Jestli zaznamenal změnu intonace, nic na to neřekl. „Myslí si, že musela být dehydratovaná. Připustila, že o sebe v posledních dnech moc nedbala, protože byla ve stresu kvůli tomu večírku, takže úplně zapomínala jíst a pít. Potom vyzunkla dvě skleničky vína a bylo hotovo.“ „Teda, takže o nic víc nejde?“ dostala jsem ze sebe. „No, ne tak docela. Dehydratace je sama o sobě docela vážná, ale napojili ji na kapačku s fyziologickým roztokem a řekli jí, že může jít domů, jakmile ta dávka dokape. Přivezu ji na pár dní k nám, aby mohla odpočívat a já na ni dohlédl.“ V krku mě začaly pálit slzy. „Proč se o ni nepostará James?“ vyhrkla jsem, než jsem si to stačila rozmyslet. „James?“ zeptal se upjatějším tónem. „Protože je v jednom kole a sám toho má až nad hlavu. Jeho přítelkyně mu pořád dělá potíže a ani v práci to moc nešlape. A my teď stejně máme pokoj navíc, díkybohu, tak ho aspoň využijeme.“ „Předpokládám, že v našem vlastním bytě nás nechá spát spolu?“ zeptala jsem se odměřeně a snažila se nedat najevo, jak moje sobecké já trpí. Dutě se zasmál. „Myslím, že nejspíš bude muset, ne? Teď, když z tebe brzy bude paní Banksová.“ Přes slzy jsem se usmála a zoufale se snažila vybavit si okamžik, kdy mě požádal o ruku – okamžik, o kterém jsem celé roky snila. Jako dítě jsem si představovala, jak přede mnou poklekne princ a před tisíci lidmi shromážděnými na náměstí se mě zeptá, zda se stanu jeho ženou. Moje romantické představy zahrnovaly svatbu v katedrále a starobylé krajkové šaty s vlečkou stejně dlouhou, jako měla princezna Diana. Máma byla její velkou obdivovatelkou a já si vzpomínám, jak mě jednoho nedělního rána celá uslzená probudila a oznámila mi, že princezna Diana zemřela. Celý den jsme spolu s miliony jiných seděly před televizí, modlily se a doufaly, že se někdo spletl. Byla jsem moc malá, abych pochopila, kdo byla a co se vlastně stalo, ale pamatuju si, jak mě uchvátila
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267885
její svatba s princem Charlesem – jak krásná princezna byla a jak kouzelný byl její velký den. Celé týdny jsem se pak procházela po schodech nahoru a dolů v bílých disneyovských šatech, které jsem vytáhla ze dna krabice s kostýmy a zezadu k nim přikolíčkovala prostěradlo. Zatímco já jsem si žila ve své říši snů, můj táta si stěžoval každému na potkání, že jistě brzy podpálím dům, a Stuart se snažil vykroutit z povinné role první družičky, jakmile to bylo jen trochu možné. Vždycky jsem předpokládala, že až ta chvíle nastane, zapíše se do mé paměti navždy a já o ní budu moct vyprávět svým dětem a vnoučatům. Vylíčím jim, jak jsem se hrdě chlubila zásnubním prstenem, který se mi blyštil na prstu. Jak jsem se zhluboka zadívala do očí svého snoubence, než jsem řekla ano. Jak nadšená byla rodina i přátelé, kteří nám spěchali poblahopřát a zajímali se, kde se nadcházející svatba nejspíš uskuteční. Přesto jsem teď tady, jen o několik hodin později, a stěží si dokážu vzpomenout, jestli se to vůbec stalo. Musela jsem říct ano – prsten byl toho důkazem. Protože však Pammie zkolabovala přesně v ten samý okamžik, nedokázala jsem si vybavit nic jiného než šok a hrůzu vrytou do tváří kolem a následující paniku. Bylo to, jako kdyby žádná žádost o ruku nikdy neproběhla. „Můžeš zůstat vzhůru a počkat na nás, až přijedeme?“ zeptal se Adam. Roztržitě jsem pohlédla na hodinky a zjistila, že od doby, co jsem se dívala naposledy, uplynuly tři minuty. Ale vlastně na tom nezáleželo. Ačkoli už byla sobota, pro mě obvykle pracovní den, vzala jsem si dopředu dovolenou. Předpokládala jsem však, že budu vyspávat příšernou kocovinu, a ne sama čekat vzhůru do brzkých ranních hodin a přemítat, zda moje budoucí tchyně přežije dnešní noc. „Pokusím se,“ dostala jsem ze sebe, „ale nemůžu ti nic slíbit.“ „Byla to hrozná noc.“ Ztěžka si povzdychl. „Doufal jsem, že budeme moct naplnit naše zasnoubení.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267885
Bylo to spíš konstatování než otázka. Přemýšlela jsem, jak může v takové chvíli vůbec myslet na sex. Ale hádám, že za jakýchkoli jiných okolností by to byla hotová věc. Bezpochyby bychom strávili celou noc a celý následující den v posteli, střídavě se milovali a prohlíželi si místa konání svateb na iPadech. Nyní jsem si ani jedno z toho nedokázala představit. Myslím, že právě v tom tkví jeden ze základních rozdílů ve fungování mužské a ženské mysli. „Uvidíme,“ řekla jsem. Odložila jsem telefon, nalila si další sklenku vína a zalykala se horkými sobeckými slzami. Nestávalo se mi často, že bych se litovala, ale tentokrát to jinak nešlo. Necítila jsem ani štěstí, ani smutek, jenom neuvěřitelnou lítost a jakousi otupělost ze všech otázek, které mi vířily hlavou. Co jsem komu udělala, abych si tohle zasloužila? Opravdu jsem byla to nejlepší, co Adama kdy potkalo? Proč mě Pammie tak nenávidí? Ale otázka, která klepala na dveře nejsilněji a kterou jsem odmítala pustit dovnitř, byla: dělá to schválně?
100 Ukázka elektronické knihy