Operantní podmiňování může stát i v pozadí vyhýbavého chování. Žák, který se bojí spolužáka, jenž ho šikanuje, začne vymýšlet důvody, proč nejít do školy a škole se začne vyhýbat, protože v tu chvíli je to řešení, jak se vyhnout nepříjemnému setkání. Žák se tak předem snaží vyhnout nepříjemnému podnětu, což v něm však vyhýbavé chování upevňuje. Stejný důvod vyhýbavého chování některých žáků je před písemnými pracemi nebo zkoušením. Opakování negativního důsledku může vést k napodmiňování stavu naučené bezmocnosti. Takový žák, který dlouhodobě zažívá neúspěch, dostává špatné známky, přestává posléze řešit i úkoly, jež by byl schopen zvládat.
Sociální či observační učení
Teoretici sociálního učení se zaměřují na to, jak se lidé učí pozorováním modelů (jiných lidí), proto se takovýto způsob učení nazývá observační učení (učení pozorováním, dříve učení nápodobou). Vzhledem ke skutečnosti, že nejčastějším modelem bývají jiní lidé, užívá se i termín „sociální učení“.
P říklad Observačního učení využívají učitelé například v pomoci slabším žákům s učením. Učební situace záměrně uspořádávají tak, aby měl méně zdatný žák možnost imitovat chování a pracovní postupy zdatnějšího žáka. Příkladem může být skupinová práce, kdy jsou slabší žáci přiřazováni k těm výkonnějším; např. dvěma rozdílně výkonným žákům je zadán domácí úkol, na němž musí pracovat společně; slabší žák ve třídě sedí v lavici se zdatnějším žákem, kterého můžeme pověřit, aby slabšímu žákovi pomáhal atd.
Sociální učení patří mezi základní mechanismy spojené se socializací jedince. Sociální učení je nejstarší způsob učení a může fungovat i bez posilování. Jde o situace, kdy si jedinec díky kontaktu s druhými lidmi osvojuje dovednosti, návyky, sociální role, morální a jiné normy, postoje, hodnoty, ideály, formují se jeho motivy apod. Můžeme rozlišit tři formy sociálního učení, a to napodobování (imitace), identifikace a učení sociálním posilováním. Se sociálním učením jsou spojeny další termíny jako přímé posílení, posílení jako důsledek, zástupné posilování, sebeposilování, efekt observačního učení, inhibiční a disinhibiční efekt. Imitace52 a identifikace jsou důležité pojmy sociálního učení a je dobré je rozlišovat. Při nápodobě je přejímáno pouze určité chování. Oproti tomu při identifikaci si je-
52
Teorie zaměřené na sociální učení zdůrazňují význam napodobování modelu. Stará výchovná zkušenost praví, že děti se mnohem víc řídí tím, co dospělí dělají, než tím, co říkají. Vzor chování,
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267534
Přímé posílení modelem vystihuje posilování, kdy učitel chválí dítě za to, že ho napodobuje. Posílení jako důsledek chování znamená, že žáci se nápodobou učí jednoduché pracovní operace či jiné senzomotorické dovednosti. O zástupném posilování hovoříme, pokud je chování ukázáno na nějakém modelu (např. ve filmu). Děti pozorují chování druhých a důsledky takového chování. Proto bývají napodobováni atraktivní a úspěšní jedinci. Sebeposilování znamená, že si jedinec může sám stanovit, za co a kdy se odmění, nebo naopak za co a kdy se potrestá. Efekt observačního učení se projevuje tehdy, pokud model předvádí pozorovateli chování, které on ještě nezná. Pozorovatel si osvojuje nové chování pozorováním modelu.
Nahlédnutí do pedagogické psychologie
dinec vybírá objekt (svůj vzor) nápodoby a přejímá ho jako celek i s jeho hodnotami, postoji atd.
Efekt inhibiční a disinhibiční se projevuje zeslabováním a zesilováním dříve naučeného chování vlivem pozorování modelu v situacích, kdy je model za něco trestán, nebo naopak odměňován. S inhibičním efektem se počítá u nežádoucího chování, když je žák trestán před třídou. Naopak disinhibiční efekt určité chování u žáků zesiluje, pokud viděli, že dané chování bylo u spolužáků posíleno – odměněno. V souvislosti se sociálním učením53 se vedou debaty o vlivu především agresivního chování sledovaného dětmi v médiích, kde mají nejen velkou příležitost sledovat agresivní chování, ale často je toto jednání odměněno, agresor bývá hrdinou a vítězem (Plháková, 2003; Čáp, 1997; Čáp, Mareš, 2001).
P říklad Nápodoba, jakožto jedna z nejvýznamnějších forem učení v lidském životě, dává dobrou příležitost učitelům být dětem modelem ctižádostivosti, vytrvalosti, slušnosti, velkorysosti, spravedlnosti, zdravého způsobu života a podobně. Pokud jsou děti dotazovány, proč mají nějakého učitele či učitelku rády, často zmiňují některé z uvedených vlastností – například „Je spravedlivý/á a k nám slušný/á“.
53
který je dětem nabízen, má větší vliv než moudrá ponaučení. Tuto skutečnost vystihuje latinské přísloví: Verba movent, exempla trahunt – „Slova hýbají, příklady táhnou“ (Plháková, 2003). Sociální učení může mít i sociální dosah. Kvalitní výsledek dovoluje jedinci, aby se úspěšně začlenil do sociální skupiny (školní třídy, sportovního oddílu). V případě pohybového nadání na něm člověk může postavit své povolání a získat uznání společnosti (např. výkonní umělci, sportovci) (Mareš, 2013).
————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267534
Senzomotorické učení
Senzomotorické učení probíhá ve škole například tehdy, když se dítě učí manipulovat s psacími potřebami, psát, kreslit, když se učí různým pohybovým činnostem a dovednostem. Je nanejvýš důležité mít na paměti, že jde o velice náročnou formu učení, neboť se jí kromě pohybu účastní další psychické složky: vnímání, promýšlení, prožívání, vůle, paměť, hodnocení kvality pohybu atd. (Mareš, 2013). Senzomotorické učení má tři základní fáze: 1. Fáze kognitivní představuje nutnost pochopení zadané úlohy, tj. zapojení kognitivních procesů, jako jsou pozornost, představivost, paměť, myšlení i řeč. 2. Fáze počátečního vykonávání činnosti, která zejména na začátku často probíhá pod dohledem učitele, jenž žákovi poskytuje zpětnou vazbu. 3. Fáze opakování a zdokonalování činnosti zahrnuje názorné ukázky, slovní instrukce, kontrolu a sebekontrolu, rozbor chyb. Průběh a výsledek nacvičované činnosti nezáleží pouze na vůli a nácviku, ale také na typu nacvičované činnosti, na zvláštnostech žáka a v neposlední řadě na použité metodě.
P říklad To, že se senzomotorické učení podílí na osvojování pohybových dovedností a celých pohybových struktur není ničím novým. Ovšem motorickou dovedností, spojenou s kognitivní činností žáka a jeho vůlí opakovat úkon, je například také nácvik psaní, což si mnozí dospělí příliš neuvědomují. Je to aktivita pro dítě náročná (na myšlení i na motoriku ruky), a proto by v tomto duchu měli učitelé informovat některé rodiče, aby nedocházelo k přetěžování dítěte.
Učení verbální, pojmové a řešení problému
Jde o druhy učení, které se vzájemně doplňují a navazují na sebe, druhy učení, jež jsou typické pro člověka a významné při procesu vzdělávání (Kusák, Dařílek, 2001). Učení se poznatkům a metodám znamená osvojování si poznatků o přírodě, o společnosti, technice apod. podle jednotlivých vědních oborů či předmětů. Jedná se především o osvojování vědomostí. V tomto kontextu hovoříme také o verbálním a pojmovém učení. Verbální učení patří k nejrozšířenějším druhům učení u člověka. Jde o učení osvojování si slov a symbolů (např. matematických, fyzikálních). Základem jsou asociace mezi jednotlivými slovy a realitou (vztah mezi slovem a reálným objektem, vztah mezi slovem a reálnými reprezentacemi objektů). Velký význam hrají paměť a myšlení (při pojmenování objektu dochází k jeho zařazení do určité třídy objektů, což je spojeno s myšlením a tvořením pojmů).
——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy