Carter se uvelebí za tmavě šedým stolem a zapne počítač. Abych získala jeho pozornost, odkašlu si. „Po-potřebuju si vzít několik dnů volna, Cartere.“ Zírá na obrazovku. „Teď na to není vhodná doba, Blairová. Běží poslední týdny soutěže. Vždyť to přece víš.“ Sepnu zpocené ruce. „Cartere, neměla jsem dovolenou od… vlastně už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy měla opravdovou dovolenou — takovou, která nezahrnuje konferenci realitních makléřů nebo obhlídku nemovitosti.“ Ve skutečnosti si však vzpomínám. Naposledy jsme s Brianem vzali holky do Londýna. Objednala jsem ten zájezd dva dny poté, co jsem se dozvěděla, že má Brian poměr se svou novou anestezioložkou Lydií. Byla jsem odhodlaná zachránit naši rodinu a věřila jsem, že prostě jen potřebujeme strávit nějaký čas pohromadě. Jenže Brian chtěl být sám. Utíkal do hospod nebo muzeí a odmítal se účastnit výprav, které si vybraly naše desetileté dcery — třeba do muzea Madame Tussaud nebo London Dungeon. Po dovolené jsem z jeho účtu za telefon pochopila, že kdykoli byl sám, volal do Států své přítelkyni. I když jsem se snažila kvůli dcerám působit šťastně, jako památka na výlet mi zůstala ošklivá jizva na duši. Další týden jsem se zotavovala na ostrově u Katie a dala se dohromady. Od té doby jsem si nedopřála jinou dovolenou než občasný prodloužený víkend v našem domě v zálivu. „Potřebuju tě tady. Potřebuju, abys dělala to, co umíš nejlíp — prodávala nemovitosti.“ „Jde o moji dceru. Musím pro ni zajet. Je s mojí sestrou v Michiganu. Bude to jen krátký výlet.“ Je zvláštní, že bojuju o možnost navštívit ostrov, kterému jsem se až dosud ze všech sil vyhýbala. „Zvládne to Allison?“ Své asistentce Allison tajně přezdívám Altoid podle extra silných mentolových bonbonů, které vždycky byly na můj vkus až 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267477
příliš větrové. Loni na podzim jeden náš klient málem vycouval z obchodu a drsná Altoid ho ujistila, že máme v záloze další tři zájemce. Nebyla to pravda. Ano, tu smlouvu jsme uzavřely, ale pak jsem jí řekla, že nemám ve zvyku lhát. „A já nemám ve zvyku prohrávat,“ odpověděla. Nejenže si moje šestadvacetiletá asistentka poradí, ona by klidně mohla převzít veškerou moji práci a nejspíš i Carterovu. Naštěstí pro mě nemluví čínsky. Zatím. „Několik dnů by to měla zvládnout,“ prohlásím. „A samozřejmě si s sebou vezmu notebook. Ráda bych odjela dnes odpoledne.“ Konečně na mě pohlédne a zamračí se. „To je to tak důležité?“ Nepleť si to, co je důležité, s tím, na čem záleží. Kývnu. Odfrkne si. „Neposer to, Blairová. Jakmile na žebříčku klesneš, už to nikdy nedoženeš. Spoléhám na tebe.“ Je to spíš výhrůžka než přátelské připomenutí. Carter má postranní úmysly. Když budu v elitní padesátce realitních agentů, pro jeho agenturu to bude znamenat příliv nových klientů. Já teď ale na obchody kašlu. Záleží mi jen na mých dcerách — na obou. Otevře kalendář. „Potřebuju tě na zítřejší schůzce s panem Wangem. Můžeš odjet v sobotu. A vrať se co nejdřív.“ „Dobře. V půlce týdne budu zpátky.“ S pevně zaťatými čelistmi se vyřítím na chodbu. Proč se proti tomu tyranovi nevzbouřím? „Blairová?“ zavolá za mnou. „Víš, kdo ti šlape na paty?“ Prudce se otočím. „Cože?“ „Emily. Dostala se do elitní šedesátky. Dávej si pozor, co děláš, nebo tě zase převálcuje!“ Najednou cítím slabost. Opřu se o zeď. Chtěla jsem tu soutěž sobecky vyhrát, abych mohla svůj úspěch omlátit Emily o nos. Jako makléřka má sice dobrou pověst, ale netušila jsem, že má šanci dostat se do elitní padesátky. Nebude mi vadit, pokud nebudu první, a klidně budu i jedenačtyřicátá. Je mi jasné, že mě 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267477
ostatní makléři předstihnou a jsem s tím úplně srovnaná… s jednou výjimkou. Tu představuje Emily Langeová, moje školitelka a zrádkyně. Když jsme se s Brianem přistěhovali do města, Emily mě vzala pod křídlo a nabídla mi místo své asistentky. Naučila mě strašně moc o oceňování nemovitostí, spolupráci s ostatními realitními agenty a uzavírání smluv ve městě dvacetkrát větším, než je Madison. Když jsem o dvacet let později byla svobodná matka a chystala se založit vlastní agenturu, Emily byla moje největší podporovatelka. „Udělej to! Dovolím ti, aby sis odvedla své klienty. Vyděláš dvakrát tolik peněz za polovinu práce.“ Nepředpokládaly jsme však, že realitní bublina praskne tak brzy. Celý realitní trh se zhroutil. Dva týdny poté, co jsem podepsala smlouvu na nájem své nové kanceláře, Emily vzala svou nabídku zpět. Ocitovala mi konkurenční doložku v mé pracovní smlouvě. Podle ní se musím vzdát veškerých asijských klientů — přitom právě oni jediní dál kupovali nemovitosti. Aby se zachránila, porušila slib a obětovala mě i moji novou firmu. Právě kvůli Emily jsem zkrachovala. Málem jsem přišla o opatrovnictví svých dcer. Trvalo roky, než jsem se z toho vzpamatovala. A i když Carter není žádný princ na bílém koni, přijal mě do Lockwood Agency v době, kdy mi Emily Langeová ani nezvedala telefon. „Uvidíme se v pondělí,“ prohlásí Carter. Otevřu pusu, ale rychle ji zase zavřu. Ostrov Mackinac nemá víc než čtyři čtvereční míle a já tam znám každý metr. Pokud se tam vážně Kristen schovává, nebude těžké ji najít. Díky Carterovi — a Emily Langeové — mám dokonalou výmluvu, proč na tom příšerném ostrově můžu strávit jen minimum času. „Tak v pondělí.“
100
Ukázka elektronické knihy