krýt záda, nebo by toho chlapa odmítla. To mě taky vede k domněnce, že jezdí v pěkném autě, nebo aspoň v dobře udržovaném.“ „Podle vás to nebyl ten chlap, kterého Crystal popisovala? Ten potetovaný?“ zeptal se Martinez. „O tom dost pochybuju. Kdyby působil až takhle podezřele, lidi by si ho všimli. V dokumentaci k případu jsem se dočetla, že jste získali několik povšechných popisů posledního klienta Monique Silvové. Kdyby to byl někdo takový, získali byste velice přesný popis. A i v jejím případě pochybuju, že by k němu do auta sedla dobrovolně.“ „Dobře, to zní rozumně.“ „Tak dál… první oběť studovala umění. Napadl ji u ní doma a přímo tam ji pak nabalzamoval. Druhá a třetí oběť ale byly prostitutky. Nejspíš jim zaplatil, aby s ním šly, a pak je někde v bezpečí zabil.“ „Možná je zabil už na ulici nebo v nějakém zastrčeném průchodu,“ nadhodil Martinez. „Proč by je pak svazoval?“ zeptal se Tatum. „Ještě žily, když je spoutal, a na ulici by se to dělalo jen těžko. Mohl je snadno přesvědčit, aby s ním šly.“ Martinez volky nevolky přikývl. „Druhá a třetí oběť představují klasické cíle sériového vraha,“ navázala Zoe. „Vysoce riziková profese a nesmírná zranitelnost. Ale co Susan Warnerová, ta studentka umění? A když už ji napadl, proč zůstával v jejím bytě? To se nebál, že se tam objeví její spolubydlící nebo přítel?“ „Věděl, že se to nestane,“ prohlásil Tatum. „Znal ji.“ Zoe přikývla a v duchu pocítila záchvěv uznání, které ovšem nemínila dát najevo. „Tím, co motivuje sexuálního sériového vraha ke zločinu, je fantazie. V určitou chvíli mu tahle fantazie přeroste přes hlavu, a tak ji musí zrealizovat. Jenže skutečnost takové fantazii nikdy úplně nedostojí, proto to chce zkusit znova. Provést to příště líp. Náš pachatel Susan Warnerovou odněkud znal a nejspíš si představoval její vraždu. Věděl, že žije sama a že je zranitelná. A pak jednou v noci udeřil. Nevyšlo mu to ale, jak čekal. Balzamování se úplně nepovedlo, tudíž to chtěl udělat znova a líp.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267472