spouštěče reminiscencí byly typické pro PTSD (zprávy v novinách o konfliktech, střelba ve filmu v televizi, prudký pohyb druhé osoby atd.). Stejně tak kompulze byly typické pro OCD (např. mytí a kontrola, které však nesouvisí s traumatem). Může to znamenat, že trauma spustí latentní OCD, což může ukazovat také na souvislost mezi oběma poruchami, obě poruchy si však v komorbiditě mohou zachovat své individuální rysy. Ovšem traumatická situace může být precendentem i čistého OCD, kdy žádné příznaky PTSD přítomny nejsou.
Tourettův syndrom Zhruba jedna třetina až jedna polovina dětí s Tourettovým syndromem (TS) nebo chronickou tikovou poruchou má též celoživotní komorbidní OCD (Bloch, Green, Kichuk et l., 2013). OCD příznaky u pacientů s TS se objevují v čase, kdy tiky dosahují vrcholu, ale příznaky se mohou objevit také de novo v dospělosti. Pacienti s OCD s přidruženými tiky mívají častěji obsese týkající se symetrie, počítání, opakování, aranžování a zajišťování než pacienti s OCD bez tikové poruchy (Leckman, Grice, Barr et al., 1994). Z hlediska farmakoterapie mívají děti s OCD a přidruženými tiky horší odpověď na SSRI než děti bez přidružených tiků (March, Franklin, Leonard et al., 2007). Zatímco děti s OCD a přidruženými tiky nemusí optimálně reagovat na SSRI, reakce na KBT je podobná u dětí s OCD s tiky i bez nich (March, Franklin, Leonard et al., 2007). Další možností léčby pro pacienty s OCD s komorbidními tiky jsou antipsychotika. Meta analýza antipsychotické augmentace pro léčbu refrakterní OCD naznačuje, že pacienti s OCD s přidruženými tiky mají lepší odezvu na na kombinaci SSRI a antipsychotik (Bloch, Green, Kichuk et al., 2013).
ADHD Kompulzivita a impulzivita jsou definovány buď jako pocit nucení vykonat určitou činnost za účelem zmírnění stresu, nebo jako pocit úzkosti u kompulzivity a jako náchylnost k jednání bez náležitého rozmyslu u impulzivity. Na první pohled mohou vypadat jako opačné rysy chování, ale ve skutečnosti je u některých klinických jednotek možná úzká souvislost. Patologické hráčství nebo zneužívání návykových látek mohou být příkladem: jsou klasicky považovány za vysoce impulzivní poruchy, ovšem obě sdílejí také kompulzivní rysy. Z tohoto pohledu není častá komorbidita mezi OCD a ADHD překvapující a pravděpodobně souvisí s překryvem neurobiologických základů. Porucha pozornosti s hyperaktivitou je běžná neurovývojová porucha s nástupem v dětství, která se objevuje u přibližně 5 % populace a často je komorbidní s OCD (Jaisoorya, Janardhan Reddy, Srinath, 2003). Tento vztah je zajímavý z několika důvodů: prevalence ADHD se podstatně liší v jednotlivých studiích (od 0 do 51 %), což je dáno metodologií studií, ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267469
Somatická medicína S obsedantně-kompulzivní symptomatologií se ve svých ordinacích kromě psychiatrů nejčastěji setkávají praktičtí lékaři a dermatologové. Kožní symptomy mohou být znakem primárního psychiatrického onemocnění (např. dermatitis artefacta, neurotická exkoriace, trichotillománie) nebo psychiatrické syndromy mohou být komorbidní s primárním dermatologickým onemocněním – u OCD například acne excoriée. Poruchy obsedantně-kompulzivního spektra jsou často spojeny s kožními projevy (Vythilingum, Stein, 2005). Demet, Deveci, Taskin et al. (2005) uvádějí, že jedna čtvrtina dermatologických pacientů je současně postižena obsedantně-kompulzivní poruchou, přitom pouze u 15 % z nich je tato nemoc diagnostikována. Udává, že nejčastějšími obsesemi těchto nemocných jsou kontaminace (61 %) a patologické váhání (53,7 %), nejčastějšími kompulzemi nadměrné mytí (61 %) a kontrolování (51,2 %). Psychogenní exkoriace je charakterizována excesivním škrábáním nebo nípáním kůže. Bylo prokázáno, že 45 % pacientů s lézemi způsobenými psychogenní exkoriací trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Pacienti s psychogenní exkoriací mají často jako komorbiditu kromě OCD dysmorfofobii, nadužívání návykových látek, poruchy příjmu potravy, trichotillománii, kleptománii a poruchy osobnosti. Nespecifické dermatitidy mohou vznikat také následkem kompulzivního mytí rukou.
Diagnostika a etiopatogeneze u obsedantně-kompulzivní poruchy
zejména způsobem náboru a zahrnujícími a vylučovacími kritérii (Geller, Biederman, Faraone et al., 2001). Jak OCD, tak ADHD jsou vysoce komorbidní s Tourretovým syndromem, s tikovou poruchou s prevalencí 0,5–1 % (Gaze, Kepley, Walkup, 2006; Stewart, Illmann, Geller et al., 2009). Pacienti se subtypem ADHD s poruchou pozornosti často rozvinou kompulzivní styl zvládání. Mnohdy nemají přehled o úkolech a pomocí další kontroly se pokoušejí zvládat zmatek a dezorganizaci vzniklou poruchou pozornosti. Je důležité odlišit perfekcionistický styl zvládání od samotného OCD. Dá se to zjistit otázkou, co se stane, když pacient nemůže kontrolu provést. Pokud dojde k pocitům podráždění, je pravděpodobnější, že jde o ADHD. Jestliže situace provokuje úzkost nebo paniku, je potřeba nejdříve uvážit OCD (Kooij, 2010). Sheppard et al. (2010) zjistili vyšší výskyt ADHD u pacientů, u nichž OCD začalo již v dětství a nastalo silnější spojení AHDH s hromadícím chováním. Hromadění je definováno jako nadměrné shromažďování a neschopnost zbavit se bezcenných předmětů, což vede ke stresu nebo k narušení včetně neschopnosti používat pracovní či domácí prostory (Iervolino, Perroud, Fullana et al., 2009; Mueller, Mitchell, Crosby et al., 2009). Prevalence hromadění je v rozmezí 18–40 % a hromadění se objevuje u řady psychických problémů, zejména však jako součást OCD (Frost, Steketee, Williams et al., 1996). Ve studii Shepparda et al. (2010) se hromadění objevilo u 41,9 % účastníků s ADHD, zatímco u účastníků bez AHDH se hromadící chování objevilo ve 29,2 %.
————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267469
Gynekologové se mohou setkat s rozvojem či exacerbací obsedantně-kompulzivních příznaků zvláště u pacientek v průběhu těhotenství a šestinedělí (Pedersen, 1999; Kalra, Kamath, Trivedi et al., 2005). Sichel (Sichel, Cohen, Dimmock et al., 1993) ve své sérii kazuistik popsal, že obsese u rodiček se týkaly především tématu ublížení dítěti. Často se u nich sekundárně rozvinula deprese. U pacientek trpících premenstruačním syndromem dochází ke zhoršení obsedantně-kompulzivních symptomů před menstruací (Limosin, Ades, 2001). Obsedantně-kompulzivní pacienti mají mnohdy obsese týkající se nejrůznějších nákaz a vyhledávají lékaře, aby ulevili své úzkosti. Velmi často se obsese týkají nákazy virem HIV. Tyto obavy byly zaznamenány i u dětí prepubertálního věku.
——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy