Klára: Když mluvíte o strachu, já ho taky občas mívám a už dávno nejsem dítě. Hlavně když se podívám do novin a vidím, co všechno se na nás podle nich řítí a co nám hrozí. To se pak dokážu chovat i nelogicky, přestože si myslím, že jsem nad věcí. Jako když jsem změnila na poslední chvíli destinaci dovolené, protože se mi ta původní najednou nezdála dost bezpečná. Přitom vím, že je to blbost. Ale ten svíravý pocit! Radkin: Strach je nesmrtelný, je tady dvě stě padesát mi lionů let. Hezky to říká Kipling v Knize džunglí: V džungli vládnul slon, jenže ten musel odejít jinam a jeho místo přebral tygr. Za slonovy vlády se tam všichni měli dobře a živili se trávou, jenže to se s příchodem tygra změnilo. Jelen na něj byl drzý, tygr ho za to praštil tak moc, že ho zabil a bylo po jelenovi. Slon se vrátil a povídá: Teď do džungle přišla smrt a po ní přijde strach. Ostatní se ptali, jak ho poznají. Slon na to, buďte klidní, až přijde, poznáte ho, bude vám vládnout. Strach a vztek sem přinesli dinosauři v amigdale, to je takový malý prcek v hlavě podobný mandli, místo, kde se emoce potkávají s rozumem. Tam si uvědomujeme, jak nám je – jestli dobře, nebo špatně. Se strachem se dobře manipuluje, za ty miliony let tu krásně zakořenil. Když budu manipulátor a hajzl, tak vás postraším, a pak ještě řeknu, že jsem vás zachránil. Kipling říká, že každý má svůj strach. A já dodávám, že jen psychopati ne, ti ho nemají. Dnešní době bych proto vyčetl, že ničí blízké vztahy, které fungují jako prevence proti strachu. Spousta lidí si myslí, že je nahradí debilní
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267347
smajlíky a lajky na sociálních sítích. Tam ale blízký vztah nezažijete. Klára: Sociální sítě, to je obrovské téma. Jedni je totálně zatracují, jiní jsou shovívavější. Napadá mě v jejich souvislosti spojitost nejen se strachem, ale i s cenzurou, o které jsme mluvili. Dřív jsme cenzurovali, co smíme a nesmíme říkat, něco jiného si povídali doma a něco jiného venku. Dnes někteří lidé cenzurují, co smí a nesmí napsat na sociální síť, aby nepobouřili svoji sociální bublinu, nebo se z ní dokonce nevyřadili. A jdou ještě dál, cenzurují svoje tělo a tvář, to když upravují fotky, aby byly co nejhezčí a obstály v konkurenci. A neříkám, že jsem to nikdy neudělala! Dokonce cenzurují vlastní život. Zkuste někde otevřeně přiznat, že v sobotu ležíte doma u televize, když je sociální síť plná fotek takzvaně aktivně odpočívajících, lidí, co šplhají po skalách, sjíždějí divoké řeky, nakupují v Miláně… Budete na gauči, s prominutím, za blbce, přestože je vám na něm blaze. Tak se aspoň vyfotíte, jak vaříte podle nějaké trendové kuchařky a vyrábíte ze stolu lampu, to teď taky frčí. No, není to taky hrozná cenzura? Pořád se s někým porovnávat a někomu se chtít podobat? Radkin: To ano, ale neřekl bych, že doba je horší, než byla ta Biafra ducha, označovaná za budování nejspravedlivějšího řádu – komunismu, poznamenaná strachem a ponižováním. Bohužel se na nás zle podepsala, stejně jako na těch opičkách a na šumavských jelenech. Hvížďalův pan Tuček prohlásil: „Jó, děti, takovýdle šlamastyky zruinujou charaktery několika generací, to se ještě za padesát let budete
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267347
divit.“ Takže dílem neseme v sobě minulost. Svoboda je dar, který každý neunese, a proto je plno lidí nespokojeno se svým osudem a volá po vůdci. Kdosi moudrý řekl, že člověk snese chudobu, ale nesnáší, když někdo má víc než on. A to volání po vůdci je stádní instinkt, který nesvobodným napovídá, že všichni budou toho vůdce muset poslouchat, a tak si pod jeho diktátem zase budou všichni rovni. Další problém jsou technologie. To viděl už filozof Heidegger v šedesátých letech. Nezvládáme je, ony zvládají nás a oktrojují naše životy. Průměrný Čech se podívá na displej chytrého telefonu a něco tak provede (koukne, odpoví, pohovoří, sleduje, zaznamená) více než osmdesátkrát za den. Dobrá třetina bez něj neusne a první, na co ráno sáhne, není kartáček na zuby, ale telefon. Někdo to vystihl přesně, když řekl, že mu to připadá stejné, jako když naše pobožné babičky nosily stále při sobě modlitební knížky. To napomohlo k atomizaci společnosti, která je podvědomě vnímaná jako těžký stres, ale lidé si neuvědomují jeho příčinu. Klára: V čem ta příčina je? Radkin: V tom, že jsme opustili Boha a snažíme se usednout na jeho trůn, na což evidentně nemáme. Všimněte si, že věda odpovídá jakžtakž na otázku JAK, ale vůbec ne na otázku PROČ, a člověk hledá smysl, ale ve vědě ho nenachází. V praktické politice pak už vůbec ne. Místo chrámů duchovního vzepětí máme chrámy konzumu a zapomínáme na to, že miska přání nebude nikdy plná, a že je tedy zcela zbytečné se ji snažit naplnit místo naplňování skutečných potřeb.
98
Ukázka elektronické knihy