KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Teprve druhého dne jsme se vydali na obchůzku po ostrově. Brzo jsme nalezli stopy lidí a zbytky chatrčí; zdálo se, že ostrov je občas navštěvován, ale že nyní jsme jeho jedinými obyvateli. Všude jsme nacházeli stopy cyklonu. Některé palmy zdály se být vykrouceny ze země rukou obra a hozeny daleko od místa, na kterém vyrostly. Mnohé jiné byly zbaveny listí a vypadaly jako prosté obrovské tyčky, zasazené do písčité půdy. Bylo také viděti, že v době bouře moře vystoupilo a zatopilo značnou část ostrova. Uvnitř ostrova, dále od břehu, bylo palem méně. Převládaly nízké křoviny. Neviděl jsem stop větších zvířat – jen ptáky a hmyz. Zvířena takových ostrůvků bývá chudá. Bylo tedy nutno se smířiti s myšlenkou, že budeme nuceni zůstati nějaký čas na ostrově, ale nenaříkali jsme; byli jsme příliš rádi, že zatím nám nehrozí přímé nebezpečí. Ostrov byl docela nízký, jen při jeho východním břehu bylo malé návrší a zde jsme nalezli skalnatý svah a v něm, v mělké prohlubni, dešťovou vodu. Mohli jsme si zde naplniti svůj soudek dobrou pitnou vodou. První dny živili jsme se hlavně kokosovými ořechy. V poslední době na voru se nám ryby, zvláště sušené, tak přejedly, že jsme je nemohli ani vidět. Nevěděli jsme, co to je nedostatek vitamínů, a nikdo 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267328
nám neřekl, že potřebujeme hodně zeleniny a čerstvé stravy, ale sami jsme bezděčně cítili, co nám schází, a s chutí jsme se vrhli na rostlinnou stravu. Svůj vor jsme rozebrali a z bambusových tyček a z prken zbudovali jsme docela pěknou chatrč, krytou listy kokosových palem. Listy pandánů, rostoucích na břehu, jsem roztrhal na úzké proužky a upletl z nich rohožky, na kterých jsme spali, a košíky na přechovávání potravin. Chytali jsme ryby v mělké vodě laguny a kraby, žijící v okolí háje kokosovníků. Zde jsem po prvé v svém životě pozoroval kraby, živící se kokosovými ořechy. Byli to velicí krabi, 3-4 dm dlouzí, a měli silná klepeta. Vídával jsem je, jak obratně vylézají do koruny palmy a jak shazují zralé kokosové ořechy dolů. Pak slézali za nimi, strhávali s nich jejich obal z pevných vláken, až nalezli tři místa, kde skořápka je docela tenká, místa, kterými proráží později klíčící rostlinka. Na jedno z těchto míst bušili krabi svým velkým klepetem tak dlouho, až do ořechu prorazili otvor, a pak si vyškrabali chutný obsah. Jednou za den navštěvovali tito krabi moře, aby si navlhčili žábry. Jinak by lekli jako ryba na suchu. Jiní krabi se procházeli s oblibou po písku u vody. Skoro celým svým tělem vězeli v prázdné ulitě nějakého měkkýše, jen tykadla, oči, klepeta a nohy jim vyčnívaly ven. Byli to krabi poustevničtí. Chrání se proti svým nepřátelům tím, že si naleznou prázdnou lasturu a vlezou do ní tak, že jejich tělo je chráněno jakoby pancířem. Když povyrostou a ulita jim je příliš malá, najdou si jinou, větší. Krabi poustevničtí měli lepší maso, než krabi živící se kokosovými 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267328
ořechy. Brzo jsme zjistili podle hlubokých stop, že za noci vycházejí z moře obrovské želvy, aby nakladly svá vejce do písku pláže. Když nalezly vhodné místo, počaly vyhrabávati jednou zadní nohou jámu, kladly do ní jedno vejce za druhým a pak ji opět zahrabaly. Nakonec ještě pěchovaly toto místo svým břišním krunýřem, aby zahladily stopy své činnosti. Když se nám podařilo takovou želvu překvapit, obrátili jsme ji tyčí jako pákou na záda. Nemohla se sama obrátit nazpět a tak zůstala bezmocně ležet na místě. Želví maso, které jsme ten den nesnědli, jsme rozřezali na úzké proužky a usušili na slunci, abychom měli zásobu na dobu pozdější. Když přišly deště, nabírali jsme vodu do skořápek od kokosových ořechů a ukládali ji do jeskyně ve skále, abychom měli i zásobu pitné vody. Na této skále hnízdili krásní ptáci faetoni. Vypadali jako racek, ale mezi ocasními péry vyčnívala dvě skoro tři čtvrti metru dlouhá a krásně červená pírka. Náš Maori nám vyprávěl, že na některých tichomořských ostrovech jsou tato péra odznakem náčelníků. Faetoni by brzo vyhynuli, kdyby je lidé pro tato péra stříleli, a proto domorodci získávají péra jinak. Připlíží se opatrně k faetonovi, když sedí na hnízdě, a zatím co jednou rukou kývá, aby upoutal jeho pozornost, vyškubne mu pojednou druhou rukou obratně péra z ocasu. Příští rok narostou ptáku péra nová. – Několikrát objevil se na obzoru kouř parníku, ale žádný se nepřiblížil k našemu ostrovu. Pak jednoho jitra, když jsme se 100 Ukázka elektronické knihy