o vědomém rozlišování a na ně navazujícím dělení zabitého zvířete. Osvobozující moc procesů, umožňujících uvolnit se z nátlaku pudů, výstižně ilustruje následující pokus se dvěma šimpanzi. Pokus byl uspořádán tak, že si šimpanzi mohli vybírat mezi dvěma různě velkými porcemi cukrovinek. Vybranou porci ale nedostal ten, který si ji vybral, ale vždy druhý šimpanz. Pudy hnaly zvířata k bezprostřednímu výběru větší porce natolik, že nakonec – právě proto, že tolik usilovala o větší porci – vždycky skončila s porcí menší. Když si ale ve druhé části pokusu šimpanzi nevybírali porce přímo, ale pod různými římskými čísly – poté co se naučili, které číslo znamená kterou porci – byli schopni získat porci větší. Až vřazení výběru čísel do procesu jejich volby šimpanze osvobodilo od pudových tlaků a umožnilo jim učinit pro ně skutečně výhodný výběr48. Zemědělství za normálních okolností zaručovalo stálou zásobu potravy a umožnilo vznik místa, které označujeme jako domov. Současně nás ale vzdálilo přírodní spontánnosti a dalo nám zakusit pocit odloučenosti od přírody a později nás tak říkajíc přinutilo s přírodou spolupracovat. Zemědělství dalo vzniknout novým formám spolupráce, došlo k novému rozdělení práce, vzniklo spletité sociální uspořádání. Původní význam slova kultura byl především agrikultura, z latinského slova ager – pole a colere – obdělávat půdu, což nejspíše pochází z indoevropského kořene kwel – přemisťovat. Kultura
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267306
tedy znamená hýbat věcmi (původně půdou), uvádět věci do pohybu v protikladu k zachování přirozeného stavu; jde o nové uspořádávání přírody. Mnohé mýty o původu kulturních rostlin a kultury popisují smrt božské bytosti, z jejíchž pozůstatků vyrůstá kulturní rostlina – zdroj potravy. Bytost, převtělující se do rostliny, je často nejdříve rozdělena na jednotlivé části. Jedno takové vyprávění z ostrova Seram na Molukách podává Joseph Campbell ve své knize Masky bohů: Primitivní mytologie. Mrtvola dívky zpola božského původu Hainuwele je rozřezána a spálena. „Pohřbené části Hainuwelina těla se proměnily ve věci, které na zemi předtím neexistovaly, především hlíznaté plody, jež od té doby dodnes živí lidstvo.“ Známější je příběh o egyptském bohu Osíridovi, který jako pozemský král naučil Egypťany obdělávat půdu a pěstovat rostliny (zejména obilí a víno) a přinesl jim civilizaci. Osírida podle egyptské mytologie zabil jeho agresivní, ďáblu podobný bratr Séth. Kusy Osíridova těla byly rozptýleny po celé zemi. James George Frazer ve své Zlaté ratolesti popisuje složité rituály k zajištění plodnosti z různých oblastí Afriky, Evropy, Indie a Pacifiku; obětina je při nich často rozkouskována a rozptýlena nebo spálena. Původně celistvá božská bytost musí být pro zajištění dalšího růstu rozdělena na části. Podobně jako dělení mrtvých těl obětních zvířat odráží i tento mytologém psychologický proces rozlišování a rozpolcení naší původní nevědomé celosti. Tento proces
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267306
přináší jistá rizika z takové fragmentace vyplývající a současně i nutnost opětného sjednocení jednotlivých fragmentů na nové úrovni. K základním rozlišením patří rozlišení mezi tím, co je „lidské“, a tím, co je „jiné“. Identifikace s „lidským“ nás vzdaluje zvířecí podstatě. To, co nás především činí lidmi, je naše schopnost reflexe a ta vyžaduje určité vzdálení se od objektů. Zatímco obraz ovoce, kulatého, je symbolem naší původní celosti, mýty vztahující se ke kultivaci půdy stejně jako mýty o mase jsou obrazem izolace, oddělování, rozčleňování. Podle jednoho čínského lidového vyprávění se za dávných dob rýže valila zemí jako obrovská koule a všichni lidé na ni čekali, aby jim poskytla potravu. Jeden velmi líný vesničan se po ní ohnal sekyrou, kterou měl právě v ruce, když se rýžová koule valila kolem něho. Jak ji zasáhl, koule se rozpadla na miliony maličkých rýžových zrníček. Velká rýžová koule tak přestala existovat a lidé, pokud chtěli mít co jíst, museli jednotlivá rýžová zrnka pracně vypěstovat49. Rozdělení něčeho původně celistvého je vždy spojeno s prací. Pojedením ovoce ze zakázaného stromu se duše člověka rozštěpila a on si začal uvědomovat dobro a zlo. S tím, jak se zvětšuje naše schopnost rozlišovat, roste naše odpovědnost. Pán řekl Adamovi: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Gn 3, 19) K rozvoji individuálního vědomí dochází i v procesu analýzy.
Ukázka elektronické knihy