velkolepější. Ale Antonín takové návrhy okamžitě pouští z hlavy. Pak přichází na řadu možnost stát se slavným. Tato marnivost však je natolik neslučitelná se způ sobem života, který si Antonín zvolil, že jej vůbec nezasahuje. Poté jsou jeho vzpomínky a představivost nená padně směrovány k příjemnostem života: ke sportu, hi-fi technice, biografu, k prázdninám a dobrému bydlení – k veškerému pohodlí, které život posky tuje. Před Antonínem defiluje všechno, co bylo nej skvělejší a nejúchvatnější v jeho předcházejícím životě. Tyto vzpomínky ostře kontrastují s jeho cha trčí z plechovek a s ničím nezakrývanou vyhlídkou na smetiště. Antonínem ten rozdíl otřese, ale nepo přává myšlenkám na příjemnosti místo. Následuje vzpomínka na potěšení z jídla a pití. Tento mladý muž pocházející z dobře živené rodiny se postí celé měsíce při jednom prostém zelenino vém jídle denně, často jen o chlebu a vodě. Myšlenky na staré dobré časy se mu vznášejí před duševním zrakem. Možná se mu i vtírá vzpomínka na chutné krokodýlí karbanátky, které jedl u Nilu. Všechny tyto představy vyúsťují v jediné: „Antoníne, neotá lej! Musíš odejít. Nerozmýšlej se příliš dlouho. Vrať se na svůj pohodlný statek! Vrať se ke své životní dráze! Vrať se k přátelům! Vrať se k těm pohádko vým jídlům!“ Světská pokušení, která na Antonína stále do tírají, nepůsobí zvenčí, ale zevnitř. Proto jsou tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267301
znepokojivá a matoucí. Jak jim odolává? Vírou, od hodláním a neustálými modlitbami. Antonín je pev ně rozhodnut se duchovní cesty nevzdat. V tom je jeho nadčasové poselství pro následovníky: nikdy nepřestávej očekávat příchod Boha, nikdy mu ne přestávej důvěřovat, nikdy se nepřestávej k němu modlit. Ďábel je Antonínovým neochvějným odhodlá ním přiveden do rozpaků. Obává se, že by Antoní nův únik před nástrahami pokušení mohl podkopat zhoubný vliv, který má na místní obyvatele. Třeba že lákání Antonína do světa životních příjemností selhává, má ďábel v rukávu další kartu: oslabit jeho odhodlání setrvat na duchovní cestě falešným pří slibem ještě většího dobra. Ušlechtilí následovníci Kristovi se obvykle nenechají zlákat materiálními výhodami, ani nevymění duchovní cestu za kon venční prostřednost. Lze je svést jedině příslibem většího dobra. Ďáblův hlas nyní zkouší Antonínovo odhodlání těmito úvahami: „Antoníne, cos to provedl? Nechal jsi svou sestřičku ve společnosti přísných, podmra čených žen s koňskými tvářemi. Předstírají zbož nost, ale jsou to staré čarodějnice. Nikdy se neusmějí. Nenechají ji hrát si s panenkou. Pro každou malič kost ji tlučou. Může si vyplakat oči. Hned se musíš vydat ji zachránit!“ Pokud kdy existovala špinavost, je jí právě tento způsob pokoušení. Někdy nás do podobného problé mu svědomí dostávají ti, které milujeme. V našem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267301
klášteře býval novic, jemuž matka pravidelně psa la: „Když se nevrátíš domů, spáchám sebevraždu!“ Představte si, že takovou zprávu dostanete v chlad ném, temném a vlhkém postním dni. Mnich neode šel a jeho matka zůstala naživu. Měl jsem babičku, která mi byla velmi oddaná, protože jsem jí připomínal zesnulého dědečka, jehož zbožňovala. Dělávali jsme spolu spoustu věcí. Když jsem opustil světské cíle a přiklonil se k hodnotám evangelia, nedokázala mému rostoucímu zájmu o duchovní věci porozumět. Vrcholem pro ni bylo, když jsem jí řekl, že mám v úmyslu vstoupit do uza vřeného společenství trapistického kláštera. Byla vychovaná v tradici, která spojovala mnichy s barvi tými zkazkami o nálezech dětských lebek v podzem ních chodbách mezi ženskými a mužskými kláštery. V jejích představách byl mnich člověk v nejvyšším stadiu degenerace. Když babička naposledy onemocněla, byla upou tána na lůžko v newyorském bytě a po celý den o ni pečovaly ošetřovatelky. Jednoho dne jsem od ní do stal dopis, v němž stálo: „Nejdražší vnuku, ležím v posteli a hrozně tě postrádám. Pořád doufám, že se vrátíš domů. Celý den říkám sestřičce: ‚Když se vnuk nevrátí, vyhoďte mě z okna!‘“ Mou první reakcí bylo: Jaké mám právo způso bovat takové utrpení někomu, kdo mě tolik miluje? Taková situace je zkouškou oddanosti kořenům víry a prověřuje naši motivaci. Pokud někdo vstou pil do kláštera, protože se chtěl stát farmářem,
Ukázka elektronické knihy