lanovka, si ji přiloží ke rtům. Na jeden lok vypije půlku. Možná je muž, jemuž Tytus říká Ivane, ve skutečnosti starý dvě stě let. Nikdy se nikomu nepodařilo ho rozpůlit, aby se mohl přesvědčit. Ke stolu se blíží Mrcha Dangová a už z dálky na nás volá. Má na sobě třpytivé smaragdově zelené šaty, které jí obepínají celé tělo až k chodidlům, jež nejsou vidět, takže vypadá, jako by se po vrchním patře restaurace vznášela. V patách se jí šourá Darren Dang, celý nesvůj z elegantního černého saka a kalhot, v nichž je očividně navlečený proti své vůli. „Vítejte, vážení, vítejte, vítejte, posaďte se, posaďte se,“ vysype ze sebe Mrcha a vezme Tytuse Broze kolem ramen. „Doufám, že jste při chuti. Dnes večer jsem pro vás připravila víc teplých chodů, než náš oslavenec spořádal za celý život.“
˜
Různá hlediska. Různé úhly pohledu. Různé vnímání. Maminka v červených šatech, směje se s Lylem a klade si na talíř kousky křupavé tilápie. Ryba byla naložená v omáčce s česnekem, chilli a koriandrem, ze spálené, pichlavé hřbetní ploutve jí trčí tolik odhalených bílých kostí, že vypadají jako slonovinové klávesy na zprohýbaných varhanách, na které hraje v pekle sám ďábel. Tytus Broz drží kolem ramen svou dceru Hannu a při tom si povídá s naším místním radním Stephenem Bourkem, jenž hůlkami zápolí s vietnamským salátem s hovězím, nudlemi a citronovou trávou. Lyleův nejlepší kamarád Teddy civí přes stůl na mou mámu. Mrcha Dangová přináší na stůl další chod. „Dušený hadohlavec!“ září spokojeně. Nalevo ode mě sedí Darren Dang a napravo August. Všichni tři jíme jarní závitky. Muž, jemuž Tytus říká Ivan, sedí na opačné straně stolu a vycucává maso z jasně oranžového krabího klepeta na chilli. „Ivan Krol,“ řekne Darren se skloněnou hlavou a dál chroustá závitky. „Co?“ nechápu. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267195
„Přestaň na něho civět,“ upozorní mě a těká očima všemi možnými směry, jen ne na muže, jemuž Tytus říká Ivan. „Mám z něho husí kůži,“ přiznám. U našeho stolu je hlučno. Zvuky z restaurace spolu se zpěvem salónní zpěvačky na pódiu pod námi, hlasy hostů rozjařených alkoholem u našeho stolu a kdákavým smíchem Mrchy Dangové vytvořily kolem nás s Darrenem cosi jako neviditelnou zvukovou clonu, která nám umožňuje volně se bavit o spolustolovnících. „Za to je placený,“ řekne Darren. „Za co?“ „Aby lidem naháněl hrůzu.“ „Co tím chceš říct? Co dělá?“ „Přes den provozuje lamí farmu v Dayboro.“ „Lamí farmu?“ „Jo, byl jsem tam. Je to tam samá lama. Takový úchylně zmršený zvířata, jako kdyby měl osel sex s velbloudem. Mají obrovský žlutý spodní zuby, ani rovnátka by jim nepomohly. Ty zuby jsou tak velký, že když jim dáš půlku jablka, nemůžou se do něho zakousnout, musejí ho převalovat na jazyku jako hašlerku nebo tak něco.“ „A v noci…?“ „V noci nahání lidem hrůzu.“ Darren zatočí kulatým tácem uprostřed našeho stolu a podá misku s pečeným krabím masem v soli a pepři. Nabere klepeto a tři křupavé krabí nožičky a položí si je do mističky s rýží. „To je jeho práce?“ nedá mi to. „To si teda piš, že je, vole,“ přitaká Darren. „V rámci celé operace má jednu z nejdůležitějších rolí.“ Zavrtí hlavou. „Ježíš, Zvonilko, ty seš syn drogovýho dealera na baterky.“ „Už jsem ti říkal, že Lyle není můj táta.“ „Soráč, zapomněl jsem, že je jenom náhradní.“ Vezmu klepeto, skousnu ho zadními zuby a krunýř pečeného kraba praskne jako vaječná skořápka pod tlakem. Kdyby obyvatelé Darry chtěli solidárně pozvednout vlajku, pak by na ní musel být i pečený krab na soli a pepři. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267195
„Jak přesně nahání lidem hrůzu?“ zajímá mě. „Podle mamky špatnou pověstí a řečma,“ vysvětlí Darren. „Jasně že špatnou pověst může získat kdokoliv. Stačí vyjít na ulici a zapíchnout nůž do krku prvního ubožáka, kterýho potkáš.“ Darren znovu roztočí tác a zastaví ho u misky s rybími karbanátky. Nemůžu odtrhnout oči od Ivana Krola, který se šťourá ve velkých rovných zubech zažloutlých od cigaret a vybírá kousky krabích skořápek. „Jasně, Ivan Krol má na svědomí svůj podíl sraček, o kterejch všichni vědí,“ pokračuje Darren. „Tady kulka do týla, tam koupel v kyselině chlorovodíkové, ale lidi děsí hlavně to svinstvo, o kterým se neví. Půlku práce za Ivana Krola odvádějí fámy, který ho obestírají. Ty lidem nahánějí hrůzu.“ „Jaké fámy?“ „Tys je neslyšel?“ „Jaké fámy, Darrene?“ Darren zalétne pohledem k Ivanu Krolovi. Pak se ke mně nakloní. „A dáme kůstku sem,“ pošeptá mi. „A dáme kůstku ven.“ „O čem to do prdele žvaníš?“ Darren popadne dvě krabí nožičky a předvede s nimi na stole taneček, jako by to byly lidské nohy. „Článek prstů je spojený s nártem,“ zazpívá. „Nárt je spojený s patou, patní kost je spojená s kostí lýtkovou.“ Darren vyprskne smíchy. Natáhne ruku, vezme mě pod krkem a pořádně stiskne. „Krk je spojený s hlavou,“ pokračuje ve zpěvu a položí mi pěst na čelo. „Hlava je spojená s ptákem.“ Zařve smíchy, Ivan Krol vzhlédne od talíře a přelétne vyhaslýma hnědýma očima stůl. Darren se napřímí a okamžitě se vzpamatuje. Ivan svěsí hlavu zpátky ke svému talíři se zmasakrovanými krabími těly. „Debile,“ utrousím šeptem. Tentokrát se nakloním k Darrenovi já. „O čem to tu meleš, jaké kosti?“ 103 Ukázka elektronické knihy