Pekingský rozparovač (Ukázka, strana 99)

osuĹĄily nĂĄvĹĄtÄ›vnicĂ­m chodidla a poloĹžily je na ruÄ?nĂ­ky na podnoĹžkĂĄch. Margaret se zĂĄjmem sledovala, jak potom do mĂ­stnosti pĹ™ivedly dvÄ› slepĂŠ masĂŠrky a usadily je na taburety. MasĂŠrka, kterĂĄ se posadila pĹ™ed Liang, byla velmi mladĂĄ, mohlo jĂ­ bĂ˝t devatenĂĄct, moĹžnĂĄ dvacet let. MÄ›la podivnÄ› bledĂŠ oÄ?i, tĂŠměř ĹĄedĂŠ, kterĂŠ pod pĹ™ekrĂĄsnÄ› seĹĄikmenĂ˝mi vĂ­Ä?ky pĹŻsobily velice soustĹ™edÄ›nÄ›. Margaretina masĂŠrka byla starĹĄĂ­, pĹ™ibliĹžnÄ› kolem tĹ™iceti let, a jejĂ­ tmavĂŠ oÄ?i se neustĂĄle pohybovaly, mĹžouraly chvĂ­li na jednu a pak na druhou stranu. ObÄ› mÄ›ly drobnou postavu a na sobÄ› bĂ­lĂŠ bavlnÄ›nĂŠ overaly. KdyĹž jĂ­ masĂŠrka natĹ™ela chodidla krĂŠmem s jemnou vĹŻnĂ­ a zaÄ?ala je drobnĂ˝ma rukama masĂ­rovat, Margaret pĹ™ekvapilo, jak velkou v nich mĂĄ sĂ­lu. „PĹ™edpoklĂĄdĂĄm, Ĺže ti je jasnĂŠ, proÄ? se muŞům ze ZĂĄpadu lĂ­bĂ­ Asiatky,“ Ĺ™ekla Liang a Margaret v jejĂ­m hlase poznala ĹĄkodolibost. „ProÄ??“ zeptala se, aniĹž otevĹ™ela oÄ?i. „ProtoĹže majĂ­ tak malĂŠ ruce.“ Margaret se usmĂĄla a zĂĄroveĹˆ nechĂĄpavÄ› zamraÄ?ila. „A proÄ? jim to pĹ™ipadĂĄ atraktivnĂ­?“ „ProtoĹže jim pak ty jejich pĂŠreÄ?ka pĹ™ipadajĂ­ vÄ›tĹĄĂ­.“ OpÄ›t se obÄ› rozesmĂĄly. MasĂŠrky se zatvĂĄĹ™ily nechĂĄpavÄ›. MasĂĄĹž chodidel mÄ›la bĂ˝t uklidĹˆujĂ­cĂ­, terapeutickĂĄ, ne zĂĄbavnĂĄ. Pro Margaret vĹĄak byl celĂ˝ zĂĄĹžitek terapeutickĂ˝ v jinĂ˝ch ohledech. „To asi bude ten dĹŻvod, proÄ? jsem se zamilovala do Li Jena,“ Ĺ™ekla. Liang se zamraÄ?ila. VÄ›dÄ›la, Ĺže pĹ™ijde nÄ›jakĂ˝ vtip, ale netuĹĄila jakĂ˝. „ProÄ??“ „ProtoĹže mi dĂ­ky nÄ›mu moje ruce pĹ™ipadajĂ­ tak malĂŠ.“ Jejich hurĂłnskĂ˝ smĂ­ch vyznÄ›l ve ztichlĂŠ atmosfĂŠĹ™e masĂĄĹžnĂ­ho salonu naprosto nevhodnÄ› a nepatĹ™iÄ?nÄ› hlasitÄ›. Margaretina masĂŠrka naĹĄla na jejĂ­m chodidle bolavĂŠ mĂ­sto a zaboĹ™ila do nÄ›j palec obzvlĂĄĹĄĹĽ silnÄ›. Margaret zavzdychala. Ta bolest

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS267191

vĹĄak byla podivnĂ˝m zpĹŻsobem i příjemnĂĄ. Potom se natĂĄhla na lehĂĄtku a poddala se bolesti i potěťenĂ­. MasĂŠrka se postupnÄ› propracovĂĄvala po obou chodidlech pĹ™es vĹĄechny bolestivĂŠ hrbolky v klenbÄ›, kolem paty a nazpÄ›t po vnÄ›jĹĄĂ­ hranÄ›. Margaret znala do poslednĂ­ho vĹĄechny svaly na nohou a dokĂĄzala si ĹživÄ› pĹ™edstavit, jak se pohybujĂ­ pod dotekem obratnĂ˝ch prstĹŻ, jak jeden pĹ™es druhĂ˝ zakrĂ˝vajĂ­ kĹ™ehkĂŠ kĹŻstky. Bylo to labuĹžnicky uvolĹˆujĂ­cĂ­. Po delĹĄĂ­m tichu se Liang zeptala: „Jak jste to udÄ›lali s Li Jonem?“ „Jak to myslĂ­ĹĄ?“ „S jeho nĂĄrodnostĂ­.“ „MĂĄ samozĹ™ejmÄ› obÄ›. ÄŒĂ­nskou i americkou.“ „Šli jste ho zaregistrovat na velvyslanectvĂ­?“ „JistÄ›.“ Byl to sloĹžitĂ˝ proces. ÄŒĂ­nskĂŠ a americkĂŠ zĂĄkony se ve vÄ›ci nĂĄrodnosti dĂ­tÄ›te narozenĂŠho Ä?Ă­nsko-americkĂŠmu pĂĄru rozchĂĄzejĂ­. Konzul pro sluĹžby americkĂ˝m obÄ?anĹŻm Margaret vysvÄ›tlil, Ĺže pro americkou stranu je americkĂŠ nĂĄrodnosti kaĹždĂŠ dĂ­tÄ›, kterĂŠ se narodĂ­ americkĂŠmu obÄ?anovi kdekoli na svÄ›tÄ›. ÄŒĂ­ĹˆanĂŠ pouŞívali stejnĂŠ pravidlo pro svĂŠ obÄ?any v zahraniÄ?Ă­, ale pĂĄrĹŻm se smĂ­ĹĄenĂ˝m obÄ?anstvĂ­m legĂĄlnÄ› pobĂ˝vajĂ­cĂ­m v ÄŒĂ­nÄ› umoĹžĹˆovali nĂĄrodnost svĂŠho dĂ­tÄ›te vybrat po narozenĂ­. Margaret chtÄ›la Li Jona zaregistrovat na americkĂŠm velvyslanectvĂ­. Li ĂşzkostlivÄ› trval na tom, Ĺže jejich syn bude mĂ­t obÄ?anstvĂ­ Ä?Ă­nskĂŠ. MĂĄlem se kvĹŻli tomu pohĂĄdali. Margaret nakonec Liho pĹ™esvÄ›dÄ?ila, Ĺže ÄŒĂ­ĹˆanĂŠ jejich synovi nikdy obÄ?anstvĂ­ neodepĹ™ou, dokud zĹŻstanou v ÄŒĂ­nÄ›. ChtÄ›la vĹĄak Li Jona řådnÄ› zaregistrovat jako americkĂŠho obÄ?ana, aby s nĂ­m mohli kdykoli bez problĂŠmĹŻ odcestovat do usa. Proto zaĹĄla na velvyslanectvĂ­ a domluvila si pohovor s vlĂ­dnĂ˝m konzulem, kterĂ˝ uvedl do pohybu Ĺ™adu provÄ›rek Liho i Margaret a nakonec Li Jonovi vystavil konzulĂĄrnĂ­ zprĂĄvu o narozenĂ­ v zahraniÄ?Ă­. Dokument, kterĂ˝ v prvnĂ­ch

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS267191

pěti letech života funguje jako pas a dělá z dítěte oficiálního amerického občana. „Takže máš nějakou tu konzulární zprávu, že?“ zeptala se Liang. „Přesně tak.“ „No jo, Bill trval na tom, že stejnou zprávu musíme Ling vyřídit taky. Takže je z ní plnohodnotná americká občanka. Mě teda trochu namíchlo, že jsem ji musela u místní policie nahlásit jako cizinku. Navíc to bylo hodně drahé.“ Něco ji v tu chvíli napadlo. „Hele, jak jste to vy dva vlastně udělali, když nejste… vždyť víš, sezdaní? A dokonce spolu ani nebydlíte. Oficiálně.“ „Nijak,“ řekla Margaret. „Bylo by to příliš komplikované. Oficiálně pořád bydlím v bytě poskytnutém Univerzitou veřejné bezpečnosti. Ta spadá pod západní okrsek pekingské policie. Ve skutečnosti ale bydlíme s Li Jenem v jeho policejním bytě v centrálním okrsku pekingské policie. To by se nám nikdy v životě nepodařilo vysvětlit.“ „Nekonečné komplikace života v Číně,“ řekla Liang. „Víš co? Měli byste s Li Jenem někdy přijít k nám na večeři. My čtyři toho máme hodně společného.“ „To bych moc ráda,“ řekla Margaret. „Moc ráda bych si pro změnu někam vyšla. Kde bydlíte?“ „Ehm,“ řekla Liang. „To byla jediná Billova podmínka. Že pokud máme žít v Číně, nebudeme bydlet v jednom z těch chátrajících bytů, ve kterých topení řídí vláda. Jeho první manželka zemřela při autonehodě a on žil úplně sám ve velkém rodinném domě v Bostonu. Když jsme se vzali, prodal ho a koupili jsme si jeden z těch překrásných nových moderních bytů poblíž centrální obchodní čtvrti. Takové ty byty postavené pro cizince, víš? Bydlíme v komplexu Mezinárodní hudební domov. Je to vážně pošetilé, ale ty dva věžáky mají střechu ve tvaru

Ukázka elektronické knihy