98 na trh s otrokyněmi / a hledal jsem tě tam / ale nenašel jsem tě / má lásko. ‚Má lásko‘ vždycky řekly dohromady.“ „Ach,“ zamrkala Nina jako mrkací panna. „Bylo to k zbláznění. Na tom večeru jsem se já víceméně zamiloval do té světlé a Petr do té rezavé a oba jsme se zároveň spřátelili s Mirkou, tou češtinářkou. Tím pro nás všechny začalo jakýsi horečný období. Petr si s rezavou Evou o přestávkách vyměňoval zápisníky, vedli si jakýsi společný deník, a zároveň čas od času ze školy doprovázel Mirku. Já jsem zase různě číhal na světlou Evu a zároveň jsem si s Mirkou začal dopisovat. S Evou jsme se začali potkávat v Lužánkách, pod magnolií, která už tam teď není, vykáceli ji, a bylo to jako výbuch těch růžovo ‑bílých květů. Byl jsem do té doby takový chytrolín, kterýmu jde všechno snadno a je těžce nad věcí, a Eva mi otevřela úplně jiný světy. Ona totiž nebyla nad věcí nikdy, byla ve věcech, přímo v jejich středu, alespoň tak mi to tehdy připadalo. Jednou se třeba na nějaký školní diskusi mluvilo o válce na Balkáně a všichni oktaváni předváděli, jaký mají vymazlený názory na zahraniční politiku, a ona jediná řekla, jak strašný a nesmyslný a nelidský to všechno je, a řekla to tak přesvědčivě, že si mladý učitel základů společenských věd musel odkašlat, než položil další nanicovatou otázku. Díky Evě mi poprvý došlo, že život je víc, než si o něm myslíme, poprvý jsem zahlídl něco jako střed mandaly. Byla jiná než my ostatní, později šla na herectví na DAMU a po něm stihla vystudovat ještě psychologii. Oba jsme tehdy čerstvě měli svoje první mobily a posílali jsme si tuny esemesek, který jsme si přepisovali na papírky…“ „To jako vážně?“ zakuckala se Nina, která zrovna nasávala brčkem. „Jasně. Paměť telefonu byla malá a ty zprávy přece byly úplně nejvíc. Takže s Evou jsme si posílali krátký poetický vzkazy, zatímco s Mirkou jsme si psali dlouhý dopisy, kde jsme analyzovali, co se to vlastně děje. A s Petrem jsme chodili do čajoven a probírali to všechno zase z mužský perspektivy. Byl to pěkný komunikační frmol, ale pro mě to bylo důležitý právě z toho důvodu, že jsem tehdy začal pravidelně psát. Na to ses
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266802
99 vlastně ptala. Ale ono to nejde vyprávět bez toho dalšího, už proto, že důvody k psaní jsou vždycky někde venku. A moje důvody byly tady u těch lidí. Sedával jsem dlouho do noci nad těmi dopisy pro Mirku, v hlavě jsem pořád něco formuloval Evě a s Petrem jsme si vzájemně dávali číst svoje básně a později s nimi objížděli neuvěřitelný regionální soutěže jako Mělnický Pegas nebo Seifertovy Kralupy. To byly skutečně památný chvíle v životech mladých mužů. Aspoň jsme tímhle způsobem poznávali republiku. Nejvíc si pamatuju, jak jsme se v jakési putyce ve Varnsdorfu společně s dalšími amatérskými básníky dívali na zápas mezi Českem a Nizozemskem na Mistrovství Evropy ve fotbale, prohrávali jsme už nula dva, ale Koller, Baroš a Šmicer to po nezištné přihrávce Poborského otočili na tři dva. No dobře. Jde o to, že jsem byl poprvý v životě bláznivě zamilovanej, měl jsem starší důvěrnici, se kterou jsem to mohl probírat, a získal jsem dobrého přítele, který právě prožíval to stejný. A ve všech těch vztazích jsem psal, až se ze mě kouřilo. Během vysoký to pak trochu opadlo, ale ten určující rok před maturitou už nešlo vymazat. On to vlastně nebyl rok, ale pár let, táhlo se to dál, jen se mi to už trochu slívá. No a víš co je vtipný?“ „Jak na mě pořád čumí ten kluk za tebou.“ Otočil jsem se, ale nevěděl jsem, koho od toho stolu myslí, bylo jich tam víc. „Chceš se vyměnit, ať se může dívat na mě?“ „Co je vtipný?“ „Vtipný je, že jediný opravdu milostný vztah, který z toho všeho vzešel, byl mezi mnou a tou druhou Evou.“ „Počkej — tou rezavou?“ „Přesně tak. Brno 60200 — Beverly Hills 90210.“ „To už šlo mimo mě.“ „Vážně? Brandon nic? Dylan nic? To je fuk. Prostě jedno léto jsme spolu odjeli na tábor starat se o postižený děcka. Dokážeš si to představit — jezdili jsme s nima na koních, aby se jim zvětšil pohybový rozsah, umývali jsme je, v noci převraceli, pokud to samy nedokázaly, pořádali jsme pro ně dovednostní soutěže a maškarní ples a vůbec jsme se cítili tak užiteční, až
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266802
100 jsme úplně ztratili zábrany. Jednou po večerce jsme odpočívali v setmělé tělocvičně toho zařízení v lesích a tam se to stalo. Měli jsme puštěnou hudbu z magneťáku a najednou jsme se začali objímat. Takže do Brna jsme se vrátili jak se spoustou kamarádů na vozíčku, tak s pořádným průšvihem. Čtrnáct dní jsme to tajili, než jsme vyšli s pravdou ven. Petr to přijal rytířsky, ale druhá Eva ne. Jak jsem říkal, seděly spolu v lavici, byly to nejlepší kamarádky, a najednou tohle.“ „O tom asi bylo to Beverly Hills, že jo?“ „Přesně. Každý s každým, až na Brandona a Brandu, protože to byli sourozenci, takže mohli leda za scénou. Jenže tady šlo o to, že my jsme spolu s tou první Evou nikdy nechodili. To jsem možná neřekl dost jasně, že? Nechtěla, nešlo to, chodila s jinýma, možná jsem ji prostě fyzicky nepřitahoval a taky vždycky měla svých problémů víc než dost. V podstatě v té době neměla kapacitu na nikoho jinýho než na sebe. A do toho ještě chytla otce, který si ji nárokoval o to víc, že už dávno opustil její matku, a teď s Evou potřeboval probírat svoje mladší a mladší milenky. Byl to psycholog, psycholog z udělání. Takže jsem několik let strávil v intenzivním vztahu s někým, s kým jsem nechodil, a to v tom věku už prostě nešlo dál.“ „Jako bez udělání, jo?“ zasmála se Nina a spolkla koktejlovou třešeň. Vypadalo to, že se mými milostnými potížemi dobře baví. „Tak nějak,“ řekl jsem. „Druhá Eva každopádně byla celou dobu poblíž a na rozdíl od té první se s ní dalo žít. Tím nemyslím, že byla svolnější, ale že byla docela normální. Normální krásná, chytrá a citlivá holka, takže zase ne tak úplně normální. Ne že by taky neměla svoje mouchy, občas ji popadly sebedestruktivní sklony, ale to k těm rokům skoro patří, ne? Každopádně první Eva se pořádně naštvala, což se projevovalo tak, že spolu ty dvě nějakou dobu vůbec nemluvily. A ke mně se naopak začala chovat o dost důvěrněji. Už dřív jsme se vodili za ruku nebo kolem boků, v jednom kuse jsme se objímali, ale nic víc. Jenže teď jsme se najednou v čajovně na Flédě začali líbat. Takže teď jsem měl obě ty Evy, světlou i zrzavou.“
Ukázka elektronické knihy