Bédy na zájezdu na Slovensku, když mi zavolali z kriminálky, abych šel ověřit, zda oběšený muž, kterého našli, je Miroslav Berka. Bédova manželka byla v šestém měsíci těhotenství a z ověřování mrtvého těla měla strach. Nezbylo mi než vzít tuto nepříjemnou roli na sebe. Nikdy nezapomenu na polonahého Bédu se zmodralým obličejem, ležícího ve sklepě na hromadě uhlí, s koženým páskem kolem krku... V Československu se mezitím pomalu uvolňovala situace, takže se otvíraly možnosti svobodného podnikání. S Michaelem Kocábem jsme založili agenturu, já jsem navíc realizoval velké televizní show, včetně obnovené Miss, takže jsme se s Petrem Jandou dohodli, že Olympic bude pokračovat pod naší agenturou, ale už bez manažera. Byly za mnou krásné olympické roky a přede mnou ještě krásnější roky svobody... Jsem to já jak za mlada, i když jinak teď vypadám. Stále mám stisk buldočí, k tomu pár vrásek u očí. Názory jsem málo změnil, muziku mám rád, co jsem cenil, cením dál, už zřejmě napořád. Olympic: Jako za mlada
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266787
Jak jsem rozmluvil Jiřímu Adamcovi emigraci
V sedmdesátých letech jsem Jiřího Adamce vídal v televizi, kde režíroval Televizní kluby mladých, což byl poměrně oblíbený program, v němž občas účinkovali mnou zastupovaní interpreti, Marie Rottrová, Olympic i další. Líbilo se mi, že na pracovníky televizního štábu nekřičí, na rozdíl od některých jiných režisérů. Zahlédl jsem jej také jako herce v televizní inscenaci, v níž hrál vraha tak věrohodně, jako by jím opravdu byl. Trochu jsem se jej vlastně zpočátku bál, ale byl šikovný a postupně se vypracoval až na šéfrežiséra dramatické redakce. Režíroval i závažnější programy a televizní seriály. V televizi se o něm sice říkalo, že je kariérista, ale já jsem byl přesvědčen, že je to závist méně úspěšných. Jiří Adamec byl vždy poctivý profesionál.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266787
Začátkem osmdesátých let jsme s Olympikem v pražské Lucerně pořádali slavný koncert k dvacátým narozeninám skupiny a Jirka jej pro televizi režíroval. Přestože jsem od šedesátého devátého nesměl na televizní obrazovku, občas jsem moderoval koncerty svých oveček. A Jiří mě přemluvil, abych v Lucerně moderoval i olympické výročí pro Československou televizi. Trochu jsem se toho bál, zkrátka jsem se na to necítil. Navíc jsem se obával, že jako organizačního šéfa Olympiku mě budou lidé podezírat, že jsem se do televize vnutil. Nicméně karty již Jiří rozdal a myslím, že se dokonce domluvil s někým z televizní vrchnosti, že už na obrazovku mohu. 20 let Olympiku byl velmi očekávaný koncert, protože Olympic byl v té době na svém vrcholu. V hledišti i na jevišti byla snad celá umělecká Praha, nevyjímaje Karla Gotta, Jaroslava Dietla, Václava Hudečka, doktora Plzáka a další osobnosti té doby. Společně s fanoušky si sborově zazpívali Osmý den a další olympické hity. Nade mnou bděl archanděl-ochránce a den před koncertem jsem oněměl, zkrátka jsem ztratil hlas. Nezlepšilo se to ani po obstřiku na otorhinolaryngologii, ba ani po injekci, která mi měla hlas vrátit. Jirka tedy narychlo sehnal Jana Valu, tehdy velmi populárního moderátora, a bylo hotovo. Totiž – byl jsem zbaven případné ostudy, jíž jsem se původně obával. Tento program nás s Jirkou Adamcem docela
100 Ukázka elektronické knihy