Odb oj
veliký kruh lidí rozhodnutých „něco podniknout“.387 Tento proces tu nelze do všech podrobností rekonstruovat, je možné pouze zaznamenat jeho výsledek. Po mnoha přípravných jednáních se v červenci 1939 konečně uskutečnila schůzka, jež byla patrně posledním impulzem k založení reprezentativní odbojové organizace. Iniciativy se tehdy zřejmě chopil vůdce domácího odboje z první světové války Přemysl Šámal. Přečetl Benešův dopis přátelům ve vlasti, odeslaný 22. června z Chicaga. Beneš psal: „… lze počítat s tím, že válka vypukne už v příštích týdnech.“ Informoval o tom, že exil má finanční potíže a že „ve vztazích s Paříží, to jest s Osuským, nepanuje dokonalá harmonie“. Podle svých slov vystupuje proti „tendencím, aby se i tady rozlišovalo na pravé a levé“. V té souvislosti žádal, aby „se z domova dalo najevo, že konečně musí být ustavena jednota“, která je ohrožována činností československého velvyslance v Paříži Osuského. Pokračoval: „Pro případ války musíme počítat s dvojí vojenskou akcí: s utvořením armády zde a se sabotážní a revoluční akcí doma… Nezbytná je ovšem absolutní jednota v politickém vedení.“388 Na schůzce byl přítomen bývalý národněsocialistický poslanec Richter, bývalý generální tajemník sociálnědemokratické strany Laušman a brněnský univerzitní profesor Procházka, jenž od předsedy katolické lidové strany monsignora Šrámka obdržel mandát k zastupování této strany; ti všichni se na základě Benešova apelu rozhodli dát své dosavadní ilegální práci pevnější rámec.389 Na rozhodnutí měl zřejmě vliv i Richterův referát o jeho dosavadních organizačních přípravách na Moravě, tehdy už relativně značně pokročilých. Richterovi se totiž už počátkem června 1939 podařilo sestavit společný „Národní výbor“ ze zástupců „skupiny inteligence“ (šlo převážně o univerzitní profesory), která nejspíš asi tak odpovídala Drtinově skupině v Praze, dále ze zástupců tajné armády a největšího socialistického
99
387/ Jelínek, PÚ. Politické ústředí domácího odboje, str. 86; Procházka, „Vzpomínky “, str. 159. Obžalovací spis vrchního říšského zástupce proti Rašínovi a spol. z 25. 10. 1941, rozsudek Národního soudního tribunálu v této věci ze 17. 12. 1941 a rozsudek Národního soudního tribunálu nad Richterem z 26. 11. 1941 (vše BDC). 388/ Otištěno v rozsudku Národního soudního tribunálu nad Richterem z 26. 11. 1941, str. 26nn. (BDC). Srov. Jína, Jak se rodil národní odboj, nepub., str. 18. 389/ Srov. obžalovací spisy a rozsudky cit. v pozn. 387.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266697
B Ř E Z E N 1939– L I S T O P A D 1939
100
svazu mládeže – Národního hnutí pracující mládeže (NHPM), o němž bude řeč později. Kromě toho navázal kontakty s KSČ.390 Konstituovat obdobný výbor i v Praze se vzdor závěrům přijatým na tomto zasedání delší dobu nedařilo. Teprve po vypuknutí války se tam sešel reprezentativní komitét, utvořený podle schématu známé „koaliční pětky“ z první republiky. Na rozdíl od Politického ústředí (PÚ) jakožto označení pro celou organizaci se napříště nazýval „politická pětka“. Předsednictví se ujal Šámal. Každá ze stran staré koalice vyslala do výboru po jednom zástupci, národní socialisté Richtera, sociální demokraté tehdejšího vedoucího Nejvyššího úřadu cenového v Protektorátu Nečase, katolická lidová strana Procházku, národní demokraté zmíněného bývalého poslance Rašína a agrární strana ministra zemědělství protektorátní vlády Feierabenda.391 O utvoření tohoto výboru byli informováni straničtí vůdci druhé republiky, kteří stále ještě disponovali určitým vlivem. S představitelem sociálnědemokratické strany a předsedou bývalé Národní strany práce Hamplem hovořil Šámal sám, vůdce agrárníků a předseda Strany národní jednoty Beran udělil svůj souhlas prostřednictvím kontaktních osob.392 Zatímco v Brně tedy usilovali o kontakty s KSČ, z celonárodního sjednocovacího hnutí byla tato strana nyní vyloučena, stejně jako fašisté. Důvod spočíval zřejmě ve změněné zahraničněpolitické situaci. Feierabenda vyzval Nečas ke vstupu do PÚ už 6. srpna 1939, ten se k tomu však odhodlal teprve po začátku války; toto pověření chápal nejen coby agrárník, ale i jako člen protektorátní vlády. Proto si napřed vyžádal souhlas ministerského předsedy Eliáše.393
390/ Rozsudek Národního soudního tribunálu proti Richterovi z 26. 11. 1941, str. 18nn. (BDC). Výbor vstoupil do povědomí jako „Zemský národní výbor“ (Peša, Štěpánek, „Těžké počátky “, str. 531). 391/ Srov. pozn. 386. Rovněž Heydrich Bormannovi z 11. 10. 1941 (přetištěno v Amortovi, Heydrichiáda, str. 86nn.). 392/ Jelínek, PÚ. Politické ústředí domácího odboje, str. 88nn.; Feierabend, Ve vládě Protektorátu, str. 88. 393/ Feierabend, Ve vládě Protektorátu, str. 72. Feierabendovo pověření se u některých členů PÚ setkalo s nesouhlasem; Feierabend sám zas kritizoval Šámalovo jmenování předsedou. Šámal byl podle něho příliš starý a příliš známý jako člen Maffie z první světové války. Tajná armáda však Šámalovo jmenování uvítala, nejspíš především proto, že byl považován za člověka nadstranického (Vozka, Hrdinové domácího odboje, str. 44).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266697
Odb oj
PÚ tak získalo spojení nejenom s bývalými stranami, nýbrž i s protektorátní vládou. Nakonec se Šámal sešel i s generálním tajemníkem NS Josefem Nebeským, jenž mu spolupráci jednotné strany přislíbil. Šámalův plán setkat se rovněž s Háchou ztroskotal na Háchově zdráhavém postoji.394 Příliš velkou aktivitu však „politická pětka“ nevyvíjela. Na jejím prvním setkání krátce po vypuknutí války hovořil Nečas o tom, že úkolem výboru je odrazovat malé ilegální skupiny, jichž se utvořilo značné množství, před neuváženými akcemi, které by českému národu mohly přinést více škody než užitku. S touto velice opatrnou linií se srovnává i stanovisko „politické pětky“ k plánovaným demonstracím v souvislosti s 21. výročím založení státu. Dvacátého osmého října 1939 – tak rozhodl výbor na svém druhém zasedání – by se mělo české obyvatelstvo vyvarovat srážek s okupační mocí, a tudíž nepořádat žádná velká shromáždění a nestávkovat. Svou touhu po národní samostatnosti by mělo prokázat méně okázalými akcemi. Lidé se měli svátečně obléci, vzít si černé kravaty a stužky v československých státních barvách.395 Na prvním zasedání se jednalo i o organizačních otázkách. Nečas navrhl, aby byla zřízena funkce generálního tajemníka a aby začali hledat vhodnou osobnost. Ještě před druhým zasedáním se shodli na bývalém profesoru dějin na bratislavské univerzitě Vladimíru Klecandovi, který už jistou dobu spolupracoval s Benešovou skupinou a od dubna byl také v kontaktu s předními reprezentanty tajné armády. Na druhém zasedání „politické pětky“ počátkem října 1939 byl Klecanda jmenován generálním tajemníkem a zároveň pověřen navázat kontakt s ostatními skupinami. Při této práci mu měl být nápomocen Laušman. Konečně na třetím zasedání byl na Klecandův návrh konstituován „pracovní výbor“, jehož vedením byl pověřen Rašín a jehož členy byli jmenováni Richter a Laušman. Klecanda se stal rovněž generálním tajemníkem tohoto pracovního výboru. Důvodem pro ustavení výboru údajně byla málo seriózní práce a lehkomyslnost některých členů politické pětky. 394/ Jelínek, PÚ. Politické ústředí domácího odboje, str. 104. 395/ Feierabend, Ve vládě Protektorátu, str. 93nn.; Procházka, „Partyzánský oddíl dr. Miroslava Tyrše“, str. 160. „Obrana národa“ měla původně plánovat generální stávku a pumové atentáty, ale pod dojmem polské porážky je opět odvolala (Veselý-Štainer, Obrana národa, nepub., str. 27nn.).
Ukázka elektronické knihy
1 01