Prohlížíme je, abychom zjistili, jaká auta tamtudy v den střel by projížděla.“ „Který obyvatel vesnice má kamery namířené na cestu?“ Zavrtí hlavou. „To ti nemůžu říct a ani nezáleží na tom, kdo to je, hlavně že je máme. Zjišťujeme alibi všech na našem seznamu a kohokoli, kdo je místní nebo zná dobře les. Z vesnice mají zatím alibi všichni až na jednoho.“ „Tvůj kamarád ghostwriter nemá alibi, co?“ zjišťuju a dívám se mu do očí, aby mi napověděl. „Kdyby šlo skutečně o něj, tak pravděpodobně proto, že je celé dny zavřený doma a píše knihy. Sám. Říkám ti, Davea znám dost dobře a není to náš člověk.“ „Včera večer jsem v Mossenu navštívila Fridu a Hannese Carlssonovy,“ řeknu. „Když jsem s nimi byla v domě, někdo mi vlezl na korbu auta a zůstal tam schovaný, dokud jsem nedojela na hlavní silnici. Pořádně jsem ho neviděla, ale mohl to být David Holmqvist.“ „Co?“ otevře pusu, až mu na jazyku zahlédnu brambory. „Proč jsi s tím za mnou nepřišla?“ „Přicházím s tím teď,“ odtuším a zkoumavě se mu dívám do očí. „Bůhví, co tam dělal a co měl v plánu. Vyskočil ven a zmizel mezi stromy, jinak bych ho dovezla rovnou k vám. A ještě jedna věc…“ Thord se na mě podívá. „Peče hovězí hlavy,“ řeknu. „Věděl jsi to? Peče hlavy, v celku.“ Thord položí nůž a vidličku vedle sebe na talíř a schová pod příbor zbytky instantní kaše a ohřívaných masových kuliček. „Měl s sebou v tom autě zbraň? Myslíš si, že to byl David, ale viděla jsi ho vůbec?“ Zavrtím hlavou a na kousek okoralého chleba si dám trochu bramborové kaše. Omáčky a masových kuliček jsem se ani nedotkla, ale zdá se, že si toho Thord nevšiml.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266582
„Poslyš, pořád mi to na Davea nesedí, ale promluvím si s ním,“ řekne. „Divný jídlo nic neznamená, on takovej prostě je. Postarám se o to, aby tě už znova neobtěžoval.“ Odnesou nám talíře a místo nich přinesou tenké kousky jablečného koláče s malým kopečkem nastříkané šlehačky. „Moc se mi ta vesnice nelíbí,“ řekne Thord, olízne z vidličky šlehačku a vzhlédne ke mně. „Ty lesy jsou moc rozlehlý a stromy moc vysoký a hustý. Je čas těžit, řekl bych. Je čas to tam trochu prořezat.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266582
15 Po obědě zajedu k Tammyinu karavanu. Vrátím jí startérskou pistoli, protože mě zbraně strašlivě děsí, i ty, co jako zbraně jen vypadají, a ona mi půjčí kanadský sprej proti medvědům, který si koupila na internetu. Vypadá jako malý hasicí přístroj. Tammy si myslí, že je lepší než startérská pistole, protože je to odstrašovací prostředek i zbraň zároveň. Policie zveřejnila prohlášení vyplývající z výsledků pitvy. Je krátké a říká toho méně, než jsem se dozvěděla od Thorda na obědě. Příčinou smrti byla střelná rána a oběti byly vyňaty oči. O vraždách Medúzy z devadesátých let se nezmínili. Projedu pod dálnicí a zamířím mezi promáčenými poli před Utgardským lesem směrem k odbočce na Mossen. Synchronizuju si naslouchadla s bluetooth v telefonu. Vytočím číslo a čekám. „Haló?“ „Ahoj, mami, tady Tuva.“ „Ahoj, Tuvo.“ „Jak ti dneska je, mami? Dobrý den, nebo špatný?“ „Ale, vždyť víš.“ Její hlas zní vyčerpaně. Možná za to mohou léky, nebo je unavená. Pravděpodobně oboje. „Zítra se za tebou přijedu podívat, nezapomněla jsi? Omlouvám se, že jsem se teď nějakou dobu nestavila, v práci to bylo hektické. Budu se snažit dorazit brzy odpoledne, hodilo by se ti to v jednu?“ „Ano, to bude fajn.“ Uvidím odbočku do Mossenu a mezeru mezi pevnou stěnou stromů.
100
Ukázka elektronické knihy