98
future
d
.
fidel
•
bojovník
Tam mi recepční v kanceláři dala nějaký formulář a test ze znalostí angličtiny, abych je vyplnil přímo před ní. Když jsem s tím byl hotov, zavolal mě nějaký muž do kanceláře číslo pět. Vypadal mladý, tak na třicet. Dlouhé vlasy si svázal vzadu do ohonu jako ženská. Moc toho nenamluvil, četl ty formuláře, které jsem zrovna vyplnil. Asi po pěti minutách ticha řekl: „Tak, Ízeo… Doufám, že to říkám správně.“ „Vyslovuje se to ‚Isa Alaki‘,“ opravil jsem ho. „Děkuji. Takže, Iso, proč bys chtěl studovat inženýrský obor?“ Nevěděl jsem, co bych na to řekl, a tak jsem zůstal zticha. „Já vím, žes chodil do školy v Keni a nějakou dobu jsi chodil taky do Milpery, jenže to nestačí, Iso. Inženýrství je hodně náročné. Je k tomu nutné znát velmi dobře anglicky – a to i kdyby tě na školu přijali nějak mimořádně. Podle testu znalostí angličtiny na to zatím nejsi dost připravený. Tak ti doporučuji, aby ses vrátil domů, pracoval na zlepšení angličtiny a popřemýšlel o tom, co chceš opravdu dělat. Někteří lidé chodí do pokračovací školy, aby získali certifikát nebo diplom, a teprve potom se hlásí na vysokou školu. V pokračovací škole by ses naučil lépe anglicky a s diplomem, který tam získáš, už se můžeš hlásit na univerzitu.“ Odmlčel se a po chviličce dodal: „Doufám, že nápad studovat inženýrství nemáš od rodičů. Překvapilo by tě, kolik lidí se chce stát stavebním inženýrem jen proto, že si jejich matka myslí, že jsou šikovní při stavění z lega. Na řece Brisbane už máme mostů víc než dost.“ „V Kongu máme spoustu řek a žádné mosty. Jen krokodýly a ryby,“ řekl jsem. „U nás mnoho krokodýlů není, kamaráde. Jen nějací bílí žraloci.“ Zasmál se a pokračoval: „Ale jak jsem říkal, jestli to chceš opravdu dokázat, tak se vrať domů a přemýšlej, jaké máš možnosti.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266560
99
future
d
.
fidel
•
bojovník
To, co mi říkal, jsem nechtěl slyšet. Možná mi jen nebyl ochotný pomáhat, abych uskutečnil svoje sny. Odešel jsem z té kanceláře a zastavil jsem se u stánku s pizzou, kde jsem si koupil díl toho kulatého koláče a šel domů. Setmělo se nějak rychleji než normálně. V bytě mi bylo chladněji než jindy. Položil jsem pizzu na stolek a šel jsem se osprchovat. Po večeři jsem zavolal do Konga, abych si promluvil s člověkem z agentury, který mi pomáhal hledat Moïseho. „Je mi líto, Iso, ale všude jako bychom naráželi do cihlové zdi,“ řekl mi ten muž. „Budeš to muset zkusit někde jinde. Mohl bych ti doporučit člověka, kterého znám. Žije v Gomě a je to soukromý detektiv. Už se mu podařilo najít hodně nezvěstných lidí. Ale ten to nebude dělat zadarmo jako já, musel bys mu platit. A hodně peněz. Jestli chceš, mohl bych mu zavolat.“ Nezajímalo mě, kolik to bude stát, když se podaří Moïseho najít. Trvalo celý týden, než se mi znovu ozval, a přesně jak říkal, soukromý detektiv chtěl peníze. Vydělával jsem mnohem víc, než kolik jsem dostával z Centrelinku, ale pořád to nestačilo. Toho večera jsem skončil na kolenou, klečel jsem vedle postele se sepjatýma rukama a odříkával jsem modlitbu, kterou mě naučila máma. Druhý den večer jsem šel do Policejního klubu, abych se účastnil amatérského boxerského turnaje. Ryan tam pochopitelně nemohl chybět a každému, kdo byl ochoten ho poslouchat, pořád vykládal, jak je pyšný, že mě trénuje. Ryan mě povzbuzoval pokaždé, když jsem byl v ringu. Volal na mě rady. Ne že bych je všechny uposlechl, ale když jsem zvítězil, byl na mě vždycky hrdý. V hledišti kolem červeného boxerského ringu sedělo na skládacích židličkách asi padesát nedbale oblečených chlápků a mezi nimi i několik žen. K prvnímu zápasu jsem nastoupil proti svalnatému bělochovi z Loganu. Mohlo mu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266560
100
future
d
.
fidel
•
bojovník
být tak třicet, ale vypadal na čtyřicet. Jako soudce vstoupil do ringu Lachlan. Musel skončit dřív s prací, aby nám mohl soudcovat. Uhýbal jsem a vlnil se jako maniak, jak jsem se snažil unikat úderům svého soupeře. Ryan na mě hulákal a povzbuzoval mě. „Jdi mu do hlavy, Iso, do hlavy!“ Udělal jsem přesný opak toho, co mi radil Ryan. Bušil jsem do toho bílého chlapa kombinací úderů na tělo. Počínal jsem si hodně chaoticky. Máchal jsem pěstmi a bušil do soupeře, jako by měl přijít konec světa. Nevšiml jsem si malé ženy po padesátce oblečené v teplákové soupravě, která měla nakrátko ostříhané šedivé kudrnaté vlasy a brýle a sledovala mě jako ostříž. Seděla až u stěny tělocvičny. Ten chlapík z Loganu byl dobrý, ale ve třetím kole jsem ho knokautoval. Když jsem po utkání odcházel do šatny, stál vedle dveří Lachlan a bavil se s tou paní a ještě dalším mužem. Kousek od nich jsem se zastavil, abych se napil z láhve s vodou. „Povídal jsem vám, že je něco extra, že?“ slyšel jsem Lachlana. „Ano, jako nějaký divoch,“ opáčil druhý muž. „Bojuje sveřepě a dává do toho všechno, o tom není sporu.“ „Ten kluk je jako stroj. Prostě pokračuje dál, ať do něho ten druhý buší, jak chce,“ mínil Lachlan. „Jak dlouho už tady boxuje?“ zeptala se ta paní. „Objevil se tady přede dvěma roky. Moc toho nenamluví, ale to je jeho problém. Je hodně uzavřený. A tak vlastně nevím, jak dlouho boxuje. Ale nedá se mu upřít talent. Co je tady, nastoupil k deseti zápasům a desetkrát vyhrál. Pokaždé na knokaut. V tomhle je opravdu výjimečný. Už nemůžu nikoho přemluvit, aby proti němu nastoupil do ringu. Každý ví, že ho neporazí.“ Paní v teplákové soupravě se rozhlédla, zachytila můj pohled a přikývla. Přivedlo mě do rozpaků, že mě vidí takhle je poslouchat, a tak jsem chtěl odejít, ale Lachlan se otočil a taky mě uviděl.
Ukázka elektronické knihy