Za okupace zde působily především levicové, lidové partyzánské skupiny a pod označením Spotřební družstvo také „kladiváři“ ze „Srpu a kladiva“, ale jen krátce – jejich vůdce Delbas byl zatčen a zemřel v Majdanku. Přibližně na jaře 1942, po návštěvě jistých mužů, pravděpodobně ze samotné Varšavy, se „delbasovci“, jak se někdy „rudým“ říkalo, začali ještě více scházet a kout pikle a opět asi něco založili – jak se později ukázalo: buňku PPR (Polskou dělnickou stranu). Zakládali ji samozřejmě ti nejdůležitější, ve Woli například Michał a Ludwik Pawelcovi, Delbasová (vdova po Delbasovi), Michał Stelmach, Roman Wojtala; v Rzeczyci Okrągłé Roman Turek; v Dąbrowě Kazimierz Tracz, Franciszek Jóźwiak. Je třeba přiznat, že předváleční, ještě ideoví komunisté nebyli hloupí, byli osvícenější než většina zdejších rolníků. Ale přestože přesvědčovali a slibovali hory doly, naverbovali jen ty nejhorší. Špínu, hulváty, analfabety. A to hloupé, nebezpečné. Například Antoniho B., který chtěl zastřelit vlastního strýce, protože se mu nelíbily jeho názory; odtáhli ho doslova na poslední chvíli. Andrzeje Ch., který těsně po válce promlouval na nějakém shromáždění a namísto „my, patrioti“ řekl „my, idioti“ a nechápal, proč se všichni smíchy popadají za břicho. Michała R., který napadal ženy nosící na trh máslo a mléko, protože jsou „pro pány“. Byli to stejní lidé, kteří ještě před válkou vešli do kostela ve Woli s červeným praporem a po98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266469
koušeli se ho pověsit nad oltář, prali se s farářem Sebastiańským, který samozřejmě takové znesvěcení nepřipustil, dokonce vypravoval speciální misie, jimiž chtěl tu „bolševickou nákazu“ vyplenit; přizval k tomu tehdy ty nejlepší misionáře. Avšak bez většího efektu – kostel ve Woli nebyl nikdy, a to ani během svátků, plný lidí, „narvaný“ jako v jiných vesnicích, i když to jistě bylo způsobeno také bídou. Bylo přece třeba lépe se obléknout, mít boty a pět grošů „do košíčku“. Členům Polské dělnické strany se říkalo „komouši“ nebo „duráci“, smáli se jim, že i když je Rudá armáda ještě daleko, už si chystají svá budoucí koryta, lepší život, levnější chleba! Ale co, lidi jsou jen lidi, kam vítr, tam plášť. * Kvůli utajení neorganizovali veřejná shromáždění, a pokud ano, jen v lese. Jednali nanejvýš v malém počtu osob. Ti z Dąbrowy například u Kazimierze T., nejdůležitějšího „komouše“. Jednoho dne si však udivený Andrzej Warchoł všiml, že vycházejí z jeho domu, přesněji z bytu Kosińských! Myslel, že je to náhoda, ale když je pak zahlédl podruhé, pochopitelně to nevydržel a hnal je. Byl přece domácí, měl na to právo. Je to jeho dvorek, jeho dům a – v jistém smyslu samozřejmě – i jeho Žid, kvůli kterému riskuje, a tak musí vědět, kdo za ním chodí a přitahuje na ně neštěstí! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266469
Uhýbali stejně ostře, vyhrožovali, že ti, kteří nejsou s nimi, ještě uvidí! Vůbec ho to nepřekvapovalo – odedávna byli na nože. Navrhovali mu vstoupit do Polské dělnické strany, připojit k nim svůj oddíl Polské socialistické strany. Odmítl však, asi ostře. Tíhl sice k levici, ale rozhodně ne ke komunismu! Patřil k PSS, nebyl „komouš“! Jeho PSS soustřeďovala venkovskou honoraci, ne hulváty jako Polská dělnická strana! Nechtěl s nimi ani mluvit. Zříci se Boha? Propagovat kolchozy nebo dokonce společné ženy? Mít ústředí v Moskvě, dodržovat nařízení chodící také odtamtud? Nikdy v životě! * Kosiński, na nějž uhodil kvůli jeho novým „kamarádíčkům“, se vytáčel, tvrdil, že s jedním z nich hraje šachy, zbytek se jen dívá a fandí, to je všechno. Skutečně, asi to začalo šachami s Kołodziejem z Wole, který hrál výborně, protože i když to byl rolník, pocházel z venkovské honorace – z po generace nejbohatší zdejší rodiny. Kromě toho vzdělané, věřící; to starý Kołodziej koupil pozemek na stavbu kostela ve Woli. Černou ovcí rodiny byl jen Stach, který se zapletl s „komouši“ a právě při hře lákal Kosińského, aby se k nim přidal. Brzy se ale vytáčet přestal, protože i když měli všichni pseudonymy a jednali jakoby v utajení, ve vesnici bylo těžké cokoli „skrýt“, brzy už všichni 100
Ukázka elektronické knihy