„Jasně, je to jako rande naslepo. Nikdy nevíš, na koho narazíš,“ dodala Evelyn tiše. „Tak co, příteli?“ obrátil se Timmy na kamaráda. „Svolíš s tím to prozkoumat?“ Brian nesvolil. Odolával několik dní. Logickými argumenty vyvracel jejich přesvědčení. Neznám to tam, říkal. Nepřijmou mě. Prozradím se. Když nedbali, přitvrdil. Je to strašně narychlo. Dejte mi pár týdnů na rozmyšlenou. Postrádá to celé smysl! Byli však zarputilí. Timothy si ho prohlížel podrážděně, Evelyn netrpělivě a Blaise zklamaně. Trvalo týden, než svou soukromou bitvu vzdal. Věděl, že proti odhodlanému kamarádovi a jeho milé toho moc nezmůže. Nechci, aby si o mně mysleli, že jsem zbabělec. A navíc, opravdu v něm začala hlodat zvědavost. Jako lékař by mohl mít šanci těm lidem pomoct. Nějak mu do vzorce neseděl ten jejich ředitel. Jak může jeden člověk ovládat tolik lidí? Navíc s jejich schopnostmi? „Na koho se v tom vašem Kocourkově dá obrátit?“ zeptal se rozmrzele. Timothymu se na rtech objevil úsměv a Blaise na něj hleděl s nevyřčeným vděkem. Jděte do prdele s těmi vlídnými pohledy, pomyslel si. „Řekl bych, že na sestru Camille Wetterbyovou. Je sice ze Southberg City, ale je moc hodná. Všem nám vždy pomáhala,“ pronesl Blaise a Timothy dodal: „A my tady s Evelyn s tebou budeme celou dobu ve spojení!“ a mrkl na něj. „Jo, super. Díky moc,“ odsekl a ani se nesnažil skrývat podráždění v hlase. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266073
„Takže už ses rozhodl?“ otázal se Timothy vážně. Brian chmurně přikývl. *** Reginald Peery nemohl uvěřit smůle, která jej postihla. Nejprve to vypadalo tak nadějně, když se jeho GPS lokátor rozezvučel a lokalizoval utečence Noira. Ale teď byl se signálem opět amen. Peery se nejprve myslel, že klekl lokátor. Pořídil do něj nové baterie a zadal Blaisův čtyřmístný náramkový kód do paměti, leč nic se nestalo. Peery měl sto chutí hodit ho na zem a rozšlapat. „Co se to, kruci, zase stalo?! Nejdřív ho lokalizuji a pak tohle! Svět zatracený!“ Podle něj bylo vysvětlení nasnadě. Noira nejspíš někam transportovali a on s ním ztratil spojení. Následující dny se opět utápěl v rezignaci a depresi, ale nakonec jej ta správná myšlenka přece jen napadla. Přišla mu na mysl uprostřed noci, kdy kupodivu nebděl tak, jako měl ve zvyku spoustu předchozích nocí. Probudil se a rychle se vypotácel z postele. „No jistě! Někdo mu musel odemknout náramky, proto s ním tak najednou nemám spojení a jeho kód nefunguje!“ Síla poznání ho udeřila přímo do hrudníku. Chvíli měl problémy se efektivně nadechnout. „Ježíši! Někomu se podařilo rozluštit kód! To je strašné!“ Začal zmateně pobíhat po pokoji a sháněl se po svém oblečení. O překot si při oblékání pro sebe mumlal. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266073
„Oni ho zbavili náramků. To je... to je... počkat,“ zastavil se s jednou nenatáhnutou nohavicí. „To znamená, že by klidně mohl být stále v nemocnici! Jo, jo, to je ono!“ Poťouchle se pro sebe usmíval a odhalil přitom zkažený chrup. Spěšně se dooblékl a jako střela vyrazil z hotelu. Hodlal Noira najít stůj co stůj a něco mu říkalo, že ta múza, která ho ve spánku obšťastnila, byla správná. Jistě je stále v nemocnici, kam by šel?! Hajzl jeden, já si to s ním vyřídím! Do nemocnice U Hrdliččí ratolesti, kde Blaisův bod na obrazovce lokátoru pulzoval naposledy, dorazil za tmy. Neslyšně se protáhl kolem dřímající obsluhy recepce a zamířil do lůžkového oddělení. Na nástěnce si přečetl jména pacientů a podle příjmení zjistil, že Blaise leží osamoceně na pokoji číslo deset. Potichu se k němu přikradl a vklouzl dovnitř. Na posteli blízko k oknu spatřil postavu zachumlanou v peřinách, kterak pravidelně oddychuje. Zmetek jeden, udělal si dovolenou! A já jsem kvůli němu v ošuntělým hotelu někde ve Vystrkově. Posunul prst směrem k vypínači na stěně a nemilosrdně rozžal stropní osvětlení. Vykřikl „Budíček!“ a potměšile se v duchu smál. Blaise leknutím nadskočil a hbitě si položil dlaň na oči, do kterých se mu zabodlo elektrické osvětlení. „Co to, kruci! Vypněte to světlo!“ Ještě chvíli se nemotorně hrabal z pokrývek a poté si dovolil sejmout ruku z očí. Když u dveří spatřil Reginalda Peeryho, panenky se mu rozšířily strachem. Do prdele, tak už mě našli. To šlo rychle. Snažil se v rychlosti zrentgenovat pokoj a analyzovat tak možnosti úprku. 100 Ukázka elektronické knihy