Jon prudce zakousl zuby do svých rtů, až ucítil krev. Ani nevíš, jak moc máš pravdu, moje nejdražší, jen je to úplně naopak, než si myslíš. Moje svobodné srdce touží zůstat s tebou, ale nutím se opustit tě pro tvé vlastní budoucí dobro. Má lásko, prosím odpusť mi, co musím udělat... pomyslel si, ale nahlas už nepromluvil ani jediné slovo. Ya-na ze svého kouta nepřestávala vzlykat. Jon vstal, přistoupil k ní, vzal ji do náruče a odnesl na své lůžko. Tam ji objal a postupně slíbal všechny její slzy. Hladil ji ve vlasech a líbal její rty, aby utišil její smutek a ona na vše zapomněla. Poté se stočili k sobě, Jon vzal její ruku do své a něžně ji hladil, dokud dívka neusnula. *** Když se ráno probudila, byla v jeskyni sama. Jonovo lůžko bylo prázdné. Ya-na procitla do tíživé skutečnosti, která na ni dopadla se vší svojí drtivou silou. Ne, ta včerejší rozmluva s Jonem nebyl jen zlý sen, byla to pravda. Vyběhla ven před jeskyni, ale jeho stopy už nenalezla, dávno je zavál čerstvý sníh. Její milý musel odejít někdy uprostřed noci. A k čemu by jí to bylo, i kdyby jeho stopy ještě viděla? Přece by za ním neběžela, když se jednalo o jeho svobodné rozhodnutí a on od ní utíkal… Ya-na padla na kolena do sněhu a její zoufalý pláč znovu naplno propukl. Hlasitě zakřičela do tichého lesa kolem sebe, až jí protější stěna rokle vrátila její slova ozvěnou: „Proč jsi mě opustil!? Ty jsi můj život!“ Poté se celá svalila do sněhu a roztřásla se neutuchajícím
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266071
pláčem. Byla rozhodnutá už nevstat. Přála si zde umrznout. Přála si zemřít… *** Zůstala v jeskyni ještě několik týdnů. Stále ve svém srdci živila naději, že Jon si vše rozmyslí a vrátí se. Ve volných chvílích každý den vybíhala vzhůru na okraje rokle a dívala se do dálky, jestli nezahlédne vracející se postavu, ale vždy po dlouhém vyhlížení scházela smutná dolů, třesoucí se zimou a steskem. Každý večer hladila Jonovo prázdné lůžko a modlila se, ať bohové provázejí jeho kroky a ochrání ho před každým nebezpečím. Usínala pak s obrazem svého milovaného ve svojí mysli a v rukou svírala a hladila náhrdelník z dřevěných korálků, který jí vyrobil. Po třech týdnech samoty v jeskyni se Ya-na smířila se skutečností, že Jon se už nikdy nevrátí. Přichystala se na cestu, oblékla si teplé kožešiny a vysoké boty proti sněhu, sbalila si zásoby a nezbytný proviant k přežití, přichystala si všechny své zbraně. Potom pečlivě přikryla a zamaskovala vchod do jeskyně a vydala se na cestu z rokle. Z posledního místa, odkud ještě šla spatřit jejich jeskyně, se ohlédla a chvíli tiše vzpomínala na všechny ty uplynulé týdny, jež zde prožila. Nějakou dobu to bylo jejich ztracené údolí, jen její a Jona, jejich svět a nový život. Znala zde už zpaměti skoro každý strom, každý tvar skalisek, moc to tu milovala díky krásným vzpomínkám, které zůstaly vepsané do všeho kolem. Nyní se sen rozplynul. Proč muselo vše
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266071
skončit? Ya-na se otočila k tiché rokli zády a s uslzenýma očima vykročila hlubokým sněhem k domovu.
100 Ukázka elektronické knihy