„Jo, jasně,“ pověděla znuděně Phoebe, dokráčela k Chloe a poplácala ji po rameni. „Nečekej na mě,“ šibalsky zakývala obočím a s velkým úsměvem i přes Cameronovo vzteklé volání, odešla pryč. „Tohle přeci nemůže!“ vykřikl pohoršeně a snažil se potlačit počáteční nevolnost tím, že se předklonil. Dlaň si položil do úrovně hrudníku a zavřel oči. „Tak jo, myslím, že potřebuješ sprchu,“ zkonstatovala Chloe. Došla k němu a než se Cameron stačil nadát opatrně ho chytila kolem pasu. „Podepři se o mě,“ poručila mu tiše, zejména proto, aby ještě víc nepodráždila jeho citlivé ušní bubínky. Cameron byl naprosto v šoku. Ostražitě se po ní ohlédnul. Podvědomě od ní očekával nějakou podpásovku. Nikdo se mu ale ostatně nemohl divit. Nezačali spolu zrovna dobře. „Proč mi pomáháte?“ zeptal se jí zvědavě. „Protože někdo musí,“ zašeptala a aniž by pohlédla do jeho zmateného obličeje, rozešla se s ním do koupelny. Kalifornie, San José, Mission Avenue, policejní stanice, v ten samý čas „Přišli jste na něco?“ ozval se s prudkým otevřením dveří hlas Roberta. Společně s Gabrielem právě vešel do hlučné kanceláře Juda Murphyho. Dva z agentů, kteří seděli na bílých plastových židlích zvedli zrak od stolu. Zaměřili se na kelímky s kávou, které Roberto s Gabrielem donesli. „Nic, co bychom už nevěděli,“ odpověděl jeden z mužů a rukou si nervózně prohrábl blonďaté vlasy, které mu zakrývaly uši. Roberto si povzdechl, došel k jedné z volných židlí a vyčerpaně se do ní sesul. „Zatraceně!“ zanadával Murphy, který seděl na druhém konci stolu a studoval všelijaké biblické knihy. Znázorňovaly nejrůznější symboly. „Žádný z těch znaků se ani okrajově nepodobá těm, které jsou zde!“ Silně poťukal po dvou věšteckých kartách, které už dobré tři hodiny bez ustání studoval. Roberto se poškrábal na hlavě a vzal do dlaně jednu z karet. Ležela před Murphyho sepnutými dlaněmi. „A jste si stoprocentně jistý, že se jedná o biblické znaky?“ chtěl vědět a prstem obkreslil vyrytý symbol na druhé straně karty. „A o jaké jiné by se podle vás asi tak mělo jednat?“ zajímal se zaraženě Murphy a zadíval se na kulatý tvar symbolu. Po jeho stranách se nacházely tvary v podobě nejasných číslic.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265907
„Nemohlo by se jednat jen o nějaký útržek staré mapy, která určuje zeměpisné souřadnice?“ navrhnul alternativu, která donutila každého v místnosti náhle zpozornět. „Vidíte? Tahle čísla by mohla být zeměpisná šířka a délka,“ ukázal jim, co myslel. Murphy přimhouřil oči a poprvé od chvíle, kdy symbol spatřil, se na něj podíval zcela jinýma očima. To, co Reyes říkal, se nedalo úplně vyloučit. „Dobře tedy. Dejme tomu, že by se vážně jednalo o jakýsi druh starodávné mapy…“ zhluboka si povzdechl a unaveně promnul oči, „… kde jsou ale potom souřadnice?“ Nedávalo mu vůbec logiku. Roberto sáhnul po druhé kartě a pravil: „Tady.“ Murphy se významně zahleděl na blonďatého agenta, který se nakláněl přes Robertovo rameno. „Co si o tom myslíte, Olivere?“ přál si vědět jeho názor. Oliver do ruky uchopil obě karty a přemýšlivě zkřivil rty. „Že by to tak klidně mohlo být. Navrhuji, abychom sehnali nějakou více zachovalou mapu a pokusili se rozluštit, o jaké souřadnice by mohlo asi tak jít. Tohle je totiž naše jediná stopa,“ poznamenal a tím zároveň shrnul všechny podstatné informace. Murphy jen souhlasně přikývl. „Máte naprostou pravdu. Tak na co vlastně ještě čekáme?“ tázal se Murphy a odsunul stranou veškeré knihy, kterými se dosud řídil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265907
10. kapitola Kalifornie, Hory San Bernardino, Big Bear Lake, o půl hodiny později Tohle je doopravdy divné, pomyslel si Cameron a vyšel ze sprchového kouta. Vůbec nevěděl, co si má o chování slečny Reyesové myslet. Sáhnul po hnědé osušce, která byla přehozena přes keramické umyvadlo. Vysušil si s ní vlasy a navrátil ji zpět na své místo. Čím déle se pohyboval v její přítomnosti, tím víc byl zmatený jejím chováním. Když už si myslel, že ji dokáže snadno předvídat, ona tuto domněnku zcela vyvrátila. Sakra! Dlaněmi se zapřel o okraje umyvadla. Zmateně se zahleděl do oválného zrcadla, které nad ním viselo. Bože, jak jen si přál, aby bylo všechno mnohem jednoduší. Přerývavě se nadechnul a namísto odpovědí ve svojí tváři spatřil ještě více otazníků. Jako by snad věci, se kterými se potýkal, nebyly už tak dost složité. Tohle se mohlo stát jen jemu. Prsty si zajel do vlasů a pokoušel se zmobilizovat veškeré síly. „Jsi přeci dospělý muž, Camerone. Začni se tedy podle toho chovat!“ V rychlosti se převlékl do čistého oblečení a opustil koupelnu. „Taková rozmazlená slečinka tě nemůže dostat na kolena,“ nepřestával si našeptávat. „Okej.“ Rozvážně nasál vzduch do plic a uhladil si látku černého trička. „Jdeme na to.“ Nasadil neutrální výraz a rozešel se po chodbě. „Teď nebo nikdy,” připomněl si pravidlo, kterým se celý život řídil. Došel k točitému schodišti a sešel do velké vstupní haly. První, co zaznamenal, byla tichá hudba a lahodná vůně. Šířila se z přízemí. Nechápavě zkrabatil obočí a vydal se tím směrem. Chloe, která stála za kuchyňskou linkou zrovna připravovala salát. Dokonale se hodil k lasagním, které dala asi před půl hodinou péct do trouby. Ohlédla se přes rameno a spatřila Camerona. „Jaká byla sprcha?“ vyzvídala a lehce se kolébala do rytmu španělské hudby, která se linula z rádia. Cameron užasle zamrkal a nemohl uvěřit tomu, co vidí. Ta semetrika se tvářila jako normální člověk. Chovala se jako normální člověk a co bylo ještě zarážející, vypadala jako normální člověk. Třeba ještě spí. Jo, to bude ono. Dlaní si přejel po krku a snažil se vrátit zpět do reality. Už brzy ale zjistil, že tohle byla, kurva, realita! Realita, ve které před ním stála slečna Reyesová alias ta nesnesitelná potvora. Strůjce jeho nočních můr a ničitelka dobré nálady.
Ukázka elektronické knihy