Květy Jasmínu „Evropský královský trůn?“ zamumlám si pro sebe a skutečně se začínám cítit trochu ztraceně. „Diane vezmi jí tu krev. Mám pocit, že si bude muset trochu odpočinout, než ji podrobíme bližšímu výslechu,“ rozkáže Yasminne a je na odchodu. „Výslechu?“ vyhrknu vyplašeně. „Copak jsem válečný zajatec?“ Zrzka se mezi dveřmi otočí a blýskne po mě tvrdým pohledem. „Ano. Přinejmenším, dokud sama neprokážeš opak.“ Potom se otočí k Aidanovi, který se postavil vedle dveří, aby mohla projít. „Dej na ni pozor. Prozatím zůstane u tebe v pokoji.“ „Ale Pandora…“ Yasminne mávne vztekle rukou. „Vážně mě nezajímají žárlivé scény mojí sestřenice. Varovala jsem tě, že to tak dopadne a tys mi slíbil, že na tvou funkci v povstalecké vládě, to nebude mít žádný vliv. Teď přišla chvíle, kdy mi to můžeš dokázat. Řekla jsem to dost jasně?“ Aidan pokorně skloní hlavu. „Naprosto jasně, výsosti.“ Dívka přikývne a zmizí v temné chodbě. Aidan za ní zavře dveře a postaví se před ně, tak, aby na mě dobře viděl. Pozorně si prohlédnu jeho svalnaté tělo, oblečené v bílé košili s rozhalenkou, denimových džínách a khaki kanadách. Ani on svoje bílá křídla neschovával, měl je hrdě složená na zádech. Diane se rozpačitě usměje a přistoupí ke mně s gumovou páskou v ruce. Úsměv jí oplatím a natáhnu paži vpřed, aby ji mohla zaškrtit. Potom bere do ruky jehlu. „Jen to trochu štípne.“ „Já vím,“ hlesnu a sleduju, jak nechává stékat temně rudou tekutinu do zkumavky, potom do další a když vezme do ruky další, proud krve se zastavuje. Několikrát jemně ťukne do jehly. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265751
Květy Jasmínu „Ta už nepoteče. Žíla se zacelila,“ upozorním ji. Diane zrudne a zastrčí si pramen vlasů za ucho. „Samozřejmě. Jsi přece… Yasminne.“ Z tónu jejího hlasu je patrné, jak nevěrohodná jí moje identita připadá. Vytáhne mi jehlu z kůže a hodí ji do odpadkového koše opodál. „Snad to bude stačit.“ „Teď tě prohlédnu. Mohla by sis prosím, lehnout na záda? Nohy nech mírně pokrčené.“ Udělám, oč mě žádá. Diane mi dlaněmi prohmatá břicho. Několikrát se zeptá, jestli je její dotyk nepříjemný nebo bolestivý. Nakonec mě vyzve, abych se znovu posadila, zasvítí mi malou baterkou nejdřív do jednoho a potom i do druhého oka. „Reakce zorniček je v pořádku. Vnitřní zranění, zdá se, nemáš. Uvidíme, co nám ukáže krevní rozbor. Ode mě je to všechno.“ Kývne směrem k Aidanovi. Ten se odlepí ode dveří a pevně mi sevře paži v pravé dlani. „Jdeme,“ oznámí chladně a bez okolků mě stáhne z vyšetřovacího lůžka. Do očí se mi natlačí slzy. Tolik jsem se těšila, až budu mít šanci jeho i Diane obejmout a když se s nimi konečně shledám, čekají mě jen přezíravé pohledy a zdvořilostní fráze. V případě Aidana ani ty. Táhne mě zpět do temné chodby, kde odbočí vpravo. Při našem příchodu sem, jsem si ani nevšimla, že se tady chodba stáčí hlouběji do nitra země. Měla jsem dojem, že dveřmi jednoduše končí. Ujdeme asi padesát metrů, když se objeví první dveře. Ty mineme, stejně jako další troje potom. „Co je za těmi dveřmi?“ zajímá mě. „Do toho ti nic není,“ odbude mě anděl a zastavuje, aby jedny z nich otevřel. Neujde mi, že než stiskl kliku, cosi tiše zašeptal. V hlavě se mi okamžitě vynořila vzpomínka na Luciferův trezor a 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265751
Květy Jasmínu bránu do Edenu, kterou jsem unikla z Pekla před rozlíceným davem démonů. Aidan mnou nevybíravě zacloumá a hodí mě do malé temné místnosti přímo na širokou bíle povlečenou postel. Potom za sebou zabouchne dveře, posadí se na kožené hnědé křeslo v rohu místnosti a tleskne. Pokoj se okamžitě rozzáří snad milionem drobných světel, připomínajících hvězdnou oblohu v Severní Karolíně. Zadívám se vzhůru a skutečně mám pocit, že bych dokázala najít hvězdy, pod nimiž jsme spolu kdysi na pláži trávili večery. Dojetím, nad tou mlhavou vzpomínkou na časy, které už mi nikdo nevrátí, a které si tenhle chladný dozorce nemůže pamatovat, mi po tváři začnou stékat slzy, které jsem na ošetřovně tak pracně zahnala. „Omlouvám se.“ Překvapí mě mírný tón v jeho hlase. Ráda bych mu řekla, že nemá za co, že přece jen dělá, co mu poručili, ale jako bych měla v krku obrovský knedlík. „Vlastně se nezlobím na tebe, ale na Yasminne.“ Zarazí se a ušklíbne se. „Na tu druhou Yasminne. Vlastně to ty jsi ta druhá. Totiž… Tohle je fakt šáhlý,“ zavrčí vztekle a prohrábne si dlaní plavé vlasy. Jeho výstup mě rozesměje. „To mi povídej. Ještě včera jsem byla v devatenáctém století. A předevčírem jsem odcházela ze svého bytu v tom jedenadvacátém, abych vás všechny zachránila… No a teď jsem vězeň svého vlastního já, ani nevím, z jaké doby.“ Aidan přikývne. „Pandora bude zuřit, až zjistí, že mám v posteli jinou ženskou.“ „Pandora?“ Ona je tady taky? Přikývne. „Moje snoubenka. Je dost žárlivá, víš. Zvlášť, pokud jde o Yas.“
100 Ukázka elektronické knihy