98
cientů, neboť tyto typy afázie byly zastoupeny pouze jedním pacientem. Vysvětlení disociace substantiv a sloves se nabízejí u různých pacientů různá. Vyšetřením pacientů pomocí psychologického testu Mini-Mental State Examination (MMSE, podrobněji viz Flanderková et al., 2014) jsme zjistili, že žádný z pacientů netrpěl smyslovou/percepční poruchou. U Pacienta 1, který nepojmenoval správně ani jednu položku, ani si nepomáhal gesty, je patrně poškozen samotný sémantický systém neboli reprezentace daných položek v mozku/mysli (tj. porušeny jsou reprezentace lemmat, viz výše kap. 2.4).190 Naopak u Pacientů 4 a 8 a u Pacientek 14 a 15 docházelo při pojmenování slovesem ke správné nápodobě gesty, což nasvědčuje tomu, že sémantický systém je zachován a poškození spočívá patrně ve výběru jednotlivých položek, tj. je oslaben výběr lemmat. Vysvětlení zohledňující paměťové schopnosti podávají Colombová a Buraniová (2002), podle nichž paměť pro substantiva je lépe zachována než paměť pro slovesa. Dalším výrazným jevem, který se při pojmenování opakoval, bylo užití slov cílovým slovům jednak významově blízkých, jednak formálně blízkých. V druhém případě jde především o výskyt fonemických parafázií a conduite d’approche. Zatímco výskyt fonemických parafázií v čisté podobě (tj. bez kombinace s jinými nedostatky) byl relativně vyrovnaný (šest případů u sloves a čtyři případy u substantiv), conduite d’approche se vyskytoval výrazně více při pojmenování substantivem, a to napříč různými typy afázie. U pacientů s Brocovou afázií se vyskytovaly takové fonemické parafázie, v nichž byla struktura slova správná, avšak došlo k záměně buď pouze jediného vokálu za jiný (lana místo lano, levička místo lavička), nebo pouze jediného konsonantu za jiný (řebřík místo žebřík). Tyto záměny nasvědčují tomu, že výběr slova a jeho fonologické kódování jsou porušeny pouze částečně (Kohn a Goodglass, 1985). Projevy conduite d’approche svědčí o snaze pacientů dobrat se správného pojmenování. U pojmenování slovesem se objevil dvakrát úspěšný a dvakrát neúspěšný conduite d’approche, zatímco u substantiv se objevil pětkrát neúspěšný a sedmkrát úspěšný conduite d’approche. Při pojmenování slovesem se objevil ve všech případech u pacientů s Brocovou afázií, zatímco u substantiv se vyskytl u pacientů s Brocovou, kondukční, anomickou a transkortikální senzorickou afázií. V našich výsledcích se tedy projevuje tendence, že conduite d’approche se při pojmenování slovesem objevuje méně často než při pojmenování substantivem a jeho výskyt je omezen na typ Brocovy afázie. Podle Whitworthové et al. (Whitworth et al., 2002) conduite d’approche svědčí o poškození fonologického zásobníku. Vedle formálně blízkých slov a slovních fragmentů, které se vyskytovaly jako fonemické parafázie a projevy conduite d’approche, pacienti užívali také slova, která jsou s cílovými slovy spjata významově. Přestože substantiva jsou sémanticky poněkud konkrétnější než slovesa (Tyler et al., 2004), při pojmenování slovesem pacienti častěji než při pojmenování substantivem užili namísto cílového slova nějaký více či méně 190 Tento zdánlivě platný závěr relativizujeme v kap. 8 (Spojování slov s obrázky); výsledky experimentu zaměřeného na spojování slov s obrázky svědčí o tom, že sémantický systém u tohoto pacienta poškozen není. Je to doklad toho, že závěry o ne/porušenosti sémantického systému nelze vyvozovat pouze z výsledků úlohy na pojmenování.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265664
ii. experimentální část
99
synonymní výraz, např. utíká místo běží, chodí místo jde, mlátí místo bije aj. Je pozoruhodné, že ve většině případů, kdy se nepodařilo elicitovat cílové slovo, zvolili pacienti výraz s nižší a v několika případech dokonce výrazně nižší frekvencí. Tato poněkud překvapivá tendence byla silná napříč všemi zkoumanými typy afázie a je v souladu se zjištěním Nickelsové a Howarda (1995), kteří rovněž nezjistili významný vliv frekvence, a v rozporu se zjištěním např. Colombové a Buraniové (2002), podle nichž je frekvence významným faktorem především u pojmenování slovesem. Lze shrnout, že v našich výsledcích se neprojevil efekt frekvence slova podle Whitworthové (Whitworth et al., 2002), že totiž frekventovanější slova jsou snáze přístupná než slova méně frekventovaná. Významová spjatost produkovaných slov s cílovými slovy byla patrna v ojedinělých případech také při pojmenování substantivem. Pozoruhodné jsou sémantické parafázie, kdy pacienti užili slovo z téhož sémantického pole, např. místo chobotnice užili slovo medúza, nebo sémanticky slaběji spjaté slovo štír. Podobně had místo žížala, tácek místo talíř či umyva[dlo] místo dřez. Tyto jevy nás staví před otázku, jak je v mozku/mysli organizován subjektivní slovník (lexikon, viz níže). Ojediněle lze volbu synonymních výrazů vysvětlit působením dalších faktorů. Nevíme sice, jaký byl idiolekt toho kterého pacienta před afázií, nicméně intuitivně lze uvažovat o tom, že do hry vstupují i faktory uvedené v 7.3.1 a 7.4.1. Vliv na výběr slova může mít především důvěrnost, např. v produkci výrazů muckat místo neutrálního líbat nebo mlsat místo jíst, dále silně expresivní chrápat místo spát, ale i šimrat nebo drbat místo hladit. Dalším silným faktorem je mluvenost, resp. frekvence slova v mluvené formě jazyka: příkladem je fotit místo fotografovat a tancovat místo tančit. V případě slovesa fotit namísto fotografovat může působit též efekt délky slova (Whitworth et al., 2002). Dále patrně mohla působit nástrojovost slovesa: u sloves česat a žehlit došlo u všech pacientů, kteří danou položku pojmenovali, k stoprocentní shodě. Všechny tyto případy se ovšem vyskytovaly ojediněle, a nelze proto mluvit o výraznější tendenci. O tom, že pacienti s afázií jsou disponováni spíše k užití substantiv než sloves, svědčí také silná tendence k nominalizaci při pojmenování slovesem. Projevy této tendence byly patrny u pacientů s Brocovou, anomickou a kondukční afázií. Ojedinělým případem při pojmenování obrázku cílovým slovesem tančit bylo užití neologismu tačík, které je formálním substantivem. Upřednostnění substantiv na úkor sloves je v souladu s výsledky Miceliové et al. (Miceli et al., 1988). Vzhledem k silné tendenci nominalizovat nemůžeme vyloučit možnost, že Mathesiův akt pojmenovací je v jistém smyslu „kognitivně primární“, tj. pro pacienty je snazší než použít usouvztažňovací sloveso. Také při jazykové akvizici u dětí dochází dříve k osvojení substantiv než sloves. Neschopnost produkovat zamýšlené sloveso dobře ilustruje následující příklad od Pacienta 8: „masáž... no prostě masérka dělá“, kde sloveso masírovat je nahrazeno sémanticky vyprázdněnějším slovesem dělat, jež se zároveň vyznačuje vysokou frekvencí a vysokou mírou představitelnosti. Vysoce představitelné je vedle slovesa dělat rovněž sloveso dát/dávat. Obou sloves používali pacienti v multiverbizovaných pojmenování typu dávat kapsičku či dávat jídlo místo krmit, „dávaj si pusy“ místo líbají se či „facku mu dá“ místo bije, „dělá fondue“ či „dělá jídlo“ místo vaří. Slovesa dát/dávat a dělat, která
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265664
100
tvoří základ těchto multiverbizovaných spojení, jsou vysoce frekventovaná a pacienti si jimi pomáhají, nemohou-li vyhledat jednoslovné vyjádření. Užívání těchto spojení je pravděpodobně projevem kompenzační strategie pacientů, stejně jako užívání synonymních výrazů a cirkumlokucí. Pacienti kombinují všechny komunikační prostředky, které jsou jim dostupné, včetně gest v rámci situační deixe. Všechny tyto prostředky lze použít jako nástroje k dorozumění, jako prostředky zakládající totální komunikaci, již lze využít v terapii afázie. Dalšími zkoumanými proměnnými byly tranzitivita sloves a počet slovesných argumentů. Pokud jde o snadnost užití tranzitivních a intranzitivních sloves, v různých jazycích byly výsledky různé (viz kap. 7.4.1). Naše výsledky na materiálu češtiny nepoukazují na jednoznačnou převahu ve prospěch jedné nebo druhé skupiny sloves, a to napříč všemi typy afázie (viz tab. 7.2 na s. 94).191 Jak bylo uvedeno v kap. 7.4.1, studie provedené na materiálu angličtiny, němčiny a italštiny ukázaly, že tranzitivní slovesa jsou pro pacienty s Brocovou afázií snadněji vybratelná než slovesa intranzitivní (Bastiaanse, 2003). V případě pacientů s Brocovou afázií se toto zjištění v našich výsledcích potvrdilo jen nevýrazně: chybovost byla v případě intranzitivních sloves o 8 % větší než chybovost u sloves tranzitivních. Podobný výsledek přineslo srovnání těchto typů sloves také u pacientů s kondukční afázií, kde však rozdíl v chybovosti u tranzitivních a intranzitivních sloves byl přibližně jednou tak menší než u pacientů s Brocovou afázií. Výraznější rozdíl mezi schopností pojmenovat tranzitivním a intranzitivním slovesem je patrný u pacienta s transkortikální smíšenou afázií, kdy rozdíl v chybovosti u tranzitivních vs. intranzitivních sloves činil 13,9 %. Naopak opačné výsledky jsou patrny u pacienta s transkortikální motorickou afázií a u pacientů s anomickou afázií, kteří vykázali větší úspěšnost v produkci intranzitivních sloves (viz tab. 7.2). Lze shrnout, že v celkových výsledcích v užití tranzitivních vs. intranzitivních sloves se u pacientů s afázií neprojevil nikterak zásadní rozdíl. V produkci sloves podle počtu argumentů se naopak ukázaly jednoznačné výsledky ve prospěch sloves s jedním argumentem napříč všemi typy afázie, tj. všichni pacienti vykazovali lepší výkon při pojmenování slovesem s pouze jedním argumentem. Toto zjištění je v souladu s hypotézou Thompsonové (Thompson, 2003), která tvrdí, že čím více argumentů k sobě sloveso váže, tím je jeho zpracování obtížnější (viz kap. 7.4.1). Všechny pozorované, výše zmíněné jevy nás staví před otázku, jak je v mozku/mysli uspořádán nejen sémantický systém, ale i širší mentální lexikon (srov. např. Aitchison, 2003; Libben, 2008; Nebeská, 1985b). Naše výsledky podporují hypotézu Aitchisonové (Aitchison, 2003), která říká, že lemmata jsou v mentálním lexikonu uspořádána mj. podle sémantických polí. Stejně tak na základě našich výsledků považujeme za průkazné, že mentální lexikon je uspořádán jednak na základě významu, jednak formy. Otázkou zůstává, nakolik v uspořádání mentálního lexikonu působí gramatické faktory, jako např. slovnědruhová příslušnost k substantivům a slovesům. Tvoří substantiva a slovesa dva samostatné lexikony? (srov. Libben, 2008). Pokud ano, jak vysvětlíme užití
191 Ani výsledky úlohy na kategorizaci sloves (viz kap. 9.3) disociaci mezi tranzitivními a intranzitivními slovesy nepotvrdily.
Ukázka elektronické knihy