Comandante byl příliš těžký na to, aby ho odtáhla k domu a hodila do ohně. Každou chvilku se mohl objevit další voják a zjistit, že velitele někdo zezadu zastřelil. Dostala by trest smrti. Doběhla k veliteli. Jedno ze sklíček kulatých brejliček bylo rozbité, druhé se dívalo na nebe. Při pohledu na jeho výzbroj by si člověk myslel, že je to největší bojovník na světě. K sumce měl připnutý tříštivý granát. Odepnula ho. Podložila veliteli hlavu jeho vlastní rukou. Do ruky zastrčila granát. Vytáhla závlačku, zatáhla za pojistnou páku a pak už jen utíkala a utíkala, zalehla do příkopu vedle cesty a nechala pusu otevřenou, jak ji učili, dokud granát nevybuchne. Když vybuchl, vyškrábala se na nohy a zase utíkala. Seznam věcí, za které se modlila, byl po velitelově smrti o jednu položku kratší. Cari pak se svým zrzavým milencem dezertovala. Jeden rok přebývali ve vesnici Fuente de Bendición, kde kluk pracoval na pile a Cari vařila a umývala nádobí na internátě. Plánovali svatbu. Bylo jí šestnáct. Tou dobou se nestávalo, že by dezertéři od FARC přežívali dlouho. Koncem roku si je našli nájemní vrazi a chlapce i s družbami zastřelili rovnou na ulici, když vypůjčeným autem přijížděli ke kostelu, kde čekala Cari s kyticí jasmínových květů. Když si pro ni nájemní vrazi přišli do kostela, byl už prázdný. Cari si ve vesnické ošetřovně nechala obvázat paže a vytratila se zadním východem. Čekali na ni tedy v pohřebním ústavu. Nepřišla. Jelikož po zabití snoubenci zapomněli zohavit tvář, aspoň mu dodatečně prostříleli rakev a pak si ji vyfotografovali.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265277
Za týden Cari stanula před dveřmi velkého domu v Bogotě. Služebná, která otevřela, ji poslala ke vchodu pro zaměstnance. Tam čekala patnáct minut, potom ke dveřím přišel její starý přírodovědec s kšandami. Chvilku trvalo, než ji poznal, jak tam stála celá špinavá s obvázanými pažemi a v zakrvavených svatebních lodičkách. „Pomůžete mi?“ zeptala se ho. „Ano, pomůžu,“ odpověděl okamžitě a rozsvítil světlo nade dveřmi. „Pojď dál.“ Za celou dobu zajetí ji ani jednou neobjal. Až teď. Když objetí opětovala, obtiskla se na jeho košili krev. Posluhovačka se o Cari postarala, takže vydrhnutá a navečeřená zanedlouho spala v čisté posteli. Rolety na domě zůstaly stažené. Dezertéry od jednotek FARC čekal trest. Trest smrti. Cari nemohla zůstat v Kolumbii. Profesor jí doopravdy pomohl. Zůstala u něj týden, za tu dobu jí nechal udělat provizorní doklady, potom ji poslal autobusem na sever. Celé dny se trmácela přes Kostariku, Nikaraguu, Honduras a Guatemalu, paže si obvazovala vždy druhou rukou a taky pomocí zubů. Měla od profesora dost peněz na to, aby mohla autobusem přejet i přes Mexiko. Nemusela tedy nastoupit na vlak zvaný La Bestia, kde gangy prodávaly cestujícím místa na střechách vagonů, z nichž mnozí spadli a kde se mezi kolejemi povalovaly utržené ruce a nohy. Profesor Cari vybavil doporučujícím dopisem pro jistou rodinu v Miami. Ta ji ale vinou nemoci jednoho člena nemohla přijmout do služby, tak ji odkázala na jinou rodinu, která ovšem tvrdila, že přistěhovalci musí pracovat první tři roky
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265277
bez nároku na plat. Z rádia Mambí, které vysílá ve španělštině, se Cari později dozvěděla, že je to lež, a od té chvíle musela začít zase od píky. Od té doby u sebe vždycky nosila něco k snědku. Většinou si to nechala až na večer, pokud vůbec něco měla. Nosila s sebou taky malou lahev vody a zavírací nůž legální délky, který dokázala otevřít jednou rukou. Kolem krku nosila na náhrdelníku z korálků obrácený svatopeterský křížek, protože svatý Petr byl ukřižován hlavou dolů. Z křížku se dala vysunout miniaturní dýka. Nyní Cari spala v bytě své sestřenice vedle miminka, hlava jí klimbala podobně jako kdysi během dlouhé cesty autobusem na sever do země svobody. Před půlnocí jí zavibroval mobil. Znovu Antoniovo číslo. Dívala se na mobil, jehož displej ozařoval dětský pokojíček. Bylo těžké nepřijmout hovor. Počkala, až spadne do hlasové schránky. Vzkaz namluvil někdo s německým přízvukem. „Khárí, sejděme se. Pomůžu vám.“ Jasný, jen mi přijď pomoct, a uvidíš ten tanec. Cari potichu zpívala miminku písničku, kterou ji naučila babička. Byla o papouškovi, kterého prodávají boháči z Panamy a slibují mu, že výměnou za svou svobodu získá zralý banán a pohodlný život. Když k ránu Cari klimbala, zdál se jí sen o bytelném domku u kanálu Snake Creek. Navzdory děravé střeše domek čelil nepřízni počasí. Postaven byl na kamenném podloží. Cari ve snu uklidnilo, že pod domem není žádný prostor, kde by mohlo přijít
102
Ukázka elektronické knihy