Vzpoura pokořených andělů
dal několik rozkazů, z nichž Ungr aspoň v náznaku pochopil podstatu toho, co se odehrálo. Leč nemínil se spokojit jen s náznakem. „Tak co?“ zeptal se. „No co by… už ji měl ten sviňák skoro na mušce, když mu nejlepší z mých chlapů vystřelil zbraň z ruky.“ „Moc pěkná věta,“ ocenil ho Ungr. „Nedodal bys k tomu trochu podrobností?“ „Ale no tak, Jakube!“ odbyl ho major Farský. „Podrobnosti neznám ještě ani já, ale to hlavní určitě tušíš. Všiml jsem si, jak ses dole před barákem rozhlížel po protějších domech.“ „Julinky se tedy chtěl někdo zbavit,“ přikývl kapitán. „Že by Záruba?“ „Pochybuji. Spíš hlavouni někde vysoko nad ním. A nebyli to asi žádní troškaři. Najmout si takhle narychlo zkušeného profíka není až tak snadné. Ale museli to asi risknout. Nedalo se sázet na to, jestli z balkonu opravdu skočí, takže si jistotu jejího umlčení chtěli pojistit.“ „Umlčení,“ tiše po něm zopakoval Jakub Ungr. „V čem udělali chybu?“ Major se ušklíbl. „V tom, že poslali chlapíka… nějakého Gejzu Maronyho, napůl kosovského Albánce, napůl Španěla, o kterém už naši specialisté na boj s organizovaným zločinem leccos vědí. Jakmile se sem vydal, dali nám hlášku a my už si to tady pohlídali. Koupil zásah do ruky, ve které držel zbraň, a pak už jsme se na něho sesypali. Teď už sedí v cele předběžného zadržení a čeká na první výslech.“ „Paráda!“ pochválil je policejní vyjednavač. „Jeden jediný výstřel do ruky najatého zabijáka – a Julie i s Toníkem mohli zůstat naživu.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265124
Palba na nekrytý cíl
„Jo, to jo, ale žít se Julii nebude zrovna snadno. Je třeba ji i nadále hlídat, protože bude muset svědčit, až kolem lidí, k nimž v roli užitečného nýmanda patřil i ten její Toník Záruba, spadne klec.“ „A spadne?“ „Pokud se to někde náhodou či záměrně nezvorá, případně podle osvědčené metody nezamete do kouta, tak snad spadne. Ale to už, Jakube, není naše starost. A jsem rád, že není. A ty myslím taky.“ Ungr přikývl. Právě se z kuchyňské podlahy zvedali k odchodu, když majorovi v pouzdru u opasku zadrnčel telefon. Vyslechl stručné sdělení, poděkoval a Jakubovi řekl: „Tak už mají i Zárubu.“ „Kde ho sebrali? U některé z jeho ženských?“ „Ale kdepak. Na ženské asi v těch chvílích kašlal. Už byl v Rakousku, hnal se do Vídně a cestou zavolal na letiště Schwechat, kde si chtěl objednat letenku.“ „Další chyba. Zaměřili ho a…“ „Přesně tak,“ kývl major. „Ještě že ti druzí aspoň občas dělají víc chyb, než jich stačíme nasekat my.“ Shodli se na tom a odcházeli. Odcházeli z pěkně zařízeného bytu, s jehož obýváním to po dnešních událostech, během nichž bylo vysloveno těžko splnitelné ultimátum, a kde se před pár minutami měl jindy tak pohodový balkon s květináči na zábradlí stát cílovou plochou pro zákeřnou palbu na nekrytý cíl, bude všelijaké. Ostatně i jim dvěma bylo, stručně řečeno, všelijak.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265124
Ukázka elektronické knihy