Svobodinger-zlom.qxd5.8.201918:39Stránka104
to snad bůh křesťanů, i když si žádné obětiny nebere? Dávat něco zadarmo, tomu se dá jen těžko věřit. Megara se vrátila. „Kde jsi vlastně ráno byl? Neviděla jsem tě tu.“ Upřela na mě zorničky tak světle modré, že se ztrácely v bělmu jejích očí. „Ráno?“ V hlavě jsem lovil výmluvy, ale unikaly mi jako divoká zvěř, kterou jsem nedokázal lapit. „Ráno jsem se byl projít směrem k údolí.“ „Kolem obydlí křesťanů?“ „Ano, tam. Je to smutné, co se jim stalo.“ „Smutné? Ty si neuvědomuješ, že to oni mohli za to, co se tu děje?“ „Jsi si tím skutečně jistá?“ „Ano! Nyní jsme se konečně zbavili poskvrny. Měl bys děkovat bohům, že nám je pomohli vyhnat. A musím ti říct: Proserpíně se nelíbilo, že jsi ji ošetřoval ty.“ Její slova mě upřímně překvapila. „Proč ne?“ „Protože ví, že ses přátelil se Simeonem. Bojí se, že v tom máš také prsty.“ S těmi slovy odešla. Už dříve jsem tušil, že už tu nejsem vítaný, ale nyní o tom nebylo pochyb. Edvard hodil nůž na stůl. „Chtěl jsi po mně důkaz. Mám ho,“ oznámil mi. „Kde jsi to našel?“ Nůž jsem si pečlivě prohlížel. Byly na něm malé kapky zaschlé krve, okem sotva patrné. „U Tanzera v pokoji,“ řekl prostě. „Co jsi tam dělal? Proč jsi tam vůbec chodil?“ „Zkrátka mám podezření, že ji zabil on! Vždyť už jsem ti to říkal!“ Přecházel po pokoji. Mnul si spánky. Pozoroval jsem jeho žilnaté ruce s výraznými hubenými klouby, které působily až hranatě. „Víš, co se bude dít, až to nahlásíš policii, ty troubo? Budou si myslet, že jsi mu to tam podstrčil ty! Po tom, co to tady snad tisíckrát prohledali a nenašli to!“ Zatvářil se vyděšeně. – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265016