98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264810
„Teda! Vidíš to, tati?“ vykulil oči Fridolín. „Hm…, musím říct, Sandro, že jsi kočka. Doufám, že ti snad nebudeme s Fri dolínem dělat ostudu v těch našich kraťasech,“ smál se tatínek. „Tak už jedeme…,“ pobízel je Fridolín za vrátky. „Neboj, Fridas, všechno stíháme, ale ty hlavně dávej bacha, ať se nezřítíš někam do škarpy,“ škádlila Fridolína jeho sestra a pomalu se rozjížděla. „Tati, ať si toho nechá…,“ kabonil se Fridolín v okamžiku, kdy si sedl na kolo a začal lomcovat řídítky ze strany na stranu, aby se udržel v sedle. Pak se zastavil, zamyšleně si sáhl do kapsy, zkontroloval její obsah a zvesela vyrazil za Sandrou. „Hele, vy dva, přestaňte se mi tady dohadovat a ty si, Fridolíne, rovně sedni na kolo, opři se do řídítek, drž rovnováhu a pěkně šlapej vpředu, pojedeš jako první,“ rozhodl tatínek. Pak se všichni tři zařadili za sebe, rozjeli se po ulici k lesu a pak dolů k rybníku Metujníku. Usmívající se Fridolín měl v kapse svou skleněnou duhovku, urputně se opíral do pedálů a byl rád, že mu kouzelná kulička opět pomáhá. Sandru měl v závěsu a tatínek na ně volal: „Neuhánějte tak, skoro vám nestačím. Nejedeme přece žádný závod, ale na výlet, koukněte se, jak je tu krásně.“ „Jó… Tady to vypadá skoro jako v Bambóllii,“ radoval se Fridolín, když pro jížděli kolem zelené louky s paletou květů vybarvených jarem. Několikakilometrovou cestu na kolech zvládli během hodiny a děda Kája je vítal u domečku: „Tak co, jak jste se projeli a jak ti to šlo, Fridolíne?“ „Bylo to moc fajn, dědo, a Fridolín mě opravdu překvapil, šlapal, jako by měl natrénováno,“ uznale prohlásila Sandra. „To je fakt, myslel jsem, že bude za chvilku fňukat, ale kdepak, je to kabrňák,“ přidal se tatínek. „Třeba přes zimu trénoval s Bambolou v Bambóllii,“ zasmál se děda Kája. „Ale jenom trošku,“ šel malinko s pravdou ven Fridolín, ale o své kouzelné duhovce v kapse neřekl ani slovo. „Tak už pojďte k obědu, vy moji výletníci!“ volala na ně maminka od dveří. „A tati, kdy zase vyrazíme na kola?“ vyzvídal Fridolín.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264810
„Asi o nějaké pěkné sobotě, jako je ta dnešní,“ odpověděl mu tatínek při uklí zení kol do garáže. Hřejivé dny však brzy vystřídal chladný mokrý máj a na nějaké výletování na kolech to zatím moc nebylo. Fridolín chodil dál do školky, kde mu jednoho dne Karolínka s Kristýnkou a Eliškou řekly, že u nich doma mají nová miminka, která se narodila krátce po sobě, že je přinesly z porodnice jejich maminky Lenka s Kateřinou. Pan Václav, tatínek od Karolínky i Kristýnky, že prý jezdí s kočár kem s růžovými peřinkami a vozí v něm malou Terezku a pan Jaroslav, tatínek od Elišky, jezdí s kočárkem s modrými peřinkami a vozí v něm mrňavého Matěje… „A jak to, že tak najednou?“ divil se Fridolín. „No, přesně to nevím, ale asi proto, že se naše maminky domluvily na naše tatínky a připravily jim potěšení, aby mohli společně tlačit kočárky po Metujově a nemuseli jen tak sami chodit koukat na fotbal,“ vysvětlovala s vážnou tváří Karolínka. „Teď si pojďme hrát a my ti, Fridolíne, ukážeme, jak se takové miminko v kočárku správně vozí.“ Celý den dětem ve školce rychle utekl a Fridolín odpoledne mamince vyprávěl o nově narozených miminkách doma u Karolínky s Kristýnkou a také u Elišky. Když později večer ležel v postýlce, přemýšlel o ježdění s kočárkem, ale nakonec si s úlevou uvědomil, že cvrnkání kuliček do důlku je daleko lepší. Netrvalo dlouho a přiletěl Bambola se světle modrou kšiltovkou a hned volal: „Ahoj, Frído, nad čím tady dumáš?“ „Ále, jestli bych raději nového bráchu, nebo raději malou sestřičku!“ „Ty máš teda starosti, právě teď, když máme před sebou ten úžasný výlet na začarovaný hrad, kde se každý může naučit létat na koštěti,“ vedl svou Bambola. „Létat na koštěti…?“ nechápal Fridolín. „Jo, jo, létat na koštěti. Nedávno měly slet čarodějnice na Čertových kame nech a u velikých ohňů tam létaly na svých košťatech, až se jiskry míhaly a kmi taly po temné obloze,“ vysvětlil Fridolínovi Bambola.
100
Ukázka elektronické knihy