v Náchodě. Tato provozovna byla v tuto chvíli bez zákazníků a obsluha právě něco psala na dotykovém displeji pokladny. Další kliknutí a jsme v Brně, tady se zrovna dvě prodavačky staraly o houf mladých mužů. Asi využili polední přestávku k načerpání inspirace a nákupu hraček na nadcházející chladné stále ještě zimní a dlouhé večery. Škoda, že prodejny pouze vidíme a prozatím není možné slyšet také zvuk. Anna mi vysvětlila, že pokud si holky s nějakým novým sortimentem nejsou jisté, tak jí zavolají, aby se k nim připojila na kameru a pak jí prostě a jednoduše věc ukážou. Je to tak o mnoho jednodušší než vysvětlování a dotazování se po e-mailech nebo po sms. Ona zboží vidí a po telefonu zodpoví veškeré dotazy týkající se vhodnosti použití a případných přidaných nebo speciálních funkcích. Mohu také prostřednictvím kamer, sice bez přenosu prodejního rozhovoru, sledovat své ovečky během obchodů. Uvidím-li chyby v gestikulaci nebo třeba zbytečné pobíhání po prodejně, mohu s nimi prostřednictvím scének nacvičit správnou techniku prodeje. „Bezva, to je dobrý nápad. Přesně tak jsem kdysi ještě jako studentka začínala na place v restauraci. Šéf s námi dokonale natrénoval chování k všelijakým hostům. Díky němu jsme dokázali správně reagovat na spáče i ředitele zeměkoule a byli jsme si v reálném dialogu se zákazníkem o mnoho jistější a působili jsme více profesionálně. Dodnes nezapomenu, jak můj první šéf chodil po restauraci se smotanou mokrou utěrkou v ruce a dobře mířeným rychlým nenápadným švihnutím nás nováčky upozorňoval na nevhodné opírání o stoly hostů. Věř mi, má milá, že když jsem druhý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264686
den z práce odcházela s jelity na stehnech, tak jsem si dost zoufala. A už nikdy by mě ani nenapadlo se během rozhovoru s hostem opřít o jeho stůl. Vždy se mi v takové chvíli vybavil můj první vedoucí a skoro jsem cítila na svých nohou opět přistávat mokrou utěrku. Nikdy, opravdu nikdy jsem se opět tohoto prohřešku v gastro etiketě nedopustila. Trénink je holt trénink,“ seznámila jsem Annu se svými dávno zasutými vzpomínkami, které mi vytanuly opět na mysl. „Vím, je jiná doba a tohle je samozřejmě úplně odlišný obor, ale trénink je absolutní nezbytností,“ souhlasila se mnou a ještě dodala: „Mokré utěrky prosím nepoužívej, hraničilo by to s týráním a soudní žaloba by za to nestála.“ Obě jsme se při té představě rozesmály a já si opět vzpomněla na poučku paní majitelky. „Nikdy, opravdu nikdy nesmíte uhodit zákazníky. Ani kdyby o to na kolenou prosili.“ Sama pro sebe jsem si přidala další větičku. Nikdy nebudu bít ani zaměstnance, i kdyby si to opravdu zasloužili. Blíží se čas oběda a tak se přesouváme do hotelové restaurace, která prozatím zeje prázdnotou. Po dohodě s číšníkem se usazujeme k velkému stolu pro šest osob, abychom mohly i během jídla pokračovat v seznamování se s mými novými prodejnami prostřednictvím vzdáleného připojení na kamerový systém. Je to velice zvláštní pocit, obědvat lasagne a přitom se dívat na prodeje erotických pomůcek.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264686
Monitor počítače jsme nastavily tak, aby nikdo z návštěvníků restaurace nezahlédl, co sledujeme a i během hovoru jsme byly velice diskrétní. Obsluhující personál byl pravděpodobně velice zvědavý, snažil se náš stůl všemožně obcházet, a tak jsem před jejich všetečnými zraky vždy obrazovku Franty raději sklopila. Jejich předkrm a hlavní chod se přeci jen diametrálně liší od toho našeho. Za jejich zájem si pravděpodobně můžeme samy, určitě jsme v nich nechtěně vzbudily zvědavost odvráceným monitorem i tichou konverzací doprovázenou tlumenými výbuchy smíchu. Na jejich obranu mohu říci, že jídlo bylo skvělé, naprosto domácí a báječně dochucené a obsluhující personál byl příjemně a nevtíravě milý, i když dosti zvědavý. Pravděpodobně je nikdo, jako kdysi mě, neškolil za pomoci dobře mířených ran mokrou utěrkou. Proto jim jejich mladickou neomalenost pro dnešek prominu. Po dobrém obědě jsem pro nás obě objednala espresso s dvojitou porcí smetany a Anna se šla ubytovat. Využila jsem její chvilkové nepřítomnosti k rychlému odběhnutí před hotel a v chladu si dala svou dnešní druhou cigaretu. Musím sama sebe pochválit, od dokončení posledního projektu se mi daří mou neřest držet jakž takž na uzdě. Samozřejmě mi v tom pomáhá nekuřácké pracovní prostředí, ale pochválit se musím. Káva je dopita, účet uhrazen, Anina bagáž přemístěna z kufru mého auta do bezpečí hotelového pokoje a nasycené se přesouváme na další prodejnu. 100 Ukázka elektronické knihy