97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264641
Jde. Až do té míry, že ve vodě omdlíš. Je to krásná smrt, nepřál bych si lepší. Prostě otočíš vypínač a nic. Přesto tady jsi. Člověk omdlí, a protože tělo nemá kyslík, automaticky spustí dýchání.
98
Ale tys byl zrovna pod vodou. Přesně tak. I když je člověk v bezvědomí, tělo začne samo dýchat – to tehdy, když mu v organismu nastoupá hladina kysličníku uhličitého a tím se dýchací proces spustí. Pokud je ale člověk pod vodou, je to malér. Proto tě musejí kamarádi při těchhle rekordech hlídat. Mě vytáhli už s nadechnutou vodou, zánět plic jako svině, měsíc v nemocnici. Kamaráda taky takhle vytáhli, položili ho na břeh a nechali ležet, tělo samo začne dejchat. Stokilová plavčice si ale všimla, že je tam mršina, a začala na ní dělat svý prostocviky. Polámala mu dvě žebra. Byl pak nemocnej z toho, jak ho oživovala. Přírodní zákony nikdo neukecá, ty prostě fungujou. Potápěl ses i v moři? Byl jsem desetkrát jedenáctkrát fotit a filmovat v Egyptě. Zase bez přístroje, filmovat s přístrojem je nesmysl. Jak to? Barvy v moři pod čtyři pět metrů nejsou, všechno je modrozelený, co bych tam fotil? A bublinama z přístroje budu akorát plašit živočichy. Vezmu si raděj zátěžový opasek, aby mě to nevynášelo, sjedu dolů a zůstanu bez pohybu – to je princip dobrých fotek pod vodou. Hlouběji ses nepotápěl? Uměl jsem na nádech dvaadvacet metrů, kamarád čtyřicet. Jezdili jsme do východního Německa, u Frankfurtu nad Odrou je jezero Helenesee, bývalý hnědouhelný důl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264641
Zatopený. Pětašedesát metrů hloubky, tam jsme chodili s přístrojem, ale to je na prd. Co tam? Tma jak v pytli, černý bahno a nic. V hloubce deseti metrů ale byla viditelnost třicet metrů, tam jsme řádili. Němečtí potápěči z GSP, to bylo jako náš Svazarm, tam měli bóji a pod ní v osmnácti metrech pověšený barel obrácený dnem nahoru. Vzala se flaška napumpovaná vzduchem a do barelu vypustila. Nadechl ses, sjel dolů, strčil jsi do barelu makovici, přijel druhej a kecali jste. Pod vodou ve vzduchovým zvonu se kecá úplně nádherně. Já jsem rád, že kecáme na vzduchu. Taky to má něco do sebe, ale představ si, že bysme teď pod sebou neměli podlahu, ale viditelnost pětatřicet metrů, to na zemi prostě nemáme. Jen když se pak vynořuješ, nesmíš rychle. Kesonová nemoc je průser jako kráva. Máme mezi sebou nešťastníky, kteří si udělali z plic trhací kapesník. Užívali jsme tabulky podle výpočtů amerického námořnictva, měli jsme je vylepené na oknech autobusu, kterým jsme se jezdili potápět, aby si to člověk vtloukl do palice. Kdybys přece jen zapomněl, stačí si pamatovat, že nemáš jít nahoru rychleji než bubliny. Vypustíš z huby bublinu a jdeš s ní, ideálně ještě o něco pomaleji. Ještěže je chladno, mám jistotu, že mě někam k jezeru tahat nebudeš. Ale to bych tě klidně tahal. My se potápěli i pod ledem, třeba o Vánocích. Udělala se díra do ledu, na laně se spustil zatíženej vánoční stromeček se svíčkama… Doufám, že s elektrickejma. Na dvanáct voltů, bylo to napojený z autobaterie. Východní Němci byli vynalézaví, nic neměli, ale se vším si poradili. Stromek byl v patnácti metrech a my kolem něj blbli, někdo na hubu, jinej s přístrojem. Ale byla tam docela zima, to je pravda.
Ukázka elektronické knihy
99