úboru, který si četl v knize, pozornost upřenou na stránku hustě posetou složitými schématy a výpočty. Vědec, pomyslel si. Učenec. Bělokožec slabě trhl křídly a v náhlém podráždění vycenil zuby dlouhé jako nože. Když pak prudce odvrátil pohled, Sirus v jejich sdílených myšlenkách rozeznal zřetelně zlostný tón. Ne, uvědomil si Sirus. Nerozumím. Po několika vteřinách Bělokožec křídla opět složil a otočil hlavu v táhlém oblouku, jímž obsáhl celý přístav. Sirus následoval jeho příkladu v reakci na naléhání, jež dragg vyslal do jeho mysli. Třicet tři lodí, počítal poslušně. Které uvezou možná čtyřtisícový sbor. Ucítil, jak v Bělokožci zaplál hněv, a mysl mu naplnily obrazy roztrhaných a hořících těl. Můžeme postavit další, Sirusovi se myšlenky hnaly v panickém proudu. Jednoduchá plavidla… Čluny by se daly táhnout. Tuhle taktiku poprvé užil císař Hulahkin za první regentské války… Zarazil se, když Bělokožcův hněv a úděsné povzbudivé obrazy ustoupily a nahradilo je jediné slovo: Stav. Budu… Všechno, co budeš potřebovat. Bělokožec se odvrátil a zvedl se, aby se zadíval k východu. S pronikavým pocitem, že zde ho již není třeba, Sirus zacouval k lávce a vrátil se na molo. Tam se už začala shromažďovat skupina Zkažených, patrně přivolaných velkým draggem. Všechno to byli bývalí obyvatelé města v cárech tradičních oděvů svých profesí: tesaři, řemeslníci, loďaři, nádeníci. Sirus cítil jejich očekávání a poslušnost; Bělokožec mu poskytl pracovní sílu. Po chvilkovém zamyšlení soustředil myšlenky na ilustraci, kterou si vybavoval z jednoho starého svazku v knihovně muzea: Marschenikových Dějin regentských válek. Ilustrace zobrazovala flotilu vesly poháněných válečných galér, blížící se k tehdy nezávislému městskému státu Valazin, přičemž každá galéra za sebou ještě táhla dva čluny ztěžka naložené vojáky. Na arradsiánský moře má moc mělkej ponor, odpověděl podsaditý muž v loďařské haleně, načež nabídl svůj vlastní obraz delšího plavidla s užšími boky a hlubším trupem. Vojenskej člun Císařský flotily, vysvětloval loďař, myšlenky prostoupené jistotou mistra svého oboru. Při dostatku dřeva jich můžem za měsíc postavit třeba padesát.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264555
Dřeva? Sirus myšlenku vyslal všem přítomným a dostalo se mu celého sboru odpovědí. Za hradbami je spousta stromů… Strhneme domy… Rozlámeme menší lodi… Sirus přikývl a ohlédl se na Bělokožce, který nepřestával hledět východním směrem. Vyvolal si vzpomínku na jeho rozkaz a předal ji své nové pracovní četě. Stavte, padesát týdně. První člun byl hotový před setměním, přičemž deset dalších se už stavělo v morsvalských loděnicích. Sirus se neubránil absurdní hrdo sti při pohledu na to, jak člun sjíždí po skluzavce do přístavních vod, kde jej přihlížející dělníci pozdravili nadšeným máváním. Jeho strach ani znechucení z toho, co se z něj stalo, nepolevovaly. Ale síla toho, co s nimi Bělokožec udělal, byla nepopiratelná. Měl schopnost vzít celé město, složené z mnoha a mnoha jednotlivců, a proměnit je v soudržnou sílu, v níž nemá místo rivalita, závist nebo hamižnost a jejíž jedinci dokážou spolupracovat v dokonalém souladu. Mimoto se zde uplatňovaly tělesné změny. Sirus nikdy nebyl velký atlet, ale nyní zjišťoval, že zvedá břemena, která by dříve byla nad jeho síly, pracuje dlouhé hodiny bez přestávky, aniž by cítil potřebu dopřát si sebemenší odpočinek. Byl rovněž rychlejší; ve svém novém hájemství se pohyboval na hbitých a čiperných nohách. A co teprve jeho dovednosti. V životě nezatloukl jediný hřebík, neotesal jediný kus dřeva, ale nyní si uvědomoval, že dřevo opracovává rukama mistra tesaře, a nebyl to jen on. Stejné dovednosti nyní měli všichni Zkažení, jež měl na povel. Tesařovy znalosti se nějakým způsobem předaly jim všem. Pracovali celou noc s pouze dvouhodinovou přestávkou na spaní. Sirus byl rád, že jeho odpočinek nekalily sny nebo noční hrůzy, které ho často soužily po událostech ve sklepení. Zdálo se, že Bělokožec nařídil, aby si jeho vojsko užilo ničím nerušeného spánku. Třetí člun spustili na vodu několik minut po úsvitu a Sirus upřel obezřetný pohled na Bělokožce. Ten se přestěhoval na nejvyšší stojící stavbu na přístavní bariéře a teď se jeho silueta, s pohledem stále upřeným na východ, rýsovala na pozadí vycházejícího slunce. Ve slabém proudění jeho myšlenek nebyl přítomen žádný pocit uspokojení z jejich úspěchu, protože v nich opět převažoval tón netrpělivého očekávání.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264555
Když se Bělokožec napřímil, Sirus se zachvěl a všichni Zkažení na dohled sebou při této nenadálé změně nálady trhli jako jeden muž. Dragg rozepjal křídla, hlasitě, ale naštěstí jen krátce zaryčel a vrhl se do vzduchu. Kroužil nad přístavem, dokud do Sirusových uší s pronikavou silou nevnikl nový zvuk. Volání draggů, uvědomil si a od Bělokožce přesunul pohled k východní obloze, která náhle potemněla. Volání tisíce draggů. Přilétali v ječící karmínové mase, zavířili kolem přístavu a tlukotem křídel zvířili hladinu moře. Bělokožec zamával křídly a zůstal viset na místě jako středobod hejna Červenokožců. Z jeho doširoka rozevřených čelistí vyrazilo další zaryčení, mnohem hlasitější a delší než to první. Sirus stále slyšel jeho myšlenky, ale dojem měl už jiný, připomínaly mu ono nepřeložitelné slovo, které se ho dragg snažil naučit. Věděl, že tato událost je mimo lidské chápání. Draggové spolu sdíleli něco, co Sirus a ostatní Zkažení nemohli zažít ani náhodou. Jsou to teď bohové? uvažoval Sirus. Až skončí, bude tohle celý svět? Po několika dalších burácivých mávnutích se Bělokožec snesl na molo a přistál kousek od skluzavky. Obloha se zvolna vyprázdnila, neboť Červenokožci odlétli do města, s výjimkou jednoho svého zástupce, který doplachtil naproti Bělokožci. Byl to ten největší Červenokožec, jakého kdy Sirus spatřil, velký jako plně vyvinutý Černokožec, ačkoli vedle Bělokožce samozřejmě stále působil jako trpaslík. Pravou stranu tváře měl Červený dragg zbrázděnou hlubokými jizvami a na kůži si nesl stopy nedávného boje. Sirus si také povšiml, že přistál na třech nohou místo čtyř, a předpokládal, že utrpěl zranění, jenže potom uviděl, že něco drží v pařátu. Červeno kožec se přikrčil a tlumeně zavrčel, když pařát natáhl, aby k Bělokož covým nohám uložil obětinu. Bílý dragg dárek očichal, potom do něj dloubl drápem, načež se ozvalo zaúpění, které Sirusovi sdělilo, že oním tributem je ve skutečnosti člověk. Několik vteřin setrvával bez hnutí na zemi, potom zvedl hlavu a ukázal ostře řezaný obličej prostý jediné stopy zkaženosti. Chvíli se rozhlížel po okolí, potom se pomalu postavil, urostlý muž středního věku s hrudí jako sud, jenž při pohledu na Bělokožce neprojevil ani náznak strachu. „Pořádně žvýkej, hajzle,“ prohlásil muž drsnou euterštinou. „I když mnou se nejspíš zadusíš.“
100 Ukázka elektronické knihy