ani slovo. Ale když tak pomůže Bouřlivákovi… „Tak dobře, “ souhlasila pomalu, „ale pak se musíš přiznat.“ Oriel po chvíli přikývl. „Domluveno, vyrazíme po obědě. Potkáme se tady. Nikomu o tom neříkej!“ odpověděl Oriel a se smíchem odklusal zpět ke svým kamarádům. * Viky neprozradila, o čem se s Orielem bavili, i když ji Troy se Safírou zpovídali celý oběd. Nechtěla, aby šli s ní, a nejspíš se tak sami dostali do potíží. Po jídle se vymluvila, že jde do stájí, ale místo přes dvůr zamířila k vřesovišti. Bylo jí špatně. * 98 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264485
Do Větrného průsmyku se jí opravdu nechtělo. Oriel na ni už čekal. „Připravená, nebo ses rozmyslela?“ Viky byla rozhodnutá nedat na sobě znát, jak moc se bojí. „Jasně že nerozmyslela,“ odsekla přezíravě a doufala, že se jí příliš netřese hlas. „Jdeme.“ Vydali se do lesa. Oriel je vedl mezi stromy a pak po strmé klikaté stezce až na vrcholek hory. Jak se k vrcholu přibližovali,Viky uslyšela mezi stromy hvízdat vítr. Otřásla se, když si vzpomněla, jak se málem zřítila z útesu. Přála si, aby se mohla vrátit. Dělám to pro Bouřliváka, připomněla si. * 99 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264485
Musela křičet, aby ji přes ten rachot slyšel. „Kam až mám jít?“ zeptala se Oriela. „Jen na vrchol hory,“ odfrkl Oriel. „Musíš se postavit doprostřed a počítat do deseti. Pak je výzva splněna.“ Došli na konec stezky. „Tak jdi, počkám na tebe tady.“ Viky vyklusala na plošinu.Vítr se kolem ní divoce točil. Málem jí podrazil nohy, ale donutila se postavit doprostřed a počítat do deseti. „Zvládla jsem to!“ zavolala a otočila hlavu, aby se ujistila, že se Oriel dívá. Jenomže po něm nebylo ani vidu, ani slechu. „Orieli?“ zakňourala. Nikdo jí neodpověděl. Musela se proti vichru zapřít, aby se vůbec * 100 * Ukázka elektronické knihy