SUDÁ KAPITOLA
Pátý den Pátý den vtrhlo do domu několik Brightových žoldáků. Rozrazili dveře. Iren zrovna vařila v kuchyni oběd. John, který seděl ve své pracovně, uslyšel hluk a křik. Rychle spěchal do kuchyně. Iren ležela na zemi v kuchyni a křičela. Nad ní stál nějaký muž v uniformě a vedle něj další tři muži. Johna si hned všimli, jak vběhl do kuchyně. „Kdo jste?! Co děláte v mém domě?!“ stačil John ještě zakřičet směrem k mužům. Dva z nich přiběhli k Johnovi, a i přes jeho snahu o vzdor ho rychle zpacifikovali. Zalepili mu ústa, na hlavu mu dali černý pytel a svázali mu ruce za zády. John slyšel jen Irenin křik. Snažil se zuřivě bránit, ale marně, proti těm žoldákům neměl šanci. Vynesli ho ven z domu. Na cestě stálo jejich auto. Johna položili na zadní sedadlo. Potom si nastoupili a odvezli ho pryč. Vezli ho přes celé město, John si pochopitelně mohl domýšlet, kam jedou a také jaký bude jeho i Irenin osud. Po necelé půlhodině auto konečně zastavilo před starou polorozpadlou budovou. Žoldáci Johna vytáhli z auta. Drželi ho pevně za ruce, aby se jim nevysmekl, a pomalu mu sundali černý
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264323
SUDÁ KAPITOLA
pytel z hlavy. Měl stále přelepená ústa páskou, dýchal zděšeně a zhluboka. Měl strach o Iren. Žoldáci se s ním zastavili před dveřmi staré budovy. Jeden z mužů na ně silně zabušil. „Otevřete, vedeme toho Bennera!“ řekl. Někdo za dveřmi odemkl a žoldáci Johna vtáhli dovnitř. Uvnitř stál další muž v uniformě. Když je viděl vcházet, pravil: „Výborně. Strčte ho k tomu druhému. Za chvíli začneme.“ Johna odvlekli do výtahu. Vyjeli nahoru a pak šli dlouhou chodbou, až se zastavili před železnými dveřmi. Odemkli a otevřeli a pak Johna strčili tak silně, až upadl na zem do místnosti, a zamkli za ním dveře. „Johne?“ ozval se někdo. John hlas poznával a pomalu zvedl hlavu. Pár metrů od Johna u zdi místnosti stál Harry. „Jsi v pořádku?“ Hned k Johnovi přispěchal a rozvázal mu ruce. John si pak sám strhl pásku ze rtů a řekl: „Nejsem v pořádku, Harry. Rozhodně nejsem…“ „ — Dostali nás, Johny. Někdo jim to musel říct,“ konstatoval Harry.
— 99 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264323
SUDÁ KAPITOLA
„Takhle to nemělo skončit!“ zanaříkal John, vstal ze země a nervózně přešel ke zdi. Byl vyděšený a omámený z náhlého chodu událostí. „Harry, oni… vtrhli do našeho domu… Oni…“ „Johny,“ skočil mu najednou Harry do řeči, „kdo to mohl být?! Kdo nás podvedl?“ John se však nemohl stále vzpamatovat. „Pořád slyším Iren, jak křičí strachy… Harry, to je konec.“ „Co jí udělali?“ „Nevím, mám stále před sebou ten její výraz… Nemohl jsem nic udělat!“ V Johnově hlase bylo patrné zoufalství. „Johny, vzchop se, prosím, musíme něco vymyslet…“ Harry
se
snažil svého přítele trochu zklidnit, ten se ale neutišil. „Vymyslet? Co chceš vymýšlet? Je konec, nechápeš to? Prohráli jsme!“ „Věděli jsme, že se to může stát…“ Harry se potom vrátil ke své otázce a znovu se zeptal: „Kdo to byl? Kdo nás práskl, přemýšlej.“ „ — Záleží na tom?“ „Mohl to být někdo z nakladatelství?“ John ale kroutil nesouhlasně hlavou. „Těm lidem věřím.“
— 100 —
Ukázka elektronické knihy