Nátlak se stupňoval zároveň s frekvencí mých úderů na dveře. Pes řval jako dobytek na jatkách. Leč příběhy policejního rady Vacátka byly tak strhující, že jsem nebyl vyslyšen. V posledním zoufalém pokusu jsem stačil stáh nout hýždě k sobě, zatímco se z nátlaku stal atak! V tom okamžiku mi žena odemkla dveře a bezelstně se zeptala, jak mi je. Můj kvapný úprk směrem do koupelny vyjevil zcela jasně, v jak prekérním stavu se nacházím. Nepotře bovali jste mít k tomu ani vyvinutý čich jako náš pes. Ten přede mnou prchl na balkon a tam svému okolí velmi hla sitě sděloval, že jeho pán je indisponován. Strhl jsem ze sebe župan i pyžamo a vkročil rovnou do sprchy. Z kohoutků na mne proudila příšerně ledová voda. Zatímco se zbytek rodiny marně snažil uvést do chodu plynové topidlo, z rádia se nesla bytem zpráva, že po ranní havárii je na celém území Olomouce zastavena dodávka plynu. Děsivé orákulum se naplnilo a na mysl mi přišla průpovídka mého dědečka, který podobné situace komen toval řízným lidovým rčením, že na posranýho i hajzl spadne.
← 98 → Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264006
Slovenský tajfun — Narodila jsem se v Československu. A přestože se tato republika v roce 1993 oficiálně rozpadla a já se stala čes kou občankou, stále se cítím doma i na Slovensku. Ovládat slovenštinu, aspoň na středně slušné úrovni, považuji za naprostou samozřejmost a je mi vždycky líto, když si uvě domím, že už to dávno není standard. Já osobně stále udr žuji čilé styky se svými slovenskými přáteli a někteří z nich patří vysloveně mezi moje stálice. Ovšem nejzábavnější je bezesporu Janka Butor. To je moje srdcovka. S tímto nefalšovaným slovenským tajfunem jsem se seznámila, když mi bylo tak dvacet. Hrála jsem v té době na Výstavišti v divadle Spirála v představení Jesus Christ Superstar a naproti nám se v divadle Pyramida hrál muzi kál Vlasy. No a v něm právě účinkovala Janka. Naše party, z těchto dvou inscenací, často chodily na společné večírky a na jedné takové akci jsem uviděla Butorienku poprvé. Byli jsme v klubu na koncertě rockové kapely BSP. Během jednoho refrénu se z davu vyšvihla na pódium hubená žirafa s uhlově černými vlasy, ze kterých měla učesáno devět jehlanů, popadla tamburínu, stoupla si
← 99 → Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264006
k vokalistkám a začala zpívat. Pro mě to bylo naprosté zje vení. Sršela z ní elektrizující energie a spontánnost a uvol něnost, se kterou se oddávala přítomnosti, byla totálně odzbrojující. Janka řádila jednu písničku jak černá ruka a pak už ji to asi přestalo bavit, protože se sebrala a zmi zela v davu. Ale už nezmizela z mého života. Strážim si ju tam ako oko v hlave. Pamatuji si, že když jsme spolu obrážely večírky po Praze, vozily nás taxíky většinou zadarmo, protože Janka pokaždé vytahovala historku s narozeninami. Tvrdila, že já mám narozeniny a že už jsme propily všechny peníze a potřebujeme se dostat domů. Potom začala taxikáři t vrdit, že je děsný fešák, nebo že vypadá jako její táta. To záleželo na tom, do jaké věkové skupiny řidič spadal. Janka čile brebentila svojí slovenštinou a mezitím jsme se nasáč kovaly do auta a byly neodolatelné, jak jen to opilé dvacítky dokážou. V devadesáti procentech případů nám to vyšlo, ale jed nou jsme nějak neměly štěstí. Nikdo nás nechtěl svézt. Asi proto, že jsme ten den pily fernet už od oběda a bylo to na nás vidět už na dálku. Vlály jsme společně centrem a dostaly se až na nábřeží, zhruba někde na úroveň Štefá nikova mostu. Seděly jsme u vody, posílaly si láhev, proná šely své dvacetileté pravdy a bylo nám blaze. Když došlo pití, rozhodly jsme se, že půjdeme k Jance na podnájem pro nějaké peníze. Byl to pěkný kus cesty, navíc přes řeku, a vtom Janka dostala jeden ze svých nepřekonatelných nápadů. „Sandri, však si tu požičme loďku a prídeme ku mne po vode. To bude fasa, moja!“ Přišlo mi to jako perfektní nápad a souhlasně
← 100 → Ukázka elektronické knihy