98
anna simons
•
skrýš
Eva přikývla, zvedla skleničku, ale nenapila se. Měla pocit, že má v krku knedlík. Nezměnil by Victor názor, kdyby věděl o agresivním vězni, před nímž ji na poslední chvíli zachránil poplach, a o tom, že situaci naprosto podcenila? Nebo o lístku, který jí do kapsy strčil Temme? A hlavně o smuteční pásce? Victor zaklonil hlavu, pomalu si do úst vložil plátek šunky a požitkářsky si olízl prsty. Z hrdla mu vyšel slastný zvuk. Ne. I jeho by to znepokojovalo. Mimoto nemohla vyloučit, že to poví Ann-Kathrin. Ta by šílela, nejspíš by zavolala Patrickovi a spojila se s ním proti ní. To teď Eva nemohla riskovat. Proto dospěla k rozhodnutí: některé věci z vězení si musí nechat pro sebe. Prozatím. Nic špatného by tím neudělala.
22. C
vak. Netrpělivě otevřel kovové víčko zapalovače. Pozoroval vchod do podniku. Hergot, vždyť už měli mít dávno zavřeno! rozčiloval se. Čekal na místě už půl hodiny. Od předešlého dne byla zima jako v márnici. Světla byla ztlumená, ale nic se nedělo. Vůbec nic! Opřel se o mříž za zády, pak se od ní neklidně odrazil a upřeně sledoval okno podniku. Cvak. Při každém otevření zapalovače mu do nosu stoupl zápach benzinu. Dostal chuť na cigaretu. Ne. Teď ne. Nesměl se rozptylovat. A zanechávat stopy. Dnes ne. Jednou přece vylézt musí. Hlavně zachovat klid a čekat. Vyhrnul si límec kožené bundy a hlavu zabořil hlouběji do hřejivé kožešinové vložky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263872
99
anna simons
•
skrýš
Cvak. Nepřestával si hrát se zapalovačem. Konečně se za výlohou něco hnulo. Zadržel dech. Ano. Zhaslo světlo. Otevřely se dveře a na chodník vyšla skupinka lidí, přímo proti jeho úkrytu. Vtom ji zahlédl. Poznal by ji mezi tisíci jiných. Lesklé plavé vlasy, vzpřímený postoj. Když zavřel oči, dokonce ji cítil. Vůně kávy Roma s nádechem nevinnosti. Na čele se mu perlil pot, netrpělivě pohyboval spodní čelistí, začaly mu cukat prsty. Cvak. Stále otvíral a zavíral zapalovač. Potom uviděl, jak se skupinka loučí. Polibky na obě tváře. Zapalovač Zippo si strčil do pravé kapsy u kalhot, sáhl do bundy a s uklidňujícím pocitem v ní nahmatal studený ocelový nůž. Tep se mu rychlil. Ještě kolegům zamávala, ulicí se rozlehl pozdrav na rozloučenou a pak už se k němu lehkým krokem blížila. Instinktivně se stáhl do stínu, dýchal krátce do límce, aby ho neprozradil sražený teplý dech. Hlasy jejích kolegů dozněly. Konečně byli sami. Ruce si otřel do sucha o kalhoty a navlékl si latexové rukavice. Nadešel vhodný okamžik. Cvak. Stiskl tlačítko na rukojeti vystřelovacího nože. Čepel vyskočila. Současně pozoroval, jak jeho cíl ovládá centrální zamykání. Naposledy se rozhlédl po ulici oběma směry. Nikdo na dohled. Pevně sevřel nůž. Ona otevřela auto a nastoupila. Pouhými čtyřmi skoky se ocitl vedle vozu, bleskově otevřel dveře za jejím sedadlem a naskočil dovnitř. „Ani slovo!“ zabručel, „nebo seš mrtvá.“ Cvak. Dveře se za ním zabouchly. Vůz se plazil z parkovacího místa, jednou poskočil a odjížděl odtud. Vzápětí nastalo v ulici ticho.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263872
Ukázka elektronické knihy