Olovrant-zlom.qxd21.1.201919:04Stránka98
Jáchyma, na opačné straně ze vztyčeného penisu lva ve znaku Českého království vyjela jehla, zřejmě s otráveným hrotem, a zase zmizela v útrobách mince. Oba přátelé se potom shodli, že Craniula znamená smrtelné nebezpečí a musí si na něj dát veliký pozor. Nato je přemohla únava, takže se na sedadlech kočáru zahalili do teplých plédů a usnuli, po mnoha dnech konečně znovu na pevné zemi. Zasněžená, a přeci černá krajina za okénkem zbaběle ubíhala zpět, zatímco hvězdnatým nebem nad nimi to ani nehnulo.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263658
Olovrant-zlom.qxd21.1.201919:04Stránka99
Kapitola 19
Zatímco se kempelenem hnaný kočár řítil noční zemí Charvátů, naši přátelé uvnitř klidně spali. Dvakrát se jim pokusili zatarasit cestu loupežníci, avšak Craniulovo bikempelenové vehiculum je pokaždé rozrazilo jako sténající a krev malebně rozstřikující kuželky. Cesta se ze začátku vinula prudce do kopce hustými lesy, které jen tu a tam protínaly dřevorubecké svážnice. Kempeleny se v táhlém stoupání rozpálily dorůžova a sněhové vločky na nich syčíce umíraly po milionech. Kolem půlnoci překonali průsmykem Dinárské hory a silnice se dál kroutila zase dolů. U poštovní stanice v pevnosti Carlostadium poručil Craniula zastavit, nechal do kempelenů načerpat vodu, promazat ložiska čerstvou kolomazí a doplnit zásobu prachových kartuší. Renesanční citadelu ve tvaru šesticípé hvězdy tu postavili za císaře Rudolfa II. proti tureckým nájezdníkům. A přestože se tu posledních třicet let střetávali s Ottomany výhradně ve formě pohovek, velitel pevnosti baron Ruprecht von Friedenkrieg nepřestával posílat do Vídně hlášení o krvavých útocích machometánských hord, jen aby nepřišel o svoje místo. Od Carlostadia silnice pokračovala bažinatou nížinou, po pravé straně huňatou lužními lesy, po levé krabatící se do pahorkatiny Žumberak. Za úsvitu dorazili ke břehu Sávy. Zamrzlá řeka, rozlitá na rovince do šířky dobrých šedesáti sáhů, se růžově třpytila v ranních červáncích, podobná jezeru jahodové zmrzliny. V pozadí se tyčily hradby svobodného a královského města Záhřebský Gradec na úpatí pohoří Medvednica. – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263658
Olovrant-zlom.qxd21.1.201919:04Stránka100
Začátek února byl toho roku teplý a ledový příkrov na řece povážlivě zeslábl. Jánošík s Turzem si vystoupili a přešli řeku po svých. Craniula vzápětí na led poslal lehčí kočár. I ten projel bezpečně. Nakonec se Craniula na svém vehiculu vrátil o kus zpátky a rozpálil to nejvyšší rychlostí s nadějí, že Sávu překoná dřív, než pod ním led praskne. Dlouho to vypadalo, že se asasínovi smělý plán podaří. Jenomže přesně v polovině řeky se zamrzlá hladina pod zadním kempelenem prolomila. Přední stroj ještě chvíli hrabal do ledu, během okamžiku se však probořil i on. Craniula se v sedle potápěl se stoickým klidem, v jeho znetvořeném obličeji se nepohnul jediný sval. Na vodu vyplavalo pár bublin a byl klid. Turzo s Jánošíkem chvíli čekali a pak chtěli jet dál. Craniulův sluha, který na kozlíku řídil kočár a za celou cestu zatím neřekl ani jedno slovo, však náhle velice výřečně trval na tom, že musí ještě počkat. A tak čekali a zase čekali. Po čtvrthodině bez varování zmrzlou hladinu u jejich nohou prorazilo křivé černé ostří, zakončené zpětným hákem pro vytrhávání vnitřností z tělních dutin, a vyřízlo v ledu zubatou díru. Craniulova šavle, jak pochopili vzápětí. Otvorem se na břeh pomalu vynořilo bikempelenové vehiculum a za ním i Craniula, který stroj tlačil z vody. Z knírů mu visely modrozelené keříčky žabího símě, v holínkách to při každém kroku šplouchalo a ještě před chvilkou elegantně vlající plášť sešitý z krtčích kožíšků mu vlhkost přilepila na záda. Teprve teď si všimli, že krunýř na Craniulových prsou není ukovaný ze železného plechu, jak se původně zdálo, nýbrž vyříznutý z houževnaté nosoroží kůže, poseté hrbolky a hlubokými záhyby, které mu dodávaly nevídanou pružnost. „Jakýmpak zázrakem jste se nám neutopil, pane rytíři?“ divil se Jánošík. „Neplýtvám dechem na zbytečnosti,“ odvětil klidně Craniula, „teď mě však laskavě doprovoďte do nejbližší krčmy, rád bych se maličko upravil.“ V první hospodě, na kterou narazili, jmenovala se mimochodem „U lodi pávů z království Ofír“, vlídně plápolal oheň. Turzo a Jánošík – 100 –
Ukázka elektronické knihy