bude vlastně jeho klientem. Doufal, že ten z nich, kdo mluví francouzsky. Na druhé straně – ta dívka byla zase hezká. A kromě jiného Američanka, jak mu ten mladý muž sdělil, tudíž velice zámožná. Proto se rozhodl udělit jim konstruktivní radu. „Abyste zabezpečili svoji pozici,“ prohlásil, „bylo by od vás obou prozíravé zachovat fyzickou přítomnost v nemovitosti, dokud se váš problém nevyřeší. Absence v objektu by mohla být interpretována jako vůle vzdát se jakýchkoliv nároků. Francouzské právo se může příležitostně vykládat zvláštním způsobem.“ Max se na chvíli odmlčel a chvíli mu trvalo, než si plně uvědomil, co právník říká. „Já bych se to pokusil vyjádřit jednodušeji, jestli dovolíte,“ řekl. „Připadá mi, že nám doporučujete, abychom spolu žili. Je to tak?“ Právník přikývl. „Ano, pod stejnou střechou. Nikoliv v romantickém smyslu slova. Pokud ovšem…“ Pohlédl napřed na Maxe a pak na Christie a pomocí svého obočí jim signalizoval širokou škálu možností. „Cože?“ zeptala se Christie. „Později,“ řekl Max. Jednání skončilo, když jim Bosc slíbil, že začne zkoumat různé možnosti. Avšak, jak sdělil Maxovi, vše si žádá svůj čas. Musí být trpěliví. Vyprovodil je ke dveřím, pozoroval je, jak vyšli na sluncem zalité náměstí, a v duchu si mnul ruce v očekávání tučných honorářů. Christie zhluboka a nahlas vydechla. „OK, tak se vše vyřídilo?“ „Ani ne. Myslím, že na to, abych vám to všechno vysvětlil, budu potřebovat pivo. Jak jsem si všiml, právníci se vám příliš nezamlouvají.“ „S jedním z nich jsem žila. Šli dolů po rue de Nazareth až na Cours Mirabeau a sedli si k poslednímu prázdnému stolku na terase kavárny Deux Garçons. Christie se rozhlédla kolem a zpozorovala, že většina 98
dobry_rocnik_blok.indd 98
24.6.2019 16:54:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263593
návštěvníků si čte v turistických příručkách a studuje mapy. Mnoho z nich vypadalo jako Američani v prázdninové uniformě, skládající se z baseballové čepice, objemných kalhot s mnoha kapsami a sandálů z mnohobarevných popruhů. Usmála se a obrátila se na Maxe. „A kde jsou ti hoši v baretech s harmonikou?“ Číšník, netečný a otrávený, jim dal na stůl dvě piva a počkal si, než zaplatili. Oči měl upřené do dálky a zaostřené na cosi za obzorem, možná na svou penzi. Pohlédl dolů, jen aby zhodnotil spropitné, které ocenil téměř nepozorovatelným pokynem hlavy, a na nohou, plochých jako palačinky, které zrovna konzumovali u vedlejšího stolu, se odpotácel. Max začal s výkladem, ale všiml si, že věnovat pozornost všem těm precedentům a právním aspektům dělá Christie potíže. A když se dostal k exhumaci a testům DNA, otřásla se a zavrtěla hlavou. „Podívejte se,“ řekl Max, „já vám jen tlumočím, co říkal právník.“ Ale dříve než mohl pokračovat, zvedla Christie ruku, aby ho zarazila. „Úplně na konci,“ řekla, „když se na nás díval a hýbal obočím, o co vlastně šlo?“ „Správná otázka. Právě jsem se k tomu hodlal dostat. No, to, co navrhoval – vlastně, to, co nám radil, čistě v právním slova smyslu, abyste rozuměla –, bylo, že byste měla, jak to vyjádřil, zachovat svou přítomnost.“ „Zachovat svou přítomnost?“ „Ano. V domě.“ „S vámi?“ „No jo. Vlastně tím chci říci, že já tam budu také. Budu jako vy zachovávat přítomnost. Až do doby, než se to vyřeší.“ „Maxi, vždyť jsme se dneska viděli poprvé. Já vás neznám. A vy mě žádáte, abych s vámi žila?“ Vypadala komicky seriózně, modré oči měla vážné a otevřené dokořán. 99
dobry_rocnik_blok.indd 99
24.6.2019 16:54:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263593
Mladá Američanka vystavená tváří v tvář evropské ni čemnosti. Max to vzdal. Tohle se nedalo brát vážně. Bylo to příliš bizarní. „Dům je obrovský,“ řekl. „Každý z nás může mít tři ložnice.“
100
dobry_rocnik_blok.indd 100
24.6.2019 16:54:42
Ukázka elektronické knihy