jménem: „No tak, Mary, no tak, Mary,“ mluví hlasitě, jako by na ni volaly ze sousední místnosti. Zakryje si obličej rukama a pláče hlasitěji, aby je přehlušila. Možná ani nemyslí na to, že by to mohla vzdát, dokonce i když bolest a strach začnou být tak nesnesitelné, že si myslí, že omdlí – „dýchej,“ říkají, „nepřestávej dýchat,“ jako by se jí vlastní tělo odcizilo natolik, že zapomněla, jak ho ovládat – posadí se, skřípe zuby a dělá to, co mladé ženy musely dělat vždycky, a její tělo a její volby jí už nepatří. Volá svou matku, starší sestru, svého otce. Volá jméno muže a dvě zdravotní sestry si vymění tázavý pohled. A i v tom nastalém zmatku si to všechny nechají pro sebe, ne snad z loajality, ale ze strachu a pudu sebezáchovy. Bušila rukama do matrace, pak křečovitě svírala kovové postranice; několikrát se pokálela, ošetřovatelka pokaždé rychle sáhla po ní, aby ji očistila, její ponížení tak bylo úplné, sestry si musely myslet, že teď platí za svou nerozvážnost a na pláč je pozdě, ale nic neříkaly, a tak si to třeba vůbec nemyslely. Hlasitě se modlila, ach Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou, a mezi stahy doprovázené křikem jen tiše kňučela. Nebo se možná modlit neodvážila, protože kdo si myslela, že je, že by se v takovou chvíli mohla chtít obrátit se k Bohu? Sestry ji pobízejí, „no tak, ještě trochu zatlač, už to skoro bude“, pak se sebe vydá řev, který se musel zrodit někde v oblasti páteře, dítě je na světě a utrpení končí. V omámeném zmatku sleduje, jak dítě zvednou, očistí a ustřihnou mu pupeční šňůru. Někdo jí řekne, ať ještě trochu zatlačí, a pak z ní vytáhnou a odstraní placentu. Sestra ji otře a dá jí injekci. Dítě odnášejí, a než upadne do dlouhého, omámeného spánku, sleduje ho očima. O ničem z toho mu Julie neřekla. Nepověděla mu vůbec nic. Brzy poté, co na okamžik zapomněla, že to má být tajemství, a prozradila mu to, se její stav začal rapidně zhoršovat. Zapomněla jeho jméno. Nedokázala si vzpomenout ani na to, jak se jmenuje Dorothy. Nakonec si nebyla jistá, co je to za lidi, přestože jí to vždycky po příchodu řekli, / 102
McGregor_Začátek_vnitřek.indd 102
30.04.2019 14:33:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263374
a ona pro změnu předstírala, že je poznává, statečně zahájila konverzaci, ale po chvilce ztratila nit a jen nepřítomně zírala z okna. Tělo jí začalo rychle stárnout. Zhubla. Zkrabatila se jí kůže do stařeckých vrásek, začaly jí řídnout a padat vlasy, až jí zůstalo kolem lebky povlávat jen několik chomáčků jako svatozář. Oči jí zapadly hluboko do očních důlků a ramena se jí začala kulatit a klesat, dokud nevypadala o dvacet let starší, než ve skutečnosti byla. Když na ni promluvili, jen zřídka se na ně podívala, a pokud to udělala, nedávala najevo žádné známky, že rozumí tomu, co jí říkají. „Tetičko Julie,“ řekl třeba David, „vzpomínáš si na Mary? Pamatuješ si tu mladou dívku s dítětem? Jak že se jmenovala příjmením? Mně to nějak vypadlo. Odkud že to pocházela?“ Pohlédla na něj prázdnýma očima, na kterých vypadala líčidla, kterých se každé ráno nehodlala vzdát, značně nepatřičně, zamračila se nebo přikývla a hleděla kamsi mimo něj. „Co se s tou dívkou – Mary – stalo?“ zeptal se a doufal, že zastihne Julii v jednom z jejích světlejších okamžiků. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pokaždé na něj jen nechápavě zírala, civěla z okna nebo hledala cigarety. „Je mi to strašně líto, drahý,“ řekla jednou a odklepla popel na talířek, „ale někdy meleš sakra pitomé nesmysly.“ David začal ztrácet hlavu. Ptal se jí znovu a znovu. Přinesl s sebou fotografie, aby jí osvěžil paměť, fotky jí a matky za války, matky a Susan, jejího domu. Její zmatek se změnil v pobavený výraz, jako by to všechno byla jenom hra. „Není už čas jít domů?“ prohlásila někdy, zvedla se a hledala kabát. „Ne, Julie,“ musel jí říct, „ještě není čas jít domů, ještě ne.“ Jednou matka připustila, že něco se přece jen doslechla. „Je tu jedna drobnost, kterou mi Julie prozradila o několik let později,“ řekla. „Že ta dívka se s tím strašně těžce vyrovnávala, že se báli, že to nepřežije.“ A bylo zřejmé, že po tolika letech mlčení pro ni bylo nesmírně těžké sdělit mu i takovou maličkost. To mu ale nestačilo. To mu ani zdaleka / 103
McGregor_Začátek_vnitřek.indd 103
30.04.2019 14:33:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263374
nemohlo postačit. Nic, co by mu mohla říct, by nedokázalo uspokojit jeho touhu dozvědět se co nejvíc, a tak si začal zaplňovat ty obrovské mezery sám; četl knihy o Londýně a Irsku, kupoval si mapy, brožury a časopisy, a před spaním vždycky jen ležel, dokud nedokázal vymyslet příběh, který by mu do té skládačky zapadal.
Ve chvíli, kdy vystupovala z autobusu, možná pršelo, ale už jen to, že mohla stát u silnice a dýchat vlhký vzduch, pomohlo a cítila se mnohem lépe. Konečně jí opět všechno připadalo povědomé. Uvolněný štěrk pod nohama. Mléčné sklo okna obchodu na protější straně silnice. Bedny se zeleninou před obchodem s potravinami. Vývěska na autobusové zastávce za zády. Autobus se otočil, vracel se do kopce a všude bylo ticho kromě vody v příkopu zurčící do kanálu, nepřetržité čvachtavé bublání, stejná písnička potoků, rybníků a deště, jakou vždycky slýchala a se kterou vyrůstala. Podívala se na šedou oponu nebe, otřela si vlhkost z tváří a poprvé po několika měsících se usmála. „Trocha deště mi nevadí,“ řekla si a zvedla kufr. Ze zastávky domů to bylo skoro pět kilometrů, ale cesta krajinou promočenou deštěm ubíhala rychle a kufr, ve kterém si nesla dva roky života, byl lehký jako pírko. Každý krok byl přesně takový, jak o něm snila po celou dobu, co byla pryč. Každým krokem se vzdalovala od kouře, lomozu, pocitu osamění a strachu z města, které nechala za zády. Každý krok ji vtahoval hlouběji mezi prohlubně krajiny, zelené pahorky, zářné řeky a koruny stromů zahalené mlhou, jako by vstoupila do pohlednice, kterou měla po celou dobu opřenou o zeď na krbové římse v malém pokojíku ve velkém domě. Déšť nepolevoval, vlhkost prosákla tenkými šaty, přilepila jí je na tělo, jako by k ní přilnulo celé okolí, ale nedokázala se přestat usmívat a cítila, že by měla do kopců opět zahalekat svůj pozdrav. V polovině cesty byla promočená na / 104
McGregor_Začátek_vnitřek.indd 104
Ukázka elektronické knihy
30.04.2019 14:33:59