v tom, že školy přispívají stále větší měrou k tomu, aby žáci dosahovali cílů učení, projevovaly se slabé a silné stránky školy, mohla být vyvíjena a zlepšována kritéria známkování na základě zkoušek, bylo možné spravedlivé hodnocení podle stejných kritérií a aby bylo zřejmé na školní a národní úrovni, zda bylo dosaženo cílů učení (Werler; Claesson 2010). Známkování v povinné škole začíná od roku 1995 v osmém ročníku, známky jsou udělovány každý půlrok. Existují tři úrovně známek: uspokojivě (G – godkänd), dobře (VG – väl godkänd), velmi dobře (MVG – mycket väl godkänd). Žáci, kteří nesplnili požadavky v určitém předmětu, získávají místo známky písemné hodnocení. Žáci přecházejí automaticky každý rok do vyššího ročníku. Ředitel školy může nechat žáka propadnout, nebo ho převést do vyššího ročníku. Na konci povinné školní docházky se uděluje závěrečné vysvědčení ze základní školy (slutbetyg från grundskolan). Získání závěrečného vysvědčení opravňuje jeho držitele k přechodu do vyšší sekundární školy. Poté, co žáci opustili základní školu, mohou si doplnit vysvědčení o jejím ukončení testy nebo dalším studiem či individuálními programy v rámci vyššího sekundárního vzdělávání (National summary sheets… 2008, Werler; Claesson 2010). Hodnocení žáků ve vyšších sekundárních školách je průběžné, známky se udělují na konci každého kurzu. Hodnocení zahrnuje národní testy z určitých předmětů. Známky jsou stejné jako v povinné škole, plus známka neuspokojivě/neuspěl (IG – inte godkänd). Neexistuje závěrečná zkouška, absolventi však získávají vysvědčení o ukončení vzdělávání. Zahrnuje přehled kurzů žákova studijního plánu a známky, které v každém kurzu získal. Po ukončení vyššího sekundárního vzdělávání mají žáci právo opakovat testy, aby si zlepšili své známky (National summary sheets … 2008, Werler; Claesson 2010). Zavedení nového kurikula (viz kapitola 5) bylo v devadesátých letech minulého století spojeno se zavedením nového systému známkování. Zatímco starý systém byl založen na kvantitativní bázi (známky 1–5), orientoval se nový systém, zavedený v té době, spíše na kvalitativní taxonomie. Frustrace učitelů, rodičů a hospodářství z málo diferencovaného vzdělávacího systému vedla k diskusi o znovuzavedení starého systému. Spolu s tím učitelé začali, podporováni řediteli škol, nápadně často udělovat velmi dobré známky. To se dělo na jedné straně proto, aby zbavili učitele nejistoty z udělování známek, také však proto, aby škola 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263090
mohla vypadat jako mimořádně úspěšná. Od roku 2009 je proto zaváděn nový systém známkování (viz níže). Pod heslem „Škola pro všechny“ se vyvinul ve švédské společnosti nápadně pozitivní sebeobraz školy. Zdá se, že tento obraz potvrzují průzkumy PISA i četní zahraniční výzkumníci. Mezi švédskými pedagogy se však proti němu ozývají kritické hlasy. Ukazuje se, že švédská škola staví na menšinové koncepci, neboť zakládá vyučování na (několika) žácích, kteří ho nemohou zvládnout, a ne na většině ostatních žáků, kteří ho zvládají. Tím, jak říkají kritici, se brání průměrným žákům rozvíjet jejich výkony, což vyvolává obavy, že švédské školství není demokratické (Werler; Claesson 2010). Návrh na zavedení změny v hodnocení žáků základních, středních a vyšších sekundárních škol/gymnázií a vzdělávání dospělých podalo Ministerstvo pro vzdělávání a výzkum v únoru roku 2008. Spočívá v zavedení více úrovní do škály hodnocení (National summary sheets… 2008). Nová škála hodnocení bude obsahovat v základní i vyšší sekundární škole šest úrovní (A-F). Pět úrovní (A-E) bude pro výsledky znamenající, že žák u zkoušky obstál, šestá úroveň F bude znamenat, že neobstál. Kromě toho budou označovány případy, kdy nebyl důvod pro hodnocení – např. pokud byl žák dlouhodobě nepřítomen – a to horizontální čárkou, tedy proškrtnutím. Jemnější škála bude lépe diferencovat výkony žáků. Bude odpovídat cílům vzdělávání; národní kritéria hodnocení budou vydávána pro tři úrovně – nejvyšší, střední a nejnižší, tj. A, C, E. Kritéria budou definovat znalosti žáků na těchto třech úrovních. Známka D znamená, že žákův výkon odpovídá kritériím pro E a více pro C. Známka B znamená, že žák splnil kritéria pro C a více z nich pro A. Číselná hodnota známek bude vyjádřena na škále, kde E bude mít hodnotu 10 a každá další úroveň nárůst o 2,5. Hodnota nejvyšší známky tak bude 20. Známce F bude odpovídat 0. Navržené známkování se týká všech typů škol a úrovní vzdělávání včetně vzdělávání dospělých. Děti a dospělí s potížemi s učením budou hodnoceni pouze na pěti úrovních, nebude užívána známka F. Vláda již navrhla, aby známkování bylo povinné od 6. ročníku, místo od 8., jak tomu bylo v době podání návrhu. Švédská národní agentura pro vzdělávání (Skolverket, Swedish National Agency for Education) doporučuje vydávat pouze formální školní zprávy od pátého ročníku. Pro přechod do vyšší sekundární školy musí mít žák dostatečnou známku ze švédštiny, matematiky a angličtiny (Die schwedische Ausbildung 2007, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263090
More levels… 2008, Summary of the Government Bill, FAQ 2008). S cílem posílit a usnadnit hodnocení znalostí žáků za stejných podmínek uvažuje vláda o zavedení častějšího hodnocení. Její návrh znamená, že národní požadavky na znalosti (minimální úroveň, jíž musí žáci dosáhnout) budou zavedeny pro 3., 6. a 9. ročník – v tomto ročníku pro úrovně A, C a E. Povinné národní zkoušky se budou konat z několika předmětů. Ve 3. ročníku ze švédštiny, švédštiny jako druhého jazyka, a matematiky, v 6. ročníku (místo dosavadního 5. ročníku) ze švédštiny, švédštiny jako druhého jazyka, matematiky a angličtiny. V 9. ročníku budou testy ze švédštiny, švédštiny jako druhého jazyka, matematiky, přírodovědných předmětů - biologie, fyziky a chemie. Podobně tomu bude u povinných škol pro žáky, kteří mají potíže s učením, speciálních škol a škol pro Laponce (FAQ on integrated curricula… 2008). Nadále nebude možné dávat známky za bloky předmětů v přírodních vědách a společenskovědních předmětech v 8. a 9. ročníku povinné školy a v 9. a 10. ročníku speciální školy, jako tomu bylo dosud. Podle vlády se tak usnadní učitelům úkol známkovat žáky a také kredity pro vyšší sekundární školy budou pro žáky jednodušší a více rovnocenné. Integrované vyučování bude stále možné díky široké možnosti volby pracovních oblastí a metod, která stále existuje v rámci učebních osnov (FAQ on integrated curricula… 2008). V povinné škole a jí ekvivalentních typech škol by měla být zavedena nová škála ve stejné době jako nové kurikulum; ve vyšších sekundárních školách a vzdělávání dospělých na této úrovni v souvislosti s nadcházející reformou vyššího sekundárního vzdělávání (viz kapitoly 2.4 a 3.4.3) a upraveného kurikula, které z ní vyplyne. Nové učební osnovy budou zavedeny do povinných škol, povinných škol pro žáky s obtížemi s učením, speciálních škol a škol pro Laponce. Pro ostatní typy škol, švédštinu pro imigranty (viz kapitola 9.4) a vzdělávání dospělých organizované obcemi je předpokladem zavedení nové škály revidování stávajícího kurikula. Ve všech případech se předpokládá se, že reálný je školní rok 2011/2012 (FAQ 2008).
100
Ukázka elektronické knihy