Současně jsou uvedené analýzy překonávány v důsledku toho, že každé seriózní zamyšlení nad metodou fenomenologie vyvolává v řetězové reakci vytyčení nové perspektivy pro celek fenomenologie a její záměry a cíle. Je možné odloučit „teologický obrat“ od jiných (metodologických, ontologických, existenciálních či kritických) zákrut, z nichž některé byly – ač třeba jen stopově nebo virtuálně – přítomny již v Husserlově díle? Odtud pramení dvojí povinnost: nenechat vyhasnout nezbytnou diskusi ohledně metodologických nároků na každou fenomenologii hodnou toho jména a současně se nenechat pohltit polemikou, jež třeba bude zčásti oprávněná, ale hrozí u ní, že propadne bezúčelnému šermování na relativně úzce vyměřeném poli. Tato dvojí povinnost nastoluje ošemetnou situaci, nemělo by se však jednat o neuskutečnitelný úkol – pokud zachováme na paměti několik varování. Je nutné vyhnout se úsilí o remake. Nepochybně by měl pachuť čehosi již shlédnutého: Tarzanův návrat je vždycky méně strhující než jeho první výstup z džungle. Na následujících stránkách nám jde o cosi jiného než o návrat k dříve řečenému a o důkaz, že jsme měli pravdu do posledního písmene. Čtenář posoudí sám, zda se autorovi podařilo učinit něco víc než jen přihřát sedm let starou polívčičku. Vrátit se k Teologickému obratu se zdálo nutné, ale zároveň by to samo o sobě nestačilo; snad bude užitečné a poučné prověřit alespoň několik důležitých bodů, jež z diskusí nad prvním esejem vzešly. Má knížka byla nepochybně považována za polemičtější, než jak byla ve skutečnosti míněna. Několik formulací bylo jistě sžíravých, avšak to podstatné leželo jinde. Cílem Teologického obratu bylo osvěžit fenomenologická studia a vyvolat v této oblasti diskusi o metodě. Došlo k ní? Přinejmenším započala. Lze však též zalitovat, že se diskutéři příliš drželi nálepky „teologický obrat“ a opomíjeli, oč v jejím využití jde – totiž o přehnaně sebevědomé či vyloženě arogantní chápání „možností“ fenomenologie (a eo ipso o příliš jednotné, disciplinární, panovačné a takřka imperialistické praktikování Fenomenologie s velkým F). Striktně vzato jsem měl epiteton „teologický“ nepochybně dát do uvozovek: užíval jsem je ironicky a takříkajíc paralepticky. Nikde netvrdím, že by se kritizovaní fenomenologové
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263078