100
Co počít ve vlkově břiše
při ZNV vznikla revoluční cestou tzv. komise pro vnitřní národní bezpečnost (KVNB), jejímž úkolem bylo především prověření tisíců osob internovaných za revoluce. Ta se pak změnila – obdobně jako v Brně a u expozitury v Ostravě – v tzv. Zemský odbor bezpečnosti (ZOB). Z nich tzv. ZOBy II (politické) se zpočátku podílely i na vyšetřování, ale postupně již během roku 1945 se v nich prosazovala orientace na p o l i t i c k é z p r a v o d a j s t v í . Tyto úřadovny byly součástí příslušných ZNV, vedle toho však při rychlé centralizaci výkonu bezpečnostních funkcí byly záhy podřízeny odboru „Z“ na ministerstvu vnitra (Bartík). Po úplném ovládnutí tohoto odboru věnovala jim KSČ mimořádnou pozornost. Využít těchto úřadoven pro stranické cíle ovšem záviselo na souhlasu představených jim funkcionářů ZNV, což bylo umožněno tím, že se jednalo též o komunisty. (V Praze byl předsedou ZNV Kopřiva a ve vedení bezpečnostního referátu Hršel, oba komunisté.) Tyto ZOBy II měly důležitou funkci v boji KSČ o bezpečnostní aparát zejména ze dvou důvodů: jednak dávaly možnost prosazování vlastních lidí do zpravodajských funkcí, jednak vytvářely institucionální základnu pro složku politického zpravodajství po celém státě. K první otázce: jak již uvedeno, setkávala se KSČ s mimořádnými kvalifikačními překážkami při prosazování svých lidí jak do bezpečnostního sboru, tak (ještě ve větší míře) do zaměstnaneckého poměru na ministerstvu vnitra. Avšak ZOBy byly orgány lidosprávy, tam tedy nebyly žádné kvalifikační podmínky a tam bylo možno poměrně snadno prosazovat žádoucí lidi. Toho pak KSČ využila rozsáhle za pomoci svých členů ve funkcích v ZNV a tak prosadila k výkonu zpravodajských funkcí řadu svých spolehlivých členů, mezi nimi i pracovníky12 sekretariátu svého ÚV, to je právě případ některých obžalovaných. Avšak politický zájem na umístění co největšího počtu pracovníků touto cestou narážel na finanční možnosti ZNV. Proto byli někteří pracovníci tohoto druhu přijímáni jako doplň: ochrany
12
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262634
Znalecký posudek k procesu s Čechem a spol.
101
pomocné kancelářské síly, jiní měli fiktivní zaměstnání někde jinde, respektive neměli vůbec žádné a byli placeni ze zvláštních fondů, které mělo k dispozici ministerstvo vnitra. Tyto fondy byly disponovány Veselému a z nich byli placeni pracovníci tohoto druhu. To byli tzv. „černoši“, na něž soud narazil. Je tedy obrazem objektivní situace, není-li vyjasněno právní postavení těchto pracovníků. Zdá se, že nebylo jasné především jim samým.13 Druhý základní význam ZOBů pro KSČ byl v tom, že vytvářely pomocí okresních tzv. OZO, které jim podávaly zprávy, celostátní síť vnitřní zpravodajské služby, která by jinak nebyla: odbor „Z“ byl pouze ústředím a neměl svůj aparát a svoje územní složky. A protože pak důležité evidenční oddělení odboru „Z“ s ústřední kartotékou vedl bývalý vojenský zpravodajec plk. Fárek, nekomunista, posloužily ZOBy po odstranění Bartíka ke konspirativnímu ukrytí výsledků zpravodajské činnosti i před evidenčním oddělením vlastního zpravodajského odboru (takže plk. Fárek dodnes sdílí názor, že samostatná instituce zpravodajské služby byla během roku postupně likvidována!), a nakonec, když již bylo zřejmé, že legální existenci zpravodajské složky nebude možno prosadit, byla na ZOBy tato funkce zcela přenesena. Tento stav nastal někdy na jaře 1947, podle neověřených údajů od 1. dubna toho roku. Základem tohoto řešení bylo pověření největšího ZOBu II v Praze (Washingtonova 7) celostátní působností s funkcí ústřední centrály vnitřního politického zpravodajství. K takovému opatření měl jistě ministr právo – je možno chápat je jako delegování části vlastní pravomoci na podřízenou služebnu. Přitom je14 nutno vidět několik skutečností: za prvé nelegální existenci zpravodajské složky, jak jsem výše zdůvodnil, a vedoucí motiv celého opatření, jímž bylo
13 To bylo předmětem dlouhého a namáhavého jednání soudu: šlo tedy o zaměstnance ministerstva vnitra (příslušné tedy vojenskému soudu), anebo ne? Byli oprávněni zatýkat, anebo ne? Vztahoval se na ně služební řád, či ne? 14 doplň: ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262634
102
Co počít ve vlkově břiše
ukrytí její existence a zachování její funkce, za druhé také zásadní narušení celého původního smyslu lidosprávních institucí na úseku bezpečnosti, jak je zrodila demokratická revoluce. Opatření bylo tajně dohodnuto mezi ministrem Noskem a předsedou ZNV Kopřivou, který byl (čerpám z údajů dr. Plačka) s věcí seznámen. Na ministerstvu byla věc kryta zavedením krycí adresy, na niž potom všechny ZOBy II posílaly své zprávy, které pak byly zasílány do Washingtonovy ulice, kde byla vybudována celostátní evidence. Jako legalizovaný představitel zpravodajské složky působil pouze její vedoucí dr. Plaček ve své funkci na ministerstvu vnitra, přes nějž výhradně šel jakýkoli styk úřadovny s druhými státními orgány. Zvláště podotýkám, že jsem nemohl zodpovědět otázku, zda ztotožnění ZOBu II v Praze s krycí adresou na ministerstvu vnitra znamenalo současně převedení pracovníků ZOBu II v Praze i právně do služeb ministerstva vnitra. Spíše se domnívám, že to nastalo až později, ke konci roku 1947, kdy také se na tuto skutečnost kriticky poukazovalo i v parlamentě. Zde je totiž nutno upozornit, že zákon o Národní bezpečnosti vylučoval také další existenci ZOBů jako výkonných bezpečnostních orgánů v dispozici ZNV, poněvadž je neuváděl jako zákonnou složku Bezpečnosti, a naopak stanovil, že všechny orgány, jež neodpovídají zákonu, musí být zrušeny. Proto nekomunističtí poslanci považovali za svůj velký úspěch při projednávání bezpečnostního zákona, že „se především odstraní nezákonná organizace ZOB, která nám připomínala dobu nacistického útlaku“. Koncem roku15 však ministr nařídil automatické převedení celých bývalých ZOBů i se všemi zaměstnanci do systemizace ministerstva vnitra.16 Parlament proti tomu marně protestoval jako proti opatření nezákonnému. Je mi znám opačný výklad druhých doplň: 1947 Toto nařízení ministra bylo základním argumentem pro znalce ministerstva vnitra a nakonec i pro soud, který jim dal za pravdu v názoru, že od počátku roku 1948 byla existence ZOB II legalizována. Já vycházím z názoru o prioritě zákona před nařízením ministra. Tuto argumentaci soud nevyvrátil. 15 16
Ukázka elektronické knihy