Smyčka se stahovala okolo Paulovy partičky. Nic ještě nebylo jisté, ale doporučil mi, abych se připravil na nejhorší. Zeptal se mě, jestli jsem četl zprávu, kterou poslal rodičům všech žáků, ohledně svého vozu, do nějž někdo vyryl „minimálně metrový“ škrábanec. Právě o tom si se mnou chtěl osobně promluvit. „Incident“ se odehrál v den naší schůzky a on ze spáchání tohoto „činu, který bude neprodleně tvrdě potrestán“, podezříval Paula. Namítl jsem, že je s tím nějak moc rychle hotový a že Paul měl v ten den vyučování, což jeho vinu naprosto vylučuje. Na to nic neřekl. Jenom chtěl, abych věděl, že vynakládá veškeré úsilí, aby pachatele dopadl. A že dotyčný už může odpočítávat minuty, které mu na ústavu zbývají.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262588
PŘEŽILI JSME několik dalších měsíců. V únoru
přinesla Élise hezké vysvědčení. Geometrie jí pořád moc nešla a já začal pochybovat o tom, že vlastnosti různo stranného trojúhelníku vůbec někdy pochopí. Tento otcovský neúspěch jsem však dokázal překonat. Na Paulovo vysvědčení tak pěkný pohled nebyl. Hodnocení se pohybovala mezi čtyřiceti a devětapadesáti procenty, z čehož u čtyř předmětů výsledek nepřesáhl hranici dostatečné. Sám tuto katastrofu relativizoval poukázáním na osmdesát procent, které dostal z tělocviku, což podle něj dokazovalo nejen to, že šel do sebe, ale i že se doopravdy snažil. Všemu nasadilo korunu slovní hodnocení: „nedisciplinovaný“, „vyrušuje“, „drzý“, „hrubý“, „arogantní“, „nesnaží se“, „musí ještě vyrůst“. Nikoho z nich nenapadlo vyjádřit ani špetku povzbuzení. Tohle vysvědčení ho mělo potopit. Rozdrtit. Deklasovat. A pak, 10. ledna, zemřel David Bowie. Před dvaceti lety jsme ho poslouchali v posteli, zatímco se naše ruce pod peřinou vydávaly na průzkum těla toho druhého. Byl to náš zpěvák. Ten, jehož alba jsme znali všechna nazpaměť, i když nejradši jsme měli Scary Monsters, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262588
kde byly písně Scream like a baby, Fashion, a především Ashes to Ashes, které jsme občas poslouchali i desetkrát za sebou. Lehávali jsme propletení do sebe a pobrukovali si s ním první slova druhé sloky: „I’m happy, I hope you’re happy too“. Ve vědomí, že obýváme stejnou planetu jako David Bowie, bylo něco uklidňujícího. Teď měl svět náhle o poznání zošklivět. Poznámky v Paulově žákovské přibývaly jako podle metro nomu: tři týdně. Jednou na záchodě jsem ten fenomén podrobil analýze a zjistil jsem, že existují tři kritické dny: pondělí, středa a pátek. Jako by pro něj bylo otázkou cti dát si mezi jednotlivými průšvihy přestávku. My s Léou jsme vyvíjeli značné úsilí, abychom udrželi nebezpečí pod pokličkou. Měkkouš se od začátku druhého pololetí neozval, takže jsem předpokládal, že vyšetřování drogové aféry a poškrábaného auta se ocitla na mrtvém bodě.
100
Ukázka elektronické knihy