Tobě se nelíbila? zeptala jsem se. Louisa? Víš co, byla hezká. Ale v noci se mi o ní nezdálo. Nick mi rozhodně nikdy neřekl, že by se mu o mně v noci zdálo, nebo že bych se mu nějak obzvlášť líbila. V rovině slovních vyjádření bylo „v noci se mi o ní nezdálo“, co se pamatuju, prvním výrokem, kterým dal najevo, že jsem pro něj něčím výjimečná. Vídáš se teď s někým? zeptal se. Otevřela jsem oči. Nedíval se na mě, zkoumal pampelišku, již svíral mezi palcem a ukazováčkem. Nedělal si legraci. Přitiskla jsem k sobě pevně nohy. No, vlastně jsem se s někým chvíli vídala, odvětila jsem. Ale obávám se, že to ukončil. Ohýbal stonek sem a tam a na tváři mu hrál zdráhavý úsměv. Fakt? zeptal se Nick. A co ho to napadlo? Víš, ani netuším. Podíval se na mě a dostala jsem strach, co z mého obličeje vyčte. Jsem moc rád, že tu jsi, řekl. Rád tě zase vidím. Zdvihla jsem obočí a odvrátila se. Sledovala jsem Bobbi, jak se ve stříbrné vodě potápí a vynořuje jako lachtan. A mrzí mě to, dodal. Mechanicky jsem se usmála a odpověděla: Že jsi zranil mý city? Nick vydechl, jako by zrovna na zem položil závaží. Uvolnil se, vnímala jsem, jak změnil pozici. Lehla jsem si na záda a stébla trávy se mi dotýkala ramen. Jo, pokud nějaký máš, prohlásil. Řekl jsi vůbec někdy v životě něco upřímnýho? Řekl jsem, že mě to mrzí, to bylo upřímný. Snažil jsem se ti říct, že tě opravdu rád znovu vidím. Co chceš? Můžu se před tebou plazit, ale myslel jsem si, že nejsi typ člověka, kterej by to ocenil.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262522
Jak dobře myslíš, že mě znáš? zeptala jsem se. Podíval se na mě, jako by se konečně přestával přetvařovat. Byl to milý pohled, ale věděla jsem, že si ho mohl nacvičit, stejně jako všechny ostatní. No, chtěl bych tě poznat víc, prohlásil. Viděli jsme Bobbi, jak vylézá z vody, ale zůstala jsem ležet v Nickově stínu a on nechal ruku položenou tak blízko, že se skoro dotýkal mého obličeje. Bobbi se k nám blížila, třásla se a ždímala si vlasy. Když se oblékla, halenka se jí promočila, až byla skoro průhledná. Podívali jsme se na ni a zeptali se, jaká byla voda, a ona odpověděla: Studená, ale bylo to super. Cestou zpátky jsem seděla na předním sedadle a Bobbi ležela s nataženýma nohama na zadním. Když jsme se na sebe s Nickem podívali, rychle jsme se odvrátili, jenže ne dost rychle, abychom se přestali usmívat. Ze zadního sedadla se ozvala Bobbi: Čemu se smějete? Ale zeptala se jen tak, nečekala odpověď. Vložila jsem do přehrávače cédéčko Joni Mitchellové a vyhlédla z okénka. Studený vzduch mi vál do obličeje. Když jsme se vrátili, byl už podvečer.
• Večer jsme s Nickem seděli u večeře vedle sebe. Když jsme dojedli, Melissa otevřela další lahev vína a Nick se ke mně naklonil a zapálil mi cigaretu. Když zhasnul sirku, položil nenuceně ruku na opěradlo mé židle. Nikdo si toho nevšímal, vlastně to vypadalo úplně normálně, ale mě to celkem rozhodilo. Ostatní rozebírali uprchlíky. Evelyn opakovala: Jsou mezi nimi i velmi studovaní lidé, třeba lékaři a profesoři. Všimla jsem si už předtím, že lidi mají tendenci zdůrazňovat, jaké tituly a profese uprchlíci mají. Derek pokračoval: Ať už se s ostatníma děje cokoliv, představte si, že bysme odmítli doktory. To je šílenství.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262522
Co to jako má znamenat? zeptala se Bobbi. Že je sem nepustíme, když nebudou mít vystudovanou medicínu? Evelyn řekla, že tak to Derek nemyslel, a Derek jí skočil do řeči a vykládal něco o západních hodnotách a kulturním relativismu. Bobbi prohlásila, že univerzální právo na azyl je nedílnou součástí „západních hodnot“, pokud vůbec něco jako západní hodnoty existuje. Naznačila kolem nich uvozovky. Ten naivní sen o multikulturalismu, pokračoval Derek. O tom mluví skvěle Žižek. Víte, ony hranice mají své opodstatnění. Ani nevíš, jak v tomhle s tebou souhlasím, reagovala Bobbi. Ale vsadím se, že máme zcela jiný názor na to, jaké to opodstatnění je. Nick se rozesmál. Melissa se dívala stranou, jako by konverzaci vůbec nevěnovala pozornost. Lehce jsem se opřela, abych na kůži cítila Nickovu paži. Všichni tvrdíme to samý, řekl Derek. Nicku, řekni něco, patříš taky k bílým alfa samcům. Vlastně souhlasím s Bobbi, odpověděl Nick. I když teda alfa samec určitě jsem. Bože můj, zaúpěl Derek. K čemu je liberální demokracie? Možná bysme měli podpálit státní úřady a ministerstva a uvidíme, co se stane. Chápu, že přeháníš, řekl Nick, ale čím dál tím víc si říkám, proč vlastně ne. Odkdy se z tebe stal takový radikál? zeptala se Evelyn. Asi trávíš příliš času se studentkama, pak ti do hlavy nasazujou takovýhle názory. Melissa odklepla popel z cigarety do popelníku, který držela v levé ruce. Na tváři jí zahrál úsměv, takové komické pousmání. Přesně, Nicku, dřív jsi byl zastáncem policejního státu, co se přesně stalo? rýpla si Melissa.
104 Ukázka elektronické knihy