Card1-zlom.qxd21.1.201919:15Stránka102
Třeba ovládání ani nic jiného neumožňovalo. Fazolek přistoupil blíž. Ne, bylo možné nastavit kurz jedné lodi, přejít k řízení druhé nebo třetí, potom se vrátit k první lodi a kdykoli její kurz změnit. Jak se tito chlapci mohli dostat do Bitevní školy, když nevymysleli nic lepšího? Fazolek ještě nikdy v životě počítačovou hru nehrál, ale okamžitě pochopil, že jestli tohle je nejlepší soutěž, jaká je k dispozici, každý schopný hráč musí snadno zvítězit. „Hej, trpaslíku, chceš si zahrát?“ Jeden z nich si ho všiml. Samozřejmě si ho všimli i ostatní. „Ano.“ „Ať mě sežere termiťák,“ prohlásil ten, který ho vyzval. „Kdo si myslíš, že jsi, Ender Wiggin?“ Rozesmáli se a potom všichni čtyři odešli z herny do další hodiny. Místnost byla prázdná. Vyučování. Ender Wiggin. Ty děti na chodbě o něm mluvily taky. Fazolek jim Endera Wiggina něčím připomínal. Někdy o něm mluvily obdivně, někdy s odporem. Tenhle Ender zřejmě nějaké starší děti porazil v počítačové hře nebo něco takového. A kdosi řekl, že je na špici tabulek. Jakých tabulek? Děti ve stejné uniformě, které běží jako jedna parta a míří do boje – to byl ústřední bod zdejšího života. Existovala jedna základní hra, kterou hráli všichni. Žili v ložnicích podle toho, ke kterému týmu patřili. Výsledky všech dětí se zveřejňovaly, aby je znali všichni ostatní. A ať už to byla jakákoli hra, řídili ji dospělí. Tak tedy vypadal zdejší život. A ten Ender Wiggin, ať to byl kdokoli, byl v tom všem nejlepší, vedl tabulky. Fazolek ho lidem připomínal. Pravda, byl na to trochu hrdý, ale zároveň mu to bylo nepříjemné. Je bezpečnější zůstat nenápadný. Jenže – protože to další malé dítě si vedlo skvěle, každý, kdo zahlédl Fazolka, si vzpomněl na Endera, a díky tomu si Fazolka snadno zapamatoval. To jeho volnost do značné míry omezí. Tady se nedalo zmizet tak, jak se mu to dařilo v davech na ulicích Rotterdamu. No a co? Tady se mu prakticky nemohlo nic stát. Ať se bude dít cokoli, dokud bude tady v Bitevní škole, nebude mít hlad. Vždycky bude mít kde spát. Dostal se do nebe. Stačilo dělat nutné minimum, aby ho neposlali předčasně domů. Takže proč se zabývat tím, jestli si ho někdo všímá nebo ne? Bylo to stejně jedno. Jen ať si dělají hlavu kvůli výsledkům. V bitvě o přežití již Fazolek zvítězil a žádná jiná soutěž nebyla důležitá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262516