se, že budu nadále prospěšný paní Jack, vaše nabídka je však nadmíru potěšující.“ „Pojď se mnou na ranní směnu. Nádobí tu nech, chůva ho sklidí.“ S tím Mali zmizela ve vedlejší místnosti. Když s ní pak Pěter odjížděl, počastoval Jack pohledem, který vyjadřoval něco mezi sklíčeností a vztekem. Ale s tím si teď těžkou hlavu dělat nesměla. Byl v bezpečí a na tom jediném záleželo. Ještě než kamarádka zamířila do práce, kdovíjak se jí povedlo Jack přesvědčit, aby si dala sprchu, zdřímla si v opravdové posteli a teprve pak vyrazila. Chůva zpívala Judy písničku a Jack na sebe pouštěla proudy horké vody. Okolí jezer skýtalo k mytí nejlepší podmínky, o vodu tu nebyla nouze, a tudíž nedocházelo k odstávkám. Za dvacet minut už Jack spala bezesným spánkem v Maliině posteli pro hosty.
Vzorky dorazily, zrovna když byla Med zabraná do práce na stanovišti ležícím nejdál od recepce. Mladý poskok z nemocniční laboratoře, který je donesl, však musel počkat na jakési výsledky a nějak se při tom zatoulal až k jejímu stolu. Stoupl si přesně tak, aby jí přes rameno dokonale viděl na neurální mapu muže, který odmítal přestat s malováním. „Co to je?“ zeptal se bez oslovení. „Mozek?“ Ještě se o svém výzkumu s nikým nebavila. Zprávy, které o něm rozesílala, zůstávaly bez odpovědi, a když zkoušela zveřejnit články, nikdo je nekomentoval. Už ji to štvalo tak, že svoje zjištění prostě vysypala na nového poskoka: „Je to jeden můj pacient, vznikla u něj závislost zatím neznámého druhu. Nic podobného jsem ještě neviděla, jeho dopaminový systém se v řádu několika dní naprosto proměnil.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262348
Nejspíš po nějaké droze, co koupil na ulici. Ale musela být dost zajímavě vymyšlená.“ Mladík mlčel. Med se zastyděla, došlo jí totiž, že nejspíš nerozuměl ani slovu — jenže vtom poskok zalovil v kapse bundy a vytáhl krabičku s obrázkem Ganéši. „Myslíte nějakou takovou?“ zeptal se. Vzala mu krabičku z ruky a pár pilulek vytřásla na stůl. Lesklé gelové kapsle onyxového odstínu na sobě měly růžovým comic sansem vyleptáno „SNĚZ MĚ“. Bez přemýšlení jednu hodila do spektrálního analyzátoru. Výsledek zběžného skenu ji přinutil zpozornět. „Kde jste to vzal?“ Poskok blýskl zuby, rukou se opřel o stůl a koketně vystrčil bok. Napadlo ji, že by ho hodně lidí označilo za nápadně krásného. „Vím, kdo to vyrábí.“ Jeho škádlivý tón se k obsahu slov vůbec nehodil. „Mám vás seznámit?“
Dveře do ložnice se rozletěly. Jack se prudce posadila a v dlani sevřela nůž. Podle Maliina budíku u postele byla v limbu šest hodin. Ve vzdálenosti, která se jim taky mohla stát osudnou, stáli Pěter a bledá, vyděšeně působící mladá žena v lékařském plášti. Neznámá nemohla odtrhnout pohled od švu zjizvené tkáně, který Jack začínal na krku, odděloval jí od sebe prsa a táhl se přes celé břicho. Jack věděla, že se studenti medicíny o takových zraněních sice učí, ale jen málokdy je vídají. Vzniku jizev se bez problémů dalo předcházet různými lepidly na kůži od Fressera. Pak žena konečně našla řeč. „Musíme si promluvit o fungování zactinu. Hned.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262348
KAPITOLA 8
9. ČERVENCE 2144
Byl čas na nový experiment. Za uplynulý den Paladin zjistil, že pokud si dá výrazy „vojenský bot“ nebo „armádní robot“ vyhledat v souvislosti s prakticky čímkoli sexuálním, vypadnou mu petabajty fiktivních ztvárnění a nic reálného. Nedostatek dat jeho touhu jen přiživil. Možná za tím byla nějaká zvláštnost jeho programového vybavení, přece jenom byl rekognoskační bot zkonstruovaný ke sběru informací z neprozkoumaných oblastí. Nebo za tím byl Eliasz. Paladin se mu ve stísněném hotelovém pokoji postavil tváří v tvář a poprvé se pokusil zahájit rozhovor. Vyšel z toho, co se od Eliasze naučil. „Připomíná mi to čekání na první misi,“ nasyntetizoval. Eliasz vzhlédl od mapy severní Zóny, kterou studoval. Měl napjaté svaly, Paladin ho vylekal. „O sběru informací v sociál ním kontaktu mě toho moc nenaučili,“ zkoušel to Paladin dál, když Eliasz nic neříkal. „Ale někteří boti dostali do dvojice člověka a ten je proškolil důkladně.“ Eliasz živě přikyvoval. „Jo, někdy se potřebného výcviku nedočkáš. Ve Varšavě jsem se musel učit za pochodu, úplně jako teď ty, kámo.“
100
Ukázka elektronické knihy