Zaplatila mu. Měla nějaké vlastní úspory. Největší chyba. Vyděrače musíte odpálkovat hned na začátku. Jak jednou povolíte, bude vás vydírat už pořád, navždy. Možná si to Lucie i uvědomovala, inteligentní na to byla dost, byla ale zároveň zoufalá. Jednou mi řekla, že ten její je takový, jak to říct, konzervativní. On samozřejmě věděl, že nebyla panna, když s ní začal chodit, ale něco takového, co by viděl na těch fotografiích, by asi nepřenesl přes srdce. „Cože? Jak jsi mohla tohle dělat? Takový hnus! Fuj, jdi mi z očí! Kurvo!“ Ano, dovedu si představit jeho reakci. A to i, přestože vím, že Lucku opravdu miluje. On byl skoro jako z románu z devatenáctého století. Nevím, kde se to v něm vzalo. Jeho rodiče, které jsem poznal ovšem později, byli vlastně fajn. Výchovou to nebylo, měl to prostě v sobě. Vyděrač samozřejmě přišel znovu. Na společné peníze nemohla sáhnout, jak by to manželovi vysvětlila? Tak šla za bratrem. A pak za mnou. Musela se cítit hrozně, když seděla u mě v obýváku. Možná kdybych se tenkrát zeptal… Ale spíš by mi nic neřekla. Styděla by se za to. Naposledy tomu kriplovi řekla, že prostě už nic nemá. Už jí ani nikdo nepůjčí. A on jí s klidem nabídl jiné řešení. Nové focení. Že na těch původních fotkách vypadá sice fajn, ale dneska už je vyspělejší a ty fotky budou mít větší šťávu. Poslala ho do prdele. Doslova. Pak objevila ve schránce obálku, adresovanou jejímu muži. Bez známky i zpáteční adresy. Byla prázdná, jen pouhé varování. Pochopila ho. A šla do toho bytu. Čekal na ni s dalším hercem a taky fotograf. Vlastně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262229
ani moc nešlo o souložení, ten fotograf si je aranžoval do všech možných i nemožných pozic a cvakal spouští. I ti dva se nakonec dodělali sami rukou a vystříkali se jí na obličej a prsa. Několikrát. Snažila se při focení vypadat vzrušeně. Mě nakonec neoklamala. Slíbili jí, že to bude naposledy, nafotí jednu sérii a dají jí pokoj. Chtěla tomu věřit. *** „Jasně, že to nebyl konec,“ pokračoval Pavel a klidu bylo v jeho hlase pramálo. „Zavolal jí znovu, že fotky jsou skvělé a aby přišla zase. Tentokrát prý natočí video. Pěkně se všemi detaily. Naostro, žádné aranžování pozic pro fotografa. Že si to tentokrát víc užijí, všichni. Normálně se jí ještě vysmíval, hajzl. Že jí to při tom natáčení udělají tak, jak jí to manžílek neudělá nikdy. Video je i se zvukem, takže při tom musí i pěkně hekat. A že si je jistý, že tohle ona perfektně zvládne. Že prý ví, jak se jí to ve skutečnosti líbí. A jestli přijít nechce… Co by asi její starej řekl na ty nové obrázky? Na ty, na kterých jí už není šestnáct?“ Svíral jsem při tom vyprávění křečovitě pěsti. Znovu jsem měl chuť je všechny uškrtit. „To ji zlomilo. Uvědomila si, že už prostě nemůže dál. Víš, ona už nějakou dobu chodila k psychiatrovi, s depresema. Já se jí nedivím. Nikdo z nás to neviděl. A tak vzala Lucinku, odvezla ji k babičce, vrátila se domů a před sebe na stůl postavila sklenici vody. A všechny ty prášky, co jí ten psychouš předepsal. Prý tam jen tak snad hodinu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262229
seděla a sama sobě zdůvodňovala, proč je nemá spolykat. Pak se sebrala, sedla do auta a přijela ke mně. Naštěstí jsem byl doma sám, nevím, jestli by mi tohle všechno řekla, kdyby byla doma i moje Šárka… Obávám se, že ne. A že by se možná k těm zasranejm práškům vrátila.“ „Kde je vlastně Lucka teď?“ napadlo mě najednou. Ty prášky… „Neboj se, je u nás. Nepustil jsem ji domů, to bych si fakt netroufl. Teď je s ní už Šárka. Neřekl jsem jí sice nic, jen naznačil, že má ségra nějaký problém a pověděl o těch práškách. To jsem musel, aby to nebrala na lehkou váhu. Takže ji teď hlídá jak oko v hlavě. A Lucce jsem slíbil, že to vyřeším. Od čeho má, kurvafix, bráchu? Víš, mě nejvíc štve, že nepřišla dřív. Já to teda vlastně chápu, že se styděla, ale stejně mě to sere. Kdyby nebyly ty nové fotky, jen ty staré, tak by to ještě nebylo tak hrozný. Ale takhle… to už tomu jejímu vážně nevysvětlí.“ „A kde on vlastně je?“ „Naštěstí zrovna na služební cestě na Slovensku, má se vrátit někdy za tejden. Do tý doby bych to měl nějak vyřešit, jenže,“ rozhodil nešťastně rukama, „já nemám ani páru jak. Proto jsem přišel za tebou.“ Díval se na mě se smutkem i nadějí v očích. Jako bych mohl vytáhnout z klobouku nějaké zázračné řešení a se slovy To je prosté, milý Watsone mu jej blahosklonně přednesl. Neměl jsem nic takového, žádnou kartu v rukávu. Ale něco vymyslíme. Spolu. A vyřešíme to. A Lucka bude zase v pořádku. Od čeho by mě, kurvafix, jinak měli?
100 Ukázka elektronické knihy