čtyři další temné siluety. Na první pohled měly podoby roz šklebených kamenných chrličů. Vypadaly jako další démo ni, ale jejich tváře rychle nabyly lidských rysů. Jeden z nich měl na obličeji masku. Obrovský ptačí zoban vypadal jako ušitý z kůže a průzory na oči zakrývaly kulaté brýle. Druhý byl malého vzrůstu, hrbil se za Mabrokovým pláštěm a na pihatém obličeji mu hrál nepěkný úsměv. Měl rusé, krat ší střapaté vlasy a oči mu svítily podivným světlem. Další stáli skrytí ve stínech za svým pánem. Klement nás zaštítil, sepjal ruce kolem svojí hole, o níž jsem ani nevěděla, že ji celou dobu měl, a pomalu se soustře ďoval na kouzlo. Záhy se kolem něj rozzářila viditelná aura jasného světla. Jako protivník se mu ovšem místo pána ča rodějů postavil někdo jiný. Byl to mladík z Mabrokovy skupi ny, který stál vzadu. Neměl hůl jako ostatní, ale v jeho pohle du bylo nesmírné odhodlání. Na první pohled mi učarovaly jeho pronikavě zelené oči, zbytek tváře mu však zakrýval černý šátek. Byl vysoký, plavovlasý a kabát s vysokým lím cem mu vlál v nepřirozeném větru. Sepjal ruce v kožených rukavicích a propletl prsty. Zvedla se kolem něj vlna temnoty. „Kdo to je?“ zeptala jsem se Davida. Musela jsem křičet, aby mě slyšel. „Jeden z Mabrokových nejvěrnějších pomocníků,“ odpo věděl. „Vím jen to, že se jmenuje Petr a že je to jeden z nej mocnějších čarodějů u nás. Říká se, že je dokonce tak dobrý jako samotný Mabrok. Údajně vymyslel dokonalou obranu, a proto mu neublíží žádné kouzlo. Drž se vzadu! Nechci, aby se ti něco stalo.“ David musel zmlknout, protože vítr se změnil v uragán. Kolem nepřátelské skupiny zářila slabá aura jakéhosi anti světla. Vypadali hrozivě, jako zlověstné příšery z temnoty. Klement se proti nim jevil malý a bezvýznamný. Pozvedl hůl a z jejího konce vytrysklo jasné světlo.
9 8 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262218
„Obrana proti černé magii,“ zasykla Klára a odsunula mě stranou, abych byla bojujícím co nejdál. Útok byl směřovaný na Mabroka, ale mladík ho zachytil vlastním tělem. Záblesk nás oslepil. Skrz prsty, kterými jsem si zakrývala oči, jsem viděla, že čaroději světlo nijak neublížilo. Část se od něj odrazila jako od zrcadla, zbytek pohltil. Kabát mu zavlál jako netopýří křídla. Pak jej znovu obestřela temnota. Vypadal pobaveně. Nejspíš to pro něj byl chabý pokus, který ho nedokázal ani zastrašit. Zvedl proti nám ruku v kožené rukavici a prsty načrtl ve vzduchu jakýsi symbol. Temnota kolem něj se pohnula, zaúpěla a rozběhla se proti nám. Hromada neforemného prachu a dýmu se zhmotňovala jako obrovská vlna, z níž vyrůstaly nohy, ruce a otevíraly se v ní tlamy plné ostrých zubů. Připomínalo to oceán hemžící se lidskými a zvířecími částmi, bez návaznosti a smyslu. Takhle jsem si představovala absolutní chaos. Klement se přikrčil. Zvedl před sebe hůl a příbojová vlna se rozdělila, jako když voda narazí do útesu. Čaroděje to posunulo po podlaze dobrý metr vzad, ale snažil se ze všech sil udržet a chránit nás před šíleným chaosem. Štít slabého světla nás obklopil jako zeď. Bart se soustředil. Sebral ze země kus dřeva a mrštil jím do temnoty. Na okamžik se v prašném oblaku zablesklo, ale veškerá síla výbuchu byla čímsi pohlcena. „Vytvořím bránu!“ křikla Monika a soustředila se na otevírání portálu. Za naší skupinou se utvořila trhlina v prostoru. Dívka měla čelo zkrabacené námahou. Ruce držela těsně u sebe a mezi prsty jí probleskovalo světlo. Byla to naše jediná záchrana a Mabrok to dobře věděl. Pán čarodějů téměř ledabyle natáhl hůl a tiše zašeptal jakousi formuli. Ze zdí domu vytryskl černý pramen zkažené moci, který ještě zesílil kouzlo mladého čaroděje.
9 9 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262218
Klementa to smetlo stranou, jako by tam ani nebyl. Proud magie zasáhl Moniku a ona ustrnula na místě. Vy třeštila oči, otevřela ústa, ale nedokázala se ani pohnout. Brána za jejími zády se zavřela, jako když praskne mýdlová bublina. Klára k Monice přiskočila a dívka se jí skácela do náruče. Během chvíle zchřadla, rty jí ztmavly a kůže zběla la. Vypadala každou vteřinu průsvitněji, neživě. „Ne!“ Adam pozvedl ruce a do výše stropu vystřelily le dové bodce. Bart udeřil proti čarodějům svojí mocí, ale vět šinu jí pohltil temný mrak, který kolem skupiny cirkulo val. David popadl Barta za paži. Odhmotnil se a proběhl s ním skrze temnotu. Jakmile se vynořili na druhé stra ně, Bart vyskočil a usměrnil magickou sílu do jednoho sil ného proudu jiskřivého světla. Věci kolem něj explodovaly, ale Mabrok jen mávl rukou a útok smetl. Pak povolal kouz lo, usměrnil magii a vzedmula se proti nám další vlna budí cí strach. Oba muži se stáhli. Na okamžik jsem měla pocit, že se propadám do nico ty. Všechno kolem mě bylo hrozivé a nepřátelské. Cítila jsem se jako v pasti. Jako bych ve skutečnosti neměla pra žádnou šanci. Jen si s námi hráli jako kočka s myší. V dál ce někdo strašlivě bolestně sténal a křičel. Zakryla jsem si uši a schoulila se do klubíčka. Pak jsem uviděla tmavý vír, který se na nás hnal. Paralyzovaná jsem zírala do zběsi le vířícího prachu. Tma přede mnou nabobtnala. Utvořily se na ní velké bubliny, jako by to byl roztopený tér. Kula té útvary praskly a otevřely se v nich trhliny připomínající tváře ježící se ostny. Zaječela jsem. Něco mě strhlo na zem. Kopala jsem. Smýklo to se mnou po podlaze. Něco se mi zakouslo do nohy, ale džíny se naštěstí neprotrhly. Přiskočil ke mně Adam, dotkl se té věci a ona se proměnila v led. Škubla jsem nohou, abych ji vymanila ze sevření. Hmota se roztříštila
1 0 0 Ukázka elektronické knihy