zabýval možností pokrmování včel jinými bílkovinami než těmi, které pocházejí z pylu. Ve své knize Zákonitosti života včelstva uvádí mimo jiné i následující: „Za velmi hodnotnou, snad nejlepší náhražku pylu považuji pekařské droždí. O jeho hodnotě se dočteme i v sovětské a polské literatuře. Droždí má značné procento bílkovin, něco tuku a minerálních látek, dále četné vitamíny, vesměs složky ovlivňující zdárný vývoj včelstva na jaře.“ 15 Dále Brenner upozorňuje na nutnost používat jen kvasinky usmrcené, aby nedocházelo ke kvašení v trávicím traktu včel. Brenner prováděl usmrcení smísením kvasinek s cukrem. Ten je usmrtí na bázi dehydratace. Radí tento postup: „Na 1 kg moučkového cukru (nikoli krystalu) je třeba asi 15 dkg droždí, nádoba na zadělání těsta a vařečka. Voda se nepřidává! Trocha cukru a droždí se vařečkou tře, až vznikne tmavohnědá kaše, která dalším přidáváním cukru a droždí bělá a houstne. Za stálého míchání vzniká těsto tak tuhé jako obvyklé těsto z medu a cukru. Teplem také měkne. Nechává se dva až tři dny uležet a podává se včelám. Práce, kterou má včelař v hnětením těsta, se rentuje zdárným vývojem včelstva. Někdy se stane, že včely rozpouštějící se těsto uloží zčásti do buněk plástu. Tato tekutá potrava má mnohem větší hodnotu než těsto z medu a cukru, neboť je obohacena bílkovinami, tuky, solemi, ale i všemi vitamíny, které obsahuje pekařské droždí. Další výhodu je, že nekvasí.“ 16 Již desítky let mnozí výzkumníci prosazují názor, že pyl nelze nijak nahradit. Je zřejmé, že tento názor nemůže být platný. Psy, kočky a fretky dnes krmíme granulemi a konzervami. Ryby v sádkách dnes krmíme také granulemi. Krávy 15 BRENNER, Otakar. Zákonitosti života včelstva. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969, str. 151, ISBN 07-019-69-04/53. 16 Tamtéž
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262145
krmíme siláží a senáží. Rybičky v akváriu krmíme sušenými krmivy. A prasata a králíky také krmíme šroty a granulemi. Přirozenou potravou se dnes v chovech krmí snad jen terarijní zvířata. Hada zkrátka na granule naučit nelze. Ale dokonce i pro hady se dnes dělají střívka plněná masem a vnitřnostmi. Pokud by včela byla tvorem, kterému nelze přirozenou potravu kompenzovat potravou umělou, byla by jediným druhem s touto vlastností. Vždyť i v laboratořích se octomilky chovají na umělých agarových směsích. A protože neexistuje žádný důvod, proč by měla být včela jediným druhem, který umí trávit jen pyl, je rozumné se domnívat, že pyl lze alespoň z větší části nahradit jinou složkou. Není to zřejmě snadné, ale jistě to není ani v principu nemožné. K tomuto názoru jsem motivován i vlastními zkušenostmi. V čase nouze o pyl lze vidět včely na kůře stromů, rouskující řasu zrněnku. Vědci z Jihočeské univerzity toto pozorovali na březích vypuštěných rybníků s řasou chlorelou. Na bázi tohoto poznatku vytvořili preparát Apialgaprotein, který má v čase nouze úlohu pylu ve výživě včel suplovat. Osobně jsem také viděl včely rouskovat výtrusy hub. Na mé včelnici se na jívách nachází v podletí blíže neurčené oranžové patogenní houby na listech, zřejmě jde o druh rzi. Včely na tyto houby naletují a tvoří zde oranžové rousky. Proto věřím tomu, že včely jsou schopny trávit buňky hub. Vždyť i kvasinky používané v pylových náhražkách se řadí mezi houby. A pyl při kvašení v buňkách také mikroorganismy včetně kvasinek a laktobacilů obohacují o cenné látky. Jsem si vědom toho, že jsem v této kapitole problematiku základních faktorů ve vztahu ke včelstvům pojal pouze průřezově a rozhodně ji ani zdaleka nevyčerpal co do šíře nebo hloubky. To ostatně ani nebylo mým cílem. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262145
V dosavadním textu jsem záměrně výrazně nepřekračoval meze dnešního poznání a publikoval jsem většinou jen názory oficiální. Tím zpravidla běžné včelařské knihy nejen začínají, ale také končí. Má kniha má ale vyšší ambice, a proto se budu nyní zabývat otázkou, zda je dnešní pohled na věc skutečně tím pravým.
100
Ukázka elektronické knihy