– K E N N E DY H O O S U D N Á BOŽSKÁ MLHA –
Při Kennedyho nástupu do prezidentského úřadu v lednu 1961 věnoval jen málokdo pozornost jednomu nenápadnému maličkému Japončíkovi, který seděl v tichosti po celý obřad, a přitom lze tvrdit, že více než kdo jiný přispěl k vytvoření Kennedyho obrazu válečného hrdiny, jenž mu vyhrál volby. Tento Japonec se ho totiž v roce 1943 pokusil zabít. Pozdě večer 1. srpna 1943 byla vyslána flotila patnácti amerických torpédových člunů, aby prozkoumala, zda by nemohla zastavit útvar zvaný Tokijský expres – skupinu japonských torpédoborců, která udržovala v chodu zásobovací trasu mezi různými Šalomounovými ostrovy, na níž závisely bojující japonské jednotky. Flotila neměla štěstí, a tak se její jádro vrátilo na základnu – v Blackettově úžině zanechala tři torpédové čluny, aby zjistily, zda by nemohly dopadnout Tokijský expres na jeho zpáteční cestě. Byly to lodě označené jako PT-162, PT-169 a PT-109. Posledně jmenované velel mladý a velice nezkušený John Fitzgerald Kennedy. Nikdo doopravdy neví, co se přihodilo onoho rána 2. srpna, kdy tato trojice torpédových člunů nečinně setrvávala na místě s motory běžícími naprázdno a lodními šrouby na neutrál, protože PT-162 a PT-169 pak z místa uprchly, když byl PT-109
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262138
– Kennedyho osudná božská mlha –
rozťat vedví japonským torpédoborcem. Zachránění členové posádky této lodě samozřejmě nejevili zájem probírat, kdo z nich například v kritické chvíli spal. Plavidlem, které zničilo PT-109, byla Amigiri neboli „Božská mlha“. Korvetní kapitán Kohei Hanami, stojící na velitelském můstku, později vyprávěl: Neměli jsme rychlá dopravní plavidla, a proto úkol doručit zásoby našim mužům na Kolombangaře dostala pětice torpédoborců. Ačkoli jsme tušili, že bychom mohli každou chvíli narazit na Američany, dopluli jsme bez rušivých příhod na ostrov a zásoby byly rychle vyloženy. Nyní už jenom zbývalo dostat se Blackettovou úžinou zpátky do Rabaulu. Amigiri odplula jako poslední loď. V mimořádně temné noci do ní často bušily nárazy deště. Byl jsem na můstku a asi ve dvě hodiny po půlnoci byl přímo před námi, ale trochu napravo zahlédnut tmavý předmět. Podle jeho velikosti a obrysu jsem musel dospět k názoru, že to je americký motorový torpédový člun. Pluli jsme rychlostí třiceti uzlů, takže jsem odhadl, že jsme pouhých dvacet nebo třicet sekund před srážkou. Kdybychom ji chtěli odvrátit, museli bychom náš bok vystavit torpédovému útoku z bezprostřední blízkosti, a tak jsem vydal povel k taranování. Naše hlídky pak propátrávaly vody, zda tam nejsou nějací tonoucí, ale spatřily jenom kusy vraku. Amigiri se téměř vzápětí začala drobně otřásat, a proto jsem vydal rozkaz, ať jsou zastaveny motory, abychom mohli zjistit poškození. Pojal jsem podezření, že se jeden ze šroubů ohnul. Loď se nakonec asi patnáct metrů od místa nárazu zastavila, ale jevila jen malé známky poškození, ať již na přídi nebo u šroubů, a tudíž jsme se rychlostí čtyřiadvaceti uzlů vrátili do Rabaulu. Při srážce zahynuli dva členové posádky a další, Leonard Thom, byl těžce popálen. Ostatní byli hodně pohmožděni a omráčeni, ale vyvázli za daných okolností docela dobře.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262138
S kryt í hráči sv ě tod ě jn ý ch událost í
Kennedy tehdy utrpěl zranění zad, které mu ztrpčovalo život až do smrti. Své muže shromáždil kolem sebe ve vodě a čekal marně na druhé dva torpédové čluny, až připlují, aby je zachránily. PT-162 zahlédl Amigiri, jak se rýsuje ve tmě, a pokusil se odpálit dvě torpéda, ale ani jedno zjevně nebylo úspěšné. Po nárazu vypustil PT-169 na Amigiri dvě další, ale minul a potom také odplul. Poněvadž z Hanamiho poválečné výpovědi víme, že Amigiri po srážce prostě plula dál, patrně nejlaskavější výklad, jímž můžeme vyhodnotit jednání obou posádek, zní tak, že ničivá povaha nárazu a následující požár benzinu jim vnukly myšlenku, že asi nikdo nepřežil. V každém případě, oba čluny se kvapem vytratily a nechaly Kennedyho s další desítkou mužů zmítat se ve vodách. Co se dělo dál, víme docela dobře: Kennedy si k sobě připoutal zraněného Thoma a všichni odplavali na ostrov Plum Pudding. Jeho rozloha ovšem činila pouhých pár stovek metrů na délku i na šířku, a tak jim posloužil jenom jako místo odpočinku, než pokračovali na větší ostrov Olasana. Tady členové posádky zůstali, kdežto Kennedy plaval dál vodami plnými žraloků a přesunoval se z jednoho ostrova na druhý, aby se postaral o záchranu svých mužů. Nakonec navázal spojení s jednou australskou pozorovatelnou. Ačkoli to bylo bezpochyby hrdinské úsilí, byli – a jsou – kritikové, kteří jeho jednání vykládají jako posedlou snahu někoho, kdo chce nějak odčinit vinu – sám totiž tenhle malér způsobil. Nikdo sice dosud neřekl na rovinu, že sám Kennedy takříkajíc chrněl u řízení, ale je to jediný člověk od námořnictva na světě, který takto přišel o motorový torpédový člun. Uveďme například, že jeho plavidlo poháněly tři motory značky Packard o síle 1500 koňských sil. Stačilo jedenkrát prudce dupnout na pedál a PT-109 by byl pryč jako opařená kočka. Dále musíme doplnit skutečnost, že PT-162 spatřil Amigiri včas, aby se na ni pokusil před srážkou vystřelit. Japonci bezesporu uviděli
100 Ukázka elektronické knihy