MÛÏeme programy, které máme, zmûnit? MÛÏete je mûnit donekoneãna a nûco tím zmûnit i vnû, samozfiejmû. Ale pak se stejnû unavíte, protoÏe na tom zase uvidíte spoustu jin˘ch nedokonalostí. KdyÏ se zaãnete uvûdomovat, tvorba z oddûlenosti a osobnosti uÏ není a je tvofieno samotn˘m Vûdomím. Tak je to i v celé pfiírodû. Vla‰tovky odnepamûti létají a budou létat na podzim na jih a nelze to zmûnit. Dûlají to, protoÏe nemají vÛli vlastních programÛ a pfiedstav. MÛÏete postavit sítû, aby nikam nelétaly, ale pak vla‰tovky zahynou. Va‰e zdánlivá realita se tvofií podle obsahu mysli. Ve snu ji v urãité fázi zmûnit mÛÏete a v bdûlém snu to také mÛÏete udûlat, protoÏe kdyÏ si nûco vysníte, pak se to zrealizuje. Pofiád to ale je nûco, o ãem nevíte, jestli vám to bude pfiíjemné i dlouhodobû. Je tedy lépe nechat, aÈ je tvofieno z úrovnû pfiítomnosti, neboli Vy‰‰í vÛle ãili Svûtové Mysli – to je stále jedno a totéÏ. Pofiád jste to vy, ale z jiné úrovnû. V kaÏdé bytosti jsou v‰echny úrovnû Vûdomí. S programy jsou vÏdy spojeny emoce. Je to fieã obsahu mysli stejnû jako pocity jsou fieãí du‰e. Láska je ale také emoce, nebo není? KdyÏ je pojatá dualitou, tak ano. V oddûlenosti to je emoce, ale pfii poznání Pravdy se dostanete do rovnováhy, kde uÏ není Ïádná emoce. Je tam ale neustálá radost, protoÏe ta je povahou stvofiení. Pak se v‰e stává Láskou. A co tfieba emoce v herectví nebo pfii tanci? PakliÏe se pfiitom nûkdo projevuje tak, Ïe to vypadá emoãnû, ale zároveÀ to je u nûj pfiirozenost, není tím vnitfinû dotãen a uvnitfi je klidem a mírem, nic se nedûje. Herci, ktefií se s emocemi sv˘ch postav ztotoÏÀují, b˘vají v‰ak velmi ãasto psychicky labilní. V nevûdomosti emoce pouÏívají vás a to je nesvoboda. Co dûlat v situaci, kdy druzí jsou v emocích, a my k jejich údivu zÛstáváme klidní? DÛleÏité je, Ïe se vás to nedot˘ká. Sv˘m klidem jim jejich emoce zrcadlíte. Nûkdy nevím, jak se rozhodnout. Napfiíklad váhám, jestli jít tam nebo tam. âím se fiídit? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262043
KdyÏ je tam pochybnost o ãemkoliv, není to z Vy‰‰í vÛle. Obojí je jednání na základû programÛ a pak je úplnû jedno, kterou moÏnost si zvolí‰ a kam pÛjde‰. KdyÏ se tedy dostanu do situace, kdy se mám nûjak rozhodnout, je to známka, Ïe nejsem vedena? Ano. KdyÏ je to z Vy‰‰í vÛle, ví‰ pfiesnû, co mበdûlat, a nepochybuje‰ o tom. Jinak vás jako první vÏdy ovládá program. Jedna Ïena si stûÏovala, Ïe nemÛÏe zhubnout, protoÏe to má v rodové linii. Bylo jí v‰ak fieãené, Ïe to je její záleÏitost. „Vrací‰ se k tomu a vymlouvበse na to, ale je to tvoje záleÏitost, tvÛj program a musí‰ to odstfiihnout sama.“ Pak fiekla, Ïe jí to v meditaci také tak pfii‰lo. Tak jsme se objaly a podûkovala. B˘t sám sebou neznamená b˘t sv˘mi programy, ale vzdát se jich. Jak tedy poznám, jestli je nûco Vy‰‰í vÛle nebo moje vÛle, resp. vÛle programÛ, podle nichÏ pak ,jedu‘? KdyÏ je to z Vy‰‰í vÛle, nepfiem˘‰lí‰ o tom. Prostû to ten okamÏik pfiinesl, tak to udûlበa vnímána je jenom pfiítomnost. Ale o tom se, miláãkové, opravdu velmi ‰patnû hovofií. Prostû fungujete jako pfiíroda a v‰echno je v souladu se v‰ím. Rozdíl mezi pfiítomností a programem se dá opravdu nejlépe ukázat na pfiírodû. Celá pfiíroda funguje jenom v pfiítomnosti. MÛÏe strom vyrÛst v minulosti nebo zvífie ulovit jiné v budoucnosti? To nelze. Vesmír ani pfiíroda ve sv˘ch programech nejedou. KdyÏ jede‰ v programu, jednበstále stejnû podle setrvaãnosti. Hlava není tichá, ale je zahlu‰ená a ãlovûk není ani v tichu, ani klidu, ani v rovnováze. KdyÏ jste tichem, není nikdo, kdo si to uvûdomuje, ale je uvûdomováno. A také není uÏ nikdo, koho by se co dot˘kalo – ani chvála, ani kritika. V nevûdomosti je vám blaÏenû, kdyÏ pfiijde chvála, a fieknete si, jak jste krásnû v rovnováze, ale to není ono. V oddûlenosti je to tak, Ïe si to v‰echno uvûdomujete jako Já. Také by se dalo fiíci, Ïe programy jsou va‰e stopy v mysli. ProÏijete urãitou situaci a proÏijete-li ji emoãnû, najednou jste ve stopû a to ve vás nûco vyvolá. Jako kdyÏ v lese najednou vidíte stopu medvûda a fieknete si: „Aj, tady ‰el medvûd“ a zaãnete se bát. Ale ten medvûd tam není! Kdybyste byli jenom v pfiítomnosti a emoãnû nic neproÏívali, tak se ve vás nic nezapí‰e a pak by nebyly ani Ïádné stopy. KdyÏ uvidí‰ stopu medvûda a jsi uvnitfinûná, nic se nedûje. Strach vám nahánûjí jenom stopy a vzpomínky, pfiítomnost ne. A kdyÏ se pak nûco 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262043
stane a k nûãemu dojde, strach tam není, ale nastupuje pud sebezáchovy. KdyÏ se do urãité situace dostanete poprvé, jednáte vÏdy z pfiítomnosti, a proto tam je zaujat˘ ten nejvy‰‰í moÏn˘ postoj pro pfieÏití. K tomu mበtaké pfiíhodu, viì? A nebudeme chodit daleko. Není to tak dlouho, co Tûrchovou pro‰la silná boufika a pfiívalové de‰tû. Do strojovny lanovky ve Vrátné dolinû se bûhem chvíle pfiivalila lavina hlíny a kamení, a protoÏe to pfiedtím nikdo neproÏil, v‰ichni se zachovali tak, Ïe pfieÏili. Dva, co obsluhovali lanovku, vylezli na sloup a tím se zachránili. Pfií‰tû kdyÏ nastane nûco podobného, bude tam uÏ stopa, a tak moÏná zase polezou na sloup, ale tentokrát se sloup tfieba vyvrátí, protoÏe bude podemlet˘. Bude uÏ úplnû jiná situace, která bude vyÏadovat nûco jiného. To ale popírá princip zku‰enosti… Ano. KdyÏ je ãlovûk v pfiítomnosti, nemá zku‰enost. Zku‰enost je dÛleÏitá pro oddûlenost, protoÏe jak jinak by se ãlovûk orientoval? Zku‰enost vÏdy funguje jen pro urãitou situaci. KdyÏ ãlovûk jedná na základû pudu sebezáchovy, pouÏije v‰e, co se nauãil, ale jedná z pfiítomnosti a pak je v‰e, co ovládá a ãím disponuje, pouÏito tak, jak má a ve správnou chvíli. A je‰tû k té události, kterou média nazvala pfiírodní pohromou. Vrátná dolina se tím pr˘ dostala na seznam tragédií v horách a proslavila se v‰ude na svûtû. (smích) V prÛbûhu nûkolika desítek let se to stalo uÏ potfietí, ale tenkrát tam je‰tû nebyla lanovka, ani tolik horsk˘ch chat a dopravy, takÏe ta situace byla opravdu nová. V následujících dnech po lavinû bláta a kamení odtud vyváÏeli desítky vrakÛ zdemolovan˘ch aut a autobusÛ, které byly pod vrstvou bahna k nepoznání. Úplnû zniãená byla i lanovka. A co se pak stalo? Turisté se po této tragédii do Tûrchové hrnuli je‰tû víc neÏ pfiedtím, protoÏe tu tragédii chtûli vidût. Tak je totiÏ nastavená lidská mysl. Místo aby se kochala tím plusov˘m, naplánuje si dovolenou tak, aby vidûla to negativní. Nûkdy jsou lidé opravdu nastavení, Ïe k tomu, aby pochopili, potfiebují tfieba i nemoc. Pfiitom to ale vÛbec b˘t nemusí. Na základû sv˘ch programÛ také v‰echno hodnotíme… Jak jinak. Mysl je nástroj tvofiivosti a v nevûdomosti ãlovûk v‰e hodnotí jenom na základû sv˘ch programÛ. KdyÏ se jich vzdá, teprve pak se bude dít v zájmu celku. V pfiírodû to tak je vÏdycky. 100 Ukázka elektronické knihy