podrážky u páru kavaleristických holínek, mu poskytne požadovanou informaci. „Ten mrzáček, co dělá biřice? Ten si pronajímá kutloch u vdovy Pihlmanové.“ Na schodišti si hraje houf capartů. Dům nemá žádná kamna, ale hubená dívenka s nažloutlou kůží udržuje oheň v krbu v nejhořejší části domu. Poslední týden proležela se zimnicí v posteli a ví všehovšudy to, že Cardell se ze své špeluňky zdekoval včerejšího rána a už se nevrátil. Winge chtě nechtě odejde z kamenného stavení vdovy Pihlmanové s nepořízenou. Dívčin hlas se za ním však nese až na schodiště. „Jestli tu Mickel nebude, až si Pihlmanka dojde pro činži, příde na vyhazov!“ Winge se odebere pryč ulicí vedoucí nahoru na Velký rynk, aby měl čas na rozmyšlenou. Bez Cardellovy pomoci mu jeho možnosti připadají velice omezené. Zastaví se na okamžik u jedné studny, kde děti a pohůnci naplňují vědra vodou. Pak se narovná, vydá se směrem k Zámeckému vršku a k vile Indebetou, ale po cestě zaskočí ještě na jedno místo. Když pak o několik hodin později čeká před dveřmi úřadovny velitele policie Norlina na to, až skončí podvečerní porada mužstva, je už dlouho po poledni a stíny natahují po okolí své pařáty. Winge cítí, jak Norlinův hněv prosakuje i skrze dřevěné dveře, a předpokládá, že velitel ho nechává tak dlouho čekat jenom proto, aby se sám uklidnil. Nakonec se z opačné strany zdi ozve povel, po němž policista u dveří ustoupí stranou a Wingemu otevře. „Pusťte ho dovnitř.“ Norlin sedí za svým stolem zavaleným listinami, košili i vestu má pod bradou rozepnuté a paruka leží pohozená na papírech na stole. Nikdo Wingemu nenabídne židli k sezení, takže zůstane stát. Norlin se poškrábe na hlavě a promne si krví podlité oči. / 102
Natt_och_Dag_1793_vnitřek.indd 102
26.06.2019 8:22:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262005
„Není to tak dlouho, co jsme tu takhle seděli posledně, ty a já. Pamatuješ si, co jsem předpokládal, že z tohoto vyšetřování vzejde, Cecile? A pamatuješ si, že jsem tě žádal, abys byl diskrétní? Místo toho se rozhodneš pustit si před celou pátračkou pusu na špacír a vyžvanit jim všechno o jakémsi přeodvážném vzorku na kusu látky. Nevšiml sis, že v jedné z lavic vysedával náš starý známý, městská drbna jménem Barfud, a že s olůvkem v ruce naslouchal každému tvému slovíčku?“ „Nejenže jsem ho viděl. Sám jsem ho vzbudil a přemluvil ho, aby se zvedl z kouta, kde vyspával opici, a došel se mnou do Indebetou, protože jsem se mu zaručil, že si na pátračce vyslechne šťavnatou historku, která se knihtiskaři Holmbergovi bude bezesporu hodit do zítřejšího vydání Oběžníku.“ Norlin skryje obličej v dlaních. „Barfud naškrábe mezi ty své utahané citáty z bible kdeco, Holmberg to bez rozdílu nahází do Oběžníku, čím ostudnější, tím lepší, a celý Stockholm si to nazítří přečte. Proč, Cecile?“ „Můj spojenec, biřic a odpadlík jménem Cardell, se vypařil z povrchu zemského, a jestli mě instinkt neklame, stalo se tak, protože pronikl až příliš hluboko k pravdě. Ta tkanina je moje poslední naděje. Je drahá a visela u někoho, kdo si něco takového mohl dovolit. Ti, již ten vzor někde zahlédli, si ho určitě rychle vybaví, když si o něm přečtou v novinách. A jestli se to pak někdo dostatečně vlivný bude snažit ututlat, máme naši dohodu. Budou požadovat moji hlavu naservírovanou na podnose, možná i tu tvou. Ty, Johane Gustafe, mi ale místo toho dáš jména všech, kteří se zuřivě rozkejhají.“ „Reuterholm čte Oběžník stejně jako všechny ostatní klevetivé brusny v zemi. Baron to bude považovat leda tak za další důkaz toho, že před jeho vlastními požadavky upřednostňuji něco jiného. Na takovouto záminku celou dobu čekal a teď mne bude moct odvolat. Tímto ses podepsal pod můj rozsudek smrti, Cecile.“ / 103
Natt_och_Dag_1793_vnitřek.indd 103
26.06.2019 8:22:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262005
„S ohledem na to, jak za poslední rok práce velitele policie poznamenala tvou duševní pohodu, předpokládám, že všechno, co zkrátí tvé utrpení u policie, dvojnásob prodlouží tvůj život.“ „Měl jsem si uvědomit, s kým jsem se to spolčil, když jsem tě požádal o pomoc. Cecil Winge, vždy připraven obětovat pro své vznešené ideály kohokoliv bez rozdílu.“ Wingemu se zlověstně zablýskne v očích. „Ano, to ty jsi mě požádal o pomoc, a možná sis opravdu raději měl předem uvědomit, kdo jsem. Loajalita vůči tobě možná sehrála svou roli, když jsem se rozhodoval, ale v okamžiku, kdy to rozhodnutí padlo, se veškerá loajalita přenesla na toho mrtvého. On je teď mou nejvyšší odpovědností, nikoliv otázka tvého společenského postavení. Před několika dny jsem stál na hřbitově u kostela svaté Marie Magdalény a ohledával jeho mrtvolu. Dovol mi, abych ti ho popsal, tobě, kdo si ani nenašel čas přijít se na něj podívat: během delšího časového období mu vrah postupně uřezal všechny končetiny. Každá rána dostala čas na to, aby se řádně zahojila a aby jeho tělo tudíž vydrželo další zásah. Měsíce ho někde držel uvázaného na lůžku. On se přitom nepochybně snažil dovolat pomoci, ale moc platné mu to nebylo, neboť mu vyřízl i jazyk. Podle všeho se také pokusil vzít si život, ale ani zuby mu nezůstaly. Dokonce ani oči. Dokážeš si to vůbec představit, Johane Gustafe? Zůstat někde sám, spoutaný, bezmocný, a čekat jen na to, až ucítíš v dalším údu pilu? Já toho, kdo tohle provedl, najdu. A zjistím také proč. A ty mi dáš ta jména, o která teď žádám, okamžitě, jakmile je budeš mít na papíře, místo toho, aby sis tu naříkal nad Reuterholmem a tvým ztraceným věhlasem. Mluvíš o rozsudku smrti, v mé přítomnosti. To se nestydíš?“ Norlin cítí, jak místnost opouští hněv a jak jeho místo zaujímá odevzdanost. Chybí mu žena a dcera, jejich vůně a smích. Místo toho na něj z protější strany stolu očima rozšířenýma zlostí zasazenýma ve vychrtlém obličeji zírá Cecil Winge. Norlin si povzdychne a položí ruku na složený arch před sebou. / 104
Natt_och_Dag_1793_vnitřek.indd 104
Ukázka elektronické knihy
26.06.2019 8:22:15