místní jsou tito odvážlivci zdrojem příjmů (zase ta ekonomika).
Výlet za odpady na oběžnou dráhu V jedné z předcházejících kapitol bylo popsáno, co je to životní prostředí. A to zjednodušeně tak, že je to všechno na planetě Zemi, protože žádné jiné prostředí nemáme. A není to tak úplně pravda. Naše odpady poletují i ve vesmíru. Ne že by se jednalo o plastové lahve, pneumatiky nebo použitý textil. Tomu, co tam nahoře krouží, se říká kosmický odpad. Nebo kosmické smetí. Podobně jako je pro rybáře jednodušší nechat poškozenou síť v moři, je pro kosmické programy snazší a levnější nechat poškozené nebo vyřazené zařízení poletovat vesmírem. Jde o bezpočet kusů a úlomků, nefunkčních družic, satelitů, vyhořelé části nosných raket a kosmických zařízení, které se nám podařilo do vesmíru odpálit, a v neposlední řadě i pozůstatky kosmických experimentů nebo nářadí, které kosmonautům odpadlo od ruky. Nářadí, lana a kdovíco ještě takoví kosmonauti ve vesmíru mohou ztratit. Většina tohoto odpadu poletuje velkou rychlostí kolem Země a již dnes se stává rizikem pro nové kosmické lodě a jejich posádky. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261990
Teoreticky je totiž dost dobře možné, že za několik desetiletí nebude na oběžné dráze k hnutí. Koncem minulého století americký vědec Donald Kessler přišel s teorií, že jednou zaplní oběžnou dráhu kolem Země takové množství odpadu, že již nebude možné skrze ni bezpečně proletět. Mezi největší původce tohoto odpadu patří vesmírné mocnosti. Spojené státy, Sovětský Svaz (stejně tak i dnešní Rusko)a Čína. Ovšem spolu s komercionalizací vesmíru, kdy do vesmíru vystřelujeme jeden satelit za druhým, aniž by se jejich majitelé hlouběji zaobírali starostí o to, co se s takovým satelitem stane, až doslouží, lze předpokládat skokové zvýšení množství vesmírného debrisu. (Mimochodem, naprostá většina komunikace stále prochází přes podmořské kabely.) Ostatně nebezpečí, které s tímto druhem odpadu souvisí, se ukázalo při srážce satelitů nad Sibiří, nebo při demolici meteorologické stanice čínským „něčím“ určeným k protiraketové obraně. Smetí ohrožuje i hrdinné astronauty na mezinárodní vesmírné stanici ISS, která musela být před několika lety evakuována právě z důvodu blížícího se oblaku
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261990
vesmírného šrotu. Nebezpečím kosmického smetí se nechali inspirovat tvůrci filmu Gravitace. Jak tuto beztížnou skládku uklidíme, to se zatím neví. Nicméně vzhledem k úvaze Donalda Kesslera bychom se tím měli začít zaobírat. Pokud totiž někde ve vesmíru existují nějaké jiné civilizace a napadlo by je někdy se k nám vydat, první, s čím se setkají, budou shluky šrotu poletující kolem zeměkoule. Co si o nás asi ti mimozemšťané budou myslet, že? Lze nějak množství tohoto pro nás exotického odpadu snižovat? Ono je to v principu stejné jako s naším odpadem pozemským. Nevytvářet ho. K tomu je nutný předpoklad zodpovědného vývoje a výroby kosmických zařízení. Obojí musí brát v potaz to, co se s tím kterým zařízením stane, až doslouží. Ideálně aby se na konci svého funkčního cyklu kosmická tělesa navedla do atmosféry a zde spáchala cílenou sebedestrukci. Nicméně prvním krokem může být omezení startů raket a větší využití raketoplánů, které nemají raketové stupně. Je možné využívat laserů k likvidaci větších úlomků, popřípadě se zamýšlet nad sci-fi vesmírnými vysavači nebo využití aerogelů, které Ukázka elektronické knihy